21 Cdo 1111/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1111/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1111/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1111.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skončení pracovního poměru Cizinci Analogie legis Výklad právních předpisů (výklad právních norem) Dotčené předpisy:§ 48 odst. 3 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. § 98 písm. j) předpisu č. 435/2004 Sb. § 5 písm. d) předpisu č. 435/2004 Sb. § 10 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.09.2025III.ÚS 2571/25 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1111/2024-305 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce K. D., zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 653/17, proti žalované JNJ Global Business Services s.r.o. se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, Walterovo náměstí č. 329/1, IČO 27437698, zastoupené JUDr. Natašou Randlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15a, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 127/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2023, č. j. 30 Co 237/2023-273, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 12. 4. 2022 se žalobce domáhal určení, že jeho pracovní poměr u žalované založený pracovní smlouvou ze dne 29. 5. 2018 ve znění dodatků stále trvá. Žalobu odůvodnil tím, že je státním příslušníkem Turecké republiky, který do ČR v roce 2017 přicestoval za účelem studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kdy za tímto účelem mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR podle „zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.)“. Na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 5. 2018 žalobce od 1. 6. 2018 u žalované pracoval na pozici „GL Accountant“. Dne 14. 7. 2018 žalobce utrpěl závažný úraz hlavy, po kterém byl v kómatu, z nějž se probudil na přelomu roku 2020/2021. I když žalovaná v komunikaci s matkou žalobce po jeho úrazu potvrdila trvání pracovního poměru, tento názor změnila dopisem ze dne 22. 9. 2021, v němž matce žalobce oznámila, že pracovní poměr žalobce skončil ke dni 30. 9. 2018 podle § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce. Tento závěr žalovaná učinila s odůvodněním, že přerušením studia ke dni 1. 10. 2018 došlo k zániku povolení k pobytu, s nímž žalovaná spojuje i pracovní povolení. Žalobce má však za to, že jeho pracovní poměr u žalované dále trvá. Naléhavý právní zájem na žalovaném určení spatřoval v tom, že kromě vyřešení základní otázky, zda trvá či netrvá pracovní poměr, má toto určení dopad na práva a povinnosti žalobce vyplývající z účasti na veřejném zdravotním pojištění, nemocenském pojištění a důchodovém pojištění v ČR. Zákonný důvod skončení pracovního poměru cizince podle § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce nebyl v případě žalobce naplněn, neboť žalobce nepozbyl žádný z „dokumentů“ [povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (tzv. modrou kartu)]. Žádný z těchto „dokumentů“ nebyl žalobci ani vydán, protože se podle § 89 zákona o zaměstnanosti u cizince, který se na území ČR soustavně připravuje na budoucí povolání, nevyžaduje. K 30. 9. 2018 ani nezaniklo žalobcovo povolení k pobytu v ČR. Zákon o pobytu cizinců mimoto zná institut „neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu“ [§ 37 odst. 2 písm. g)] a institut „fikce pobytu“ (§ 60 odst. 3). Žalovaná fakticky vykonávala práva a povinnosti z pracovního poměru do dne 21. 9. 2021, což „nepochybně svědčí o jeho existenci“. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přičemž uvedla, že má na určení trvání pracovního poměru žalobce rovněž naléhavý právní zájem, jelikož by eventuálně mohla být v případě zaměstnávání cizince následně postihnuta za nelegální zaměstnávání. Žalovaná se až dne 14. 9. 2021 dozvěděla o přerušení studia žalobcem z vážných důvodů od 1. 10. 2018. O přerušení svého studia žalobce žalovanou neinformoval, ačkoliv měl povinnost ji informovat o jakýchkoliv změnách týkajících se pracovního poměru. Podle § 61 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, přestal být žalobce v důsledku přerušení studia studentem od 1. 10. 2018, čímž od téhož dne pozbyl práva volného přístupu na trh práce podle § 98 písm. j) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, když se nadále soustavně nepřipravoval na budoucí povolání na území České republiky a pozbyl tak oprávnění vykonávat práci na území České republiky. Žalobcovo povolení k dlouhodobému pobytu samo o sobě neopravňovalo žalobce k výkonu práce na území České republiky, jednalo se pouze o pobytový titul. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ode dne 1. 10. 2018 pozbyl oprávnění k výkonu práce na území České republiky, nemohla jej žalovaná dále zaměstnávat a pracovní poměr tak dne 30. 9. 2018 zanikl podle § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 42 C 127/2022-234, zamítl žalobu na určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 29. 5. 2018 ve znění dodatků ke dni tohoto rozhodnutí trvá (výrok I), a rozhodl o tom, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II). Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) ze zjištění, že žalobce je občanem Turecké republiky, byl oprávněn pobývat na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, že ode dne 18. 9. 2017 byl studentem prezenčního studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, že žalobce a žalovaná dne 29. 5. 2018 uzavřeli pracovní smlouvu na pozici „GL Accountant“ na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce 1. 6. 2018, že žalobce dne 14. 7. 2018 utrpěl úraz hlavy „mimo souvislost se svým pracovním poměrem u žalované“ a stal se dlouhodobě pracovně neschopným, že studium žalobce bylo ze zdravotních důvodů od 1. 10. 2018 přerušeno, ze studijního programu žalobce nebyl vyškrtnut, že v roce 2018 žalobce podstoupil operaci pro nitrolební krvácení vzniklé v důsledku pádu, není schopen mluvit, reaguje na jednoduché povely (např. otevři ústa), jeho končetiny jsou spastické, je zcela závislý na péči třetí osoby, a že žalovaná má za to, že pracovní poměr účastníků skončil ke dni 30. 9. 2018 podle § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce v důsledku přerušení studia žalobcem. Za tohoto skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že na žalovaném určení je dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť žalovaným určením bude vyřešena sporná otázka mezi účastníky, zda pracovní poměr trvá či nikoliv, navíc takové určení bude významné pro účast žalobce na veřejném zdravotním pojištění, na nemocenském pojištění a na důchodovém pojištění v ČR. Oprávnění žalobce k pobytu na území ČR neopravňuje žalobce k výkonu práce, jedná se pouze o pobytový titul. „Žalobce jako cizinec mohl být zaměstnáván na základě § 89 odst. 1 ve spojení s § 98 písm. j) zákona o zaměstnanosti, protože se studiem soustavně připravoval na budoucí povolání na území ČR. S účinností ode dne 1. 10. 2018 došlo k přerušení studia žalobce. Přerušením studia přestal být žalobce studentem podle § 54 odst. 4 a § 61 odst. 2 zákona o vysokých školách …, a proto se v souladu s § 5 písm. d) zákona o vysokých školách (správně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti – poznámka dovolacího soudu) dále soustavně nepřipravoval na budoucí povolání. V důsledku toho tak žalobce přestal splňovat podmínky uvedené v § 98 písm. j) zákona o zaměstnanosti a pozbyl oprávnění k výkonu práce na území ČR.“ Protože tato výjimka „nahrazuje a je ekvivalentem povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty či modré karty výslovně uvedených v § 48 odst. 3 písm. c) ZP“, přerušením studia jeho pracovní poměr zanikl „ex lege podle § 48 odst. 3 písm. c) ZP k poslednímu dni, kdy žalobce byl studentem, tj.ke dni 30. 9. 2018“. 4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 30 Co 237/2023-273, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o tom, že žalované se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho závěrem, že „přerušením studia ztratil žalobce s účinností od 1. 10. 2018 statut studenta, což vyplývá jednoznačně z ust