21 Cdo 1011/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1011/2023 citace  Název judikátu:Rozhodnutí o organizační změně učiněné zástupcem zaměstnavatele, jenž překročil své zástupčí oprávnění Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1011/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1011.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Zastoupení Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. § 446 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1011/2023-266 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce H. E., zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 857/18, proti žalované Tiyo a. s. (dříve Altran CZ a. s.) se sídlem v Hořicích – Libonicích, Příčná č. 2071, IČO 02673703, zastoupené Mgr. Jakubem Olivou, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Kosmonautů č. 1221/2a, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 292/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 23 Co 132/2022-236, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. Mgr. Bc. Václava Holého, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 857/18. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 28. 5. 2021, doručeným žalobci téhož dne, rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr výpovědí z důvodu nadbytečnosti ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce na základě rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 26. 5. 2021, účinného ode dne 1. 7. 2021. 2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 27. 9. 2021 se žalobce domáhal určení neplatnosti uvedené výpovědi z pracovního poměru s tím, že pracoval u žalované na pozici „Test Engineer“ na základě pracovní smlouvy ze dne 13. 1. 2021, uzavřené na dobu určitou do 31. 12. 2021 se zkušební dobou 3 měsíce, a že výpovědí ze dne 28. 5. 2021 s ním byl rozvázán pracovní poměr z důvodu § 52 písm. c) zákoníku práce, ačkoliv pro ni nebyly splněny důvody. V podání ze dne 23. 12. 2021 doplnil, že neplatnost výpovědi spatřuje v tom, že nebyl seznámen s údajným rozhodnutím o organizační změně, nestal se nadbytečným a není dána příčinná souvislost mezi jeho nadbytečností a údajnou organizační změnou. Uvedl, že pokud vůbec bylo žalovanou rozhodnuto o organizační změně, jak tvrdí, nebyl žalobce s obsahem tohoto rozhodnutí dosud seznámen, a žalovaná ani ve výpovědi nespecifikovala, v čem měla tato organizační změna spočívat; žalobci bylo pouze ústně řečeno, že skončil projekt a není práce. Podle popisu pracovní pozice „Test Engineer“, na které pracoval, bylo jeho náplní práce mimo jiné „projektové řízení zakázek“, a to konkrétně samostatné vedení zakázek menšího a středního rozsahu. Z popisu náplně práce ani z pracovní smlouvy nevyplývá, že by byl přijat na jeden konkrétní projekt. Pouhá skutečnost, že došlo k ukončení jednoho projektu, tedy neznamená, že by žalobce nemohl pro žalovanou pracovat na projektech jiných. Jeho práce byla pro žalovanou i po skončení projektu potřebná, krátce před údajnou organizační změnou plánovala počet zaměstnanců na pozici „Test Engineer“ navýšit a v době, kdy byl se žalobcem rozvazován pracovní poměr, inzerovala skrytě přes společnost ManpowerGroup nabídku práce na žalobcovu pozici, odlišně pojmenovanou, avšak s odpovídající pracovní náplní. Má za to, že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru nebyla jeho nadbytečnost, ale averze jeho nadřízeného k němu. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce u ní pracoval na projektu s názvem „MOD Core Service, Globe Vorgang SK 2020 001615“ (dále jen „projekt“ nebo „projekt MOD“) a že byl přijat do pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2021 exkluzivně pro tento projekt, který však byl ze strany klienta žalované s účinností k 1. 7. 2021 ukončen. Na projektu pracovali celkem tři zaměstnanci žalované, avšak žalovaná měla další pracovní uplatnění pouze pro dva zaměstnance. Výběr nadbytečného zaměstnance je podle ustálené judikatury ponechán na úvaze zaměstnavatele žalobce měl ze všech účastníků zrušeného projektu nejméně pracovních zkušeností. Výpověď byla žalobci platně doručena dne 28. 5. 2021, výpovědní doba začala plynout dne 1. 6. 2021 a pracovní poměr žalobce skončil dne 31. 7. 2021, tj. po účinnosti zrušení projektu; je zde tedy dána zjevná příčinná souvislost mezi předmětnou organizační změnou a nadbytečností žalobce. 4. Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 15 C 292/2021-132, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 10 890 Kč k rukám advokáta Mgr. Jakuba Olivy, LL.M. Vyšel ze zjištění, že k rozhodnutí o organizační změně došlo na poradě vedení konané dne 26. 5. 2021 z důvodu ukončení projektu MOD ze strany klienta (o této poradě i organizační změně svědčí písemný zápis z porady) a že následně dne 28. 5. 2021 proběhla schůzka, na níž byl žalobce s touto organizační změnou seznámen a bylo mu rovněž vysvětleno, že byl projekt ukončen, že žalovaná pro něho nemá jiné uplatnění a že z důvodu organizační změny ukončí pracovní poměr. Žalobce s tím nesouhlasil, odmítl převzetí výpovědi podepsat, přesto mu byla za přítomnosti svědka předána. Podle výpovědí svědků sice žalovaná obecně v průběhu roku 2021 inzerovala nabídku zaměstnání, jednalo se však o projekt TOV, kam se žalobce převést nepodařilo. Soud prvního stupně na základě těchto skutkových zjištění dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady pro výpověď z uvedeného zákonného důvodu a že výpověď je proto platná. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 23 Co 132/2022-236, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne 28. 5. 2021 je neplatná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 38 076,53 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 552 Kč k rukám advokáta Ing. Mgr. Bc. Václava Holého. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně zjevně neměl pochybnosti o tom, že rozhodnutí o organizační změně, jež mělo vést k žalobcově nadbytečnosti, bylo žalovanou přijato, a protože námitku, že tomu tak být nemuselo, vznesl žalobce až v průběhu řízení, této otázce se v odůvodnění napadeného rozsudku zvlášť nevěnoval s poukazem na předchozí koncentraci řízení. Rozhodnutí o organizační změně, způsobující zaměstnancovu nadbytečnost, je však hmotněprávním předpokladem pro účinné uplatnění výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, a proto k (ne)existenci této skutečnosti přihlíží soud i bez výslovné námitky účastníků. Odvolací soud neměl z dosud provedených důkazů s určitostí za prokázané, že zaměstnankyně na pozici HR Managera byla sama oprávněna přijmout takové rozhodnutí, a poučil v tomto směru žalovanou ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Ani po doplnění dokazování nevzal odvolací soud za prokázané, že by žalovanou proklamované rozhodnutí o organizační změně bylo za žalovanou přijato odpovědným orgánem či osobou. Dovodil, že jakkoliv se jedná toliko o tzv. faktický úkon, je třeba, aby bylo prokázáno, že byl učiněn někým, kdo k tomu byl oprávněn, ať již z titulu své funkce, nebo pověření, a usoudil, že přes široký okruh pravomocí HR Managera v oblasti pracovněprávních vztahů žalované a jejích zaměstnanců nebylo – ani podle pracovní náplně, ani podle plné moci ze dne 1. 10. 2019 – v pravomoci zaměstnankyně na této pozici takové organizační opatření přijmout. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že organizační změnu, na kterou se odvolává předmětná výpověď z pracovního poměru, přijala k tomu kompetentní osoba, že výpověď je proto neplatná a že zkoumání dalších žalobcem vznesených námitek by bylo nadbytečné. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně „v celém jeho rozsahu“, podala žalovaná dovolání, jež má za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení těchto právních otázek: a) otázky výkladu právního jednání, konkrétně výkladu plné moci ze dne 1. 10. 2019 udělené HR Managerovi statutárním orgánem žalované ve vazbě na posouzení oprávněnost