21 Cdo 4172/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4172/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4172/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4172.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 73 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 364 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 73 odst. 6 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 364 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 364 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4172/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. J. K., zastoupeného JUDr. J. N., proti žalované České republice - České obchodní inspekci v Praze 2, Štěpánská č. 567/15, IČO 00020869, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 163/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2011 č.j. 11 Co 399/2010-163, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 5.4.2007 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru "z důvodu nadbytečnosti" ve smyslu ustanovení § 52 písm.c) zákoníku práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že opatřením ústřední ředitelky ze dne 4.4.2007 č. 130/2007 byla "publikována organizační změna v České obchodní inspekci, kde zaměstnavatel rozhodl o snížení stavu zaměstnanců na základě jiného organizačního uspořádání ústředního inspektorátu České obchodní inspekce", a že pracovní funkce žalobce se "za účelem zvýšení efektivnosti práce na ústředním inspektorátu ČOI ruší". Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 28.8.2007 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované jako ředitel "sekce správní". Poté, co byl dosavadní ústřední ředitel žalované Ing. J. P. dne 3.4.2007 odvolán ze své funkce a co byla ke dni 4.4.2007 jmenována do funkce ústřední ředitelky žalované RNDr. J. P., vydala žalovaná dne 4.4.2007 Opatření o organizačních a personálních změnách č. 130/2007, kterým byla "sekce správní" přejmenována na "sekci ekonomiky a práva" a byl do ní "nově začleněn" odbor právní ze sekce podpory kontroly, a místo ředitele této sekce bylo obsazeno absolventem vysoké školy Ing. Bc. M. P. Žalobce, jehož pracovní místo ředitele "mělo být zrušeno", považuje provedenou změnu za "zcela účelovou, kosmetické opatření, jehož skutečným smyslem bylo zajištění pracovních míst vedoucích zaměstnanců pro osoby, které s sebou přivedla nová ředitelka žalované". Žalobce dále namítá, že byl do své funkce jmenován a že, i když se s účinností od 1.1.2007 změnil pracovní poměr žalobce na pracovní poměr založený pracovní smlouvou, měl být v souladu s principem ochrany práv nabytých v dobré víře vůči žalobci zachován postup podle ustanovení § 73 odst. 6 zákoníku práce, žalovaná měla tedy žalobce z jeho funkce odvolat, což neučinila a nenabídla mu ani jiné místo odpovídající jeho kvalifikaci. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22.1.2010 č.j. 23 C 163/2009-127 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.000,- Kč. Poté, co dovodil, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr, že žaloba byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 72 zákoníku práce, že případným zmeškáním "lhůty bez zbytečného odkladu" ve smyslu ustanovení § 69 odst.1 zákoníku práce nenastaly důsledky předvídané v ustanovení § 69 odst.2 zákoníku práce a že výpověď z pracovního poměru splňuje formální požadavky "kladené na takový jednostranný hmotněprávní úkon", soud prvního stupně z výsledků dokazování dovodil, že pracovní poměr žalobce u žalované se ode dne 1.1.2007 považoval za pracovní poměr založený pracovní smlouvou, neboť žalobcem zastávané pracovní místo nespadá mezi "vedoucí pracovní pozice" vypočtené v ustanovení § 364 odst.3 zákoníku práce, že i pracovní poměr založený jmenováním lze skončit výpovědí z pracovního poměru, aniž by zaměstnanec musel být předem z vedoucí pracovní pozice odvolán, a že opatření žalované ze dne 4.4.2007 č. 130/2007 představuje rozhodnutí zaměstnavatele, kterým se ruší stávající organizační struktura žalované včetně všech vedoucích míst, kterým se ruší pracovní místa vedoucích zaměstnanců uvedených v bodě 2.1. Opatření, včetně místa zastávaného žalobcem, a kterým se stanoví nová organizační struktura, v níž se "má nacházet menší počet vedoucích zaměstnanců". Soud prvního stupně porovnáním s "posledním organizačním řádem žalované před organizační změnou" zjistil, že "je zcela zjevné", že postavení dosavadní "sekce správní" a nové "sekce ekonomiky a práva" v organizační struktuře žalované a povaha činností jimi vykonávaných jsou "totožné v části, v níž subsumují činnost původních oddělení rozpočtu a financování a technické a vnitřní správy", a liší se "pochopitelně v té části, v níž byl sekci ekonomiky a práva nově podřízen bývalý právní odbor", a dospěl k závěru, že "pracovní místo ředitele sekce správní našlo v organizační struktuře ÚI ČOI po 4.4.2007 svůj odraz v pracovním místě ředitele sekce ekonomiky a práva" a že se tedy žalobce nestal pro žalovanou nadbytečným zaměstnancem, neboť "nadbytečnost žalobce byla organizačním opatřením zaměstnavatele vytvořena fiktivně". Výpověď z pracovního poměru je proto neplatným právním úkonem. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.5.2011 č.j. 11 Co 399/2010-163 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že pracovní místo ředitele "sekce správní" dosud zastávané žalobcem našlo v organizační struktuře žalované po 4.4.2007 svůj "téměř identický odraz v pracovním místě ředitele sekce ekonomiky a práva" nově zastávaném Ing. Bc. M. P., když povaha hlavních činností vykonávaných oběma sekcemi byla prakticky totožná, a že se tedy žalobce nestal pro žalovanou nadbytečný zaměstnancem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že na pracovní poměr žalobce u žalované je třeba i v době po 1.1.2007 nahlížet jako na "pracovní poměr založený jmenováním se všemi z toho vyplývajícími důsledky", a že se proto soudy měly zabývat především tím, zda je "třeba vůbec zkoumat otázku nadbytečnosti", když se "jednalo o vedoucího zaměstnance ve funkci obsazované jmenováním", který mohl být z funkce odvolán; nemá-li totiž zaměstnavatel po odvolání z funkce pro zaměstnance takovou práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, nastupuje "fikce výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm.c) zákoníku práce", aniž by se pro naplnění tohoto výpovědního důvodu vyžadovalo, aby se skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným. Žalovaná - též s poukazem na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2006 sp. zn. 21 Cdo 3016/2005 - dovozuje, že odvolací soud "zatížil soudní řízení vadou, když věc nesprávně právně posoudil, když přihlížel pouze k žalobnímu petitu, aniž by se zabýval zejména tím, zda je vůbec dán důvod pro posuzování nadbytečnosti žalobce, když podle názoru žalované pracovní poměr založený jmenováním skončil fikcí výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm.c) zákoníku práce". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl nebo zamítl. Uvedl, že závěr soudů, podle kterého žalobce nemohl být pro žalovanou nadbytečný, jestliže "na jeho pracovní místo, resp. nově vytvořené pracovní místo zcela analogické původnímu pracovnímu místu" žalobce, byl přijat nový zaměstnanec, vychází ze zjištěného skutkového stavu a z ustálené judikatury soudů, aniž by bylo významné, zda byl žalobce z pracovního místa odvolán nebo zda bylo jeho pracovní místo zrušeno; "fikce skončení pracovního poměru" by mohla nastat, jen kdy