Okresní soud ve Zlíně 35 C 122/2026-15 – Právní domněnka

Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 5. 2026 po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 688,74 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 12. 2025 uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě přenechala žalovanému do nájmu bytovou jednotku č. , hodnota, o velikosti 1kk umístěné v budově č. p. 1979 stojící na pozemku , hodnota, , vše v kat. území a obci , adresa, (dále jen „předmětný byt“). Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026. Nájemné si strany sjednaly na 12 000 Kč a zálohy za služby a plnění spojené s užíváním bytu ve výši 3 980 Kč (dále jen „zálohy“). , právnická osoba, byl žalovaný povinen zaplatit za měsíc leden 2026 ve výši 15 980 Kč. Splatnost nastala vždy pátý den příslušného platebního období. Žalobkyně v souladu se smlouvou uplatnila inflační doložku, čímž došlo počínaje měsícem únorem 2026 ke zvýšení nájemného na další měsíce o 2,5 %, konkrétně na výši 12 300 Kč. Počínaje měsícem únor 2026 byl žalovaný povinen hradit měsíční nájemné ve výši 16 280 Kč včetně záloh. Žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné ani zálohy za měsíce leden až březen 2026. Z důvodu neplacení nájemného a záloh řádně a včas se strany dohodly na ukončení smlouvy ke dni 31. 3. 2026, a to dohodou uzavřenou dne 12. 3. 2026. Žalovaný uznal svůj dluh na nájemném a zálohách v celkové výši 48 540 Kč (nájemné za měsíc leden ve výši 15 980 Kč, únor ve výši 16 280 Kč a březen ve výši 16 280 Kč) jak do výše, tak do důvodu v dohodě o uznání dluhu a dohodě o splátkách, kterou uzavřel s žalobkyní dne 12. 3. 2026. V čl. III dohody se žalovaný zavázal uhradit dluh v měsíčních splátkách specifikovaných v této dohodě. První splátka byla splatná dne 20. 3. 2026 ve výši 5 000 Kč. Žalovaný však neuhradil ani tuto první splátku a ve smyslu čl. III této dohody došlo ke ztrátě výhody splátek a zesplatnění celého dluhu. Žalovaný před uzavřením smlouvy uhradil žalobkyni peněžitou jistotu ve výši 24 000 Kč. Při skončení nájmu byla žalobkyně povinna jistotu vrátit žalovanému spolu s úrokem ve výši, ve které banky poskytují úvěry v době uzavření smlouvy. Za období od 15. 12. 2025 do 31. 3. 2026 tvořily úroky částku 556,20 Kč. Jistotu v celkové výši 24 556,20 Kč byla žalobkyně povinna vrátit žalovanému při skončení nájmu ke dni 31. 3. 2026. Žalobkyně dne 16. 4. 2026 v rámci předžalobní výzvy z téhož dne započetla ke dni 31. 3. 2026 své pohledávky za žalovaným, a to konkrétně:- zákonný úrok z prodlení z dlužného nájemného a záloh za měsíc leden 2026 za období od 6. 1. 2026 do 31. 3. 2026 ve výši 427,96 Kč,- nájemné a zálohy za měsíc leden 2026 ve výši 15 980 Kč,- zákonný úrok z prodlení z dlužného nájemného a záloh za měsíc únor 2026 za období od 6. 2. 2026 do 31. 3. 2026 ve výši 276,98 Kč,- část nájemného za měsíc únor 2026 ve výši 7 871,26 Kč,vůči splatné pohledávce žalovaného na vrácení jistoty ve výši 24 556,20 Kč. Tyto pohledávky tímto započtením zanikly. V důsledku započtení žalovaný žalobkyni dluží na zbylém dlužném nájemném a zálohách za měsíc únor 2026 ve výši 8 408,74 Kč a za měsíc březen ve výši 16 280 Kč. Zároveň žalobkyně požaduje jejich zaplacení s příslušným zákonným úrokem z prodlení z částky 8 408,74 Kč za dobu od 1. 4. 2026 a z částky 16 280 Kč za dobu od 6. 3. 2026 do zaplacení. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.Závěr o skutkovém stavu2. Soud vyšel z listin předložených účastníky, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten, který skutkový závěr.3. Žalobkyně jako pronajímatel uzavřela s žalovaným dne 15. 12. 2025 Smlouvu, na jejímž základě přenechala žalovanému do užívání předmětný byt a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni nájemné dle smlouvy. Dle čl. 3. odst. 1 Smlouvy činilo měsíční nájemné 12 000 Kč a dle čl. 3. odst. 2 a 4 činily zálohy na služby částku 3 980 Kč, celkem tedy nájemné včetně záloh činilo 15 980 Kč. Splatnost nájemného a záloh za služby byla sjednána nejpozději do 1. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle čl. 3.3 Smlouvy skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje pronajímatel nájemci vždy za zúčtovací období jednoho roku a vyúčtování doručí nájemci do tří měsíců od skončení daného zúčtovacího období. Podle čl. 3. odst. 6 byl nájemce povinen pronajímateli poskytnout peněžitou jistotu ve výši dvou měsíčních nájmů, tedy ve výši 24 000 Kč. Žalobkyně i žalovaný si v tomto ujednání ujednali, že podpisem této smlouvy potvrzují, že nájemce uhradil peněžitou jistotu ve stanovené výši na účet k rukám pronajímatele před podpisem této smlouvy. Dle čl. 2.1 Smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026. Dle čl. 3. odst. 7 je pronajímatel počínaje dnem 1. 1. 2026 a poté vždy počínaje 1. lednem každého dalšího kalendářního roku oprávněn zvýšit nájemné o míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za předchozí kalendářní rok. Pronajímatel může nájemné zvýšit pouze po zveřejnění míry inflace za předchozí rok Českým statistickým úřadem a pouze v případě, že prostřednictvím e-mailu vyrozumí nájemce (viz Smlouva).4. E-mailem ze dne 21. 1. 2026 žalobkyně oznámila žalovanému zvýšení nájemného na částku 12 300 Kč, přičemž oficiální výše inflace za rok 2025 byla dle ČSÚ 2,5 %. Toto navýšení bylo platné od 1. 2. 2026 (viz e-mail ze dne 21. 1. 2026).5. Dne 12. 3. 2026 uzavřela žalobkyně s žalovaným Dohodu o ukončení nájmu (Smlouvy). Žalobkyně s žalovaným se v této dohodě dohodli na ukončení nájemního poměru ke dni 31. 3. 2026 s tím, že ukončení nájemního poměru podle této dohody nemá vliv na povinnost žalovaného uhradit dluh na nájemném ve výši 48 564 Kč (viz Dohoda o ukončení nájmu bytu ze dne 12. 3. 2026).6. Listinou z téhož dne 12. 3. 2026 žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně ve výši 48 564 Kč, a to z titulu dlužného nájemného za měsíce leden, únor a březen 2026. Za měsíc leden činí dlužné nájemné částku 15 988 Kč, za měsíc únor částku 16 288 Kč a za měsíc březen částku 16 288 Kč. Žalovaný se zavázal svůj dluh uhradit dle splátkového kalendáře počínaje 10 splátkami po 5 000 Kč se splatností první splátky dne 20. 3. 2026 a konče splátkou ve výši 3 564 Kč splatnou dne 7. 8. 2026. Strany si dále v této dohodě ujednaly ztrátu výhody splátek, přičemž v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky delším než 5 dní se stává splatným celý zbývající dluh včetně příslušenství a věřitel je oprávněn požadovat jeho okamžité zaplacení (viz uznání dluhu).7. Žalovaný ničeho neuhradil ani na první splátku splatnou dne 20. 3. 2026, čímž došlo ke ztrátě výhody splátek a zesplatnění celého dluhu (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník).8. Předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2026 žalobkyně ke dni 31. 3. 2026 započetla své pohledávky za žalovaným vůči pohledávce žalovaného na vrácení jistoty takto:- zákonný úrok z prodlení z dlužného nájemného a záloh za měsíc leden 2026 za období od 6. 1. 2026 do 31. 3. 2026 ve výši 427,96 Kč,- nájemné a zálohy za měsíc leden 2026 ve výši 15 980 Kč- zákonný úrok z prodlení z dlužného nájemného a záloh za měsíc únor 2026 za období od 6. 2. 2026 do 31. 3. 2026 ve výši 276,98 Kč- část nájemného za měsíc únor 2026 ve výši 7 871,26 Kč,vůči pohledávce 24 556,20 Kč. Tyto pohledávky tímto započtením zanikly. Po započtení žalobkyni vůči žalovanému zůstala pohledávka ve výši 8 408,74 Kč jakožto zbylé dlužné nájemné za měsíc únor 2026 a pohledávka ve výši 16 280 Kč, jakožto zbylé dlužné nájemné za měsíc březen 2026. Proto zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 24 688,74 Kč spolu s úroky z prodlení a nákladů právního zastoupení bezhotovostním převodem na účet žalobkyně, a to do sedmi dnů ode dne doručení této výzvy. Předžalobní výzva obsahovala také upozornění na soudní vymáhání dlužné částky v případě, že dluh nebude žalovaným ve stanovené lhůtě zaplacen.Právní posouzení věci9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.11. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Žalobkyně jako vlastník předmětné jednotky uzavřela s žalovaným jako nájemcem dne 15. 12. 2025 nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě přenechala žalovanému k dočasnému užívání předmětný byt na dobu určitou od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026 a žalovaný se zavázal žalobkyni platit nájemné a zálohy na služby související s užíváním předmětného bytu ve výši 15 980 Kč, přičemž strany ujednaly, že nájemné bude nájemce platit nejpozději do 1. dne měsíce za který se nájemné a zálohy za služby hradí. Nicméně podle § 2251 odst. 1 o. z. „nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější.“ Splatnost každého nájemného tedy nastala vždy 5. den příslušného kalendářního měsíce, což akceptovala i žalobkyně v žalobě.18. Žalovaný nesplnil svou povinnost zaplatit nájemné za měsíce leden 2026 ve výši 15 988 Kč, únor 2026 ve výši 16 288 Kč a březen 2026 ve výši 16 288 Kč, celkem tedy 48 540 Kč. Dne 12. 3. 2026 žalovaný svůj dluh v této výši co do důvodu i výše v souladu s § 2053 o. z. vůči žalobkyni písemně uznal (s konkretizací struktury a důvodu jednotlivých dílčích částek do celkové částky zahrnutých), čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh žalovaného vůči žalobkyni v uznaném rozsahu v době uznání trval. Součástí dohody o uznání dluhu byl i splátkový kalendář, přičemž si strany v této dohodě ujednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky delším než 5 dní se stává splatným celý zbývající dluh včetně příslušenství. Žalovaný neuhradil ani první splátku ve výši 5 000 Kč splatnou dne 20. 3. 2026, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu.19. Žalobkyně v souladu s § 2254 odst. 2 o. z. započetla své pohledávky za žalovaným vůči pohledávce žalovaného na vrácení jistoty spolu s úroky tak, jak je uvedeno v bodu 8. odůvodnění tohoto rozsudku. Po započtení žalobkyni vůči žalovanému zůstala pohledávka ve výši 8 408,74 Kč jakožto dlužné nájemné za měsíc únor 2026 a pohledávka ve výši 16 280 Kč, jakožto dlužné nájemné za měsíc březen 2026, celkem ve výši 24 688,74 Kč. Jelikož žalovaný ani doposud dlužnou částku v této výši dobrovolně neuhradil, zavázal ho k tomu soud svým rozhodnutím.20. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 408,74 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 280 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení. Bylo proto potřeba vypořádat se s tím, kdy nastala splatnost nájemného a jaký dopad na prodlení s jeho zaplacením má dohoda o splátkách.21. Měsíční nájemné bylo splatné k 5. dni kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Nájemné za únor 2026 se proto stalo splatným dne 5. 2. 2026 a nájemné za březen 2026 dne 5. 3. 2026. Jestliže žalovaný uvedené platby ve sjednaných dnech neuhradil, dostal se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení s nájemným za únor 2026 od 6. 2. 2026 a s nájemným za březen 2026 od 6. 3. 2026, v jehož důsledku žalobkyni přísluší nárok na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.22. Následně uzavřené písemné uznání dluhu samo o sobě nemění původně sjednanou splatnost ani neruší již nastalé prodlení. Dohoda o povolení splátek představovala toliko možnost, aby žalovaný již splatný dluh uhradil postupně. Neobsahovala-li výslovné ujednání o odkladu původní splatnosti, prominutí prodlení či vzdání se úroků z prodlení, nemá vliv na právo žalobce požadovat úrok z prodlení již od původních dnů prodlení. Dosavadní závazek se změnou neruší, může-li vedle nového ujednání obstát (§ 1902 o.z.).23. Nezaplacením první splátky splatné dne 20. 3. 2026 žalovaný porušil dohodu o splátkách. Tato skutečnost založila žalobci právo uplatnit ztrátu výhody splátek a podle § 1931 o. z. požadovat úhradu celého zbývajícího dluhu Nemění však zpětně okamžik, kdy nastalo prodlení s jednotlivými nájemnými.24. Žalobkyni proto přísluší ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení z nájemného za únor 2026 od 6. 2. 2026 a z nájemného za březen 2026 od 6. 3. 2026, vždy do zaplacení. Jestliže ve vztahu k nájemnému za únor 2026 žalobkyně žádá úrok z prodlení až od 1. 4. 2026 (byť s odůvodněním, že úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 6. 2. 2026 do 31. 3. 2026 byl uhrazen zápočtem), žádá tak méně, než na co má nárok, a takový požadavek nemůže soud přestoupit.25. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl.Náklady řízení a lhůta k plnění26. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Tyto náklady řízení podle jejich vyčíslení žalobkyní tvoří:zaplacený soudní poplatek ve výši 1 235 Kč;odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to v plné výši za tři úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby a ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem,sazba mimosmluvní odměny právní služby z tarifní hodnoty 24 688,74 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. činí částku 2 100 Kč;celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 6 300 Kč;tři náhrady hotových výdajů po 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), celkem tedy 1 350 Kč;náhrada za DPH ve výši 21 % ze základu 7 650 Kč, tedy DPH ve výši 1 606,5 Kč.Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 10 491,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.27. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.