21 Cdo 4404/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4404/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4404/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4404.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Pracovní poměr Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 47 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 47 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 64 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 80 písm. c) o. s. ř. § 46 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.5.2012III.ÚS 1959/12JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto12.7.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4404/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. S. K., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 12, proti žalované OMV Česká republika, s. r. o. se sídlem v Praze 4 -Nuslích, Na Vítězné pláni č. 1719/4, IČO 48038687, zastoupené JUDr. Janem Kozubkem, advokátem se sídlem v Praze, U Prašné brány č. 1078/1, o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 14/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 39 Co 419/2009-124, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Kozubka, advokáta se sídlem v Praze, U Prašné brány č. 1078/1. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala určení, že „ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, učiněné úkonem doručeným žalobkyni dne 18. 1. 2008 je neplatné“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 11. 9. 2006 jí žalovaná, u které na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 11. 2002 na dobu neurčitou zastávala „pozici Supply & Logistics Manager“ s místem výkonu práce v Praze 4, Na Pankráci 14, doručila výpověď z pracovního poměru, ve které mimo jiné uvedla, že dne 7. 9. 2006 rozhodla o organizační změně, v důsledku které se žalobkyně stala nadbytečnou, a že nemá možnost nabídnout žalobkyni jinou práci odpovídající její kvalifikaci ani žádnou jinou práci. Dopisem ze dne 14. 1. 2008, který byl žalobkyni doručen dne 18. 1. 2008, žalovaná žalobkyni sdělila, že s ohledem na to, že žalobkyně bez vážného důvodu odmítla nové vhodné zaměstnání ve firmě Popilka, s. r. o., povinnost žalované ve smyslu § 47 zákoníku práce zanikla a pracovní poměr žalobkyně končí 31. ledna 2008. Žalobkyně je však přesvědčena, že žalovaná jí (jako osamělé matce pečující o dítě mladší 15 let) nezajistila práci odpovídající její kvalifikaci a pracovnímu zařazení a tím nesplnila nabídkovou povinnost vyplývající z ustanovení § 47 odst. 2 zák. práce, neboť pouze prostřednictvím poradenské personální agentury zajistila osobní pohovor žalobkyně s Ing. M. P., společníkem a jednatelem obchodní společnosti Popilka spol. s r. o. se sídlem v Bratříkově, Praha - západ. Při pohovoru s Ing. P., konaném dne 3. 1. 2008, byla žalobkyně seznámena s úvahou pana P. zaměstnat žalobkyni v jeho obchodní společnosti, ale s tím, že druh vykonávané práce by byl nesrovnatelný s prací, kterou dříve vykonávala, a jiné by bylo i místo výkonu práce. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. 3. 2009, č. j. 15 C 14/2008-69, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14.685,- Kč „na účet právního zástupce žalobkyně“. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně patří do kategorie zaměstnanců, jimž je zaměstnavatel povinen zajistit ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 zák. práce nové vhodné zaměstnání a jimž výpovědní doba skončí až poté, co zaměstnavatel tuto povinnost splní. Jednání „jednatele společnosti p. P.“, který vytvořil pouze návrh popisu pracovní pozice, však není možné považovat za návrh na uzavření pracovní smlouvy, neboť „v tomto popisu je sice uváděno, že název pracovní pozice je logistický manažer, lokalizace Klíčany Česká republika a rok 2008, ale není zde uvedeno, zda by žalobkyně a kdy by měla do této práce nastoupit a kde by měla tuto práci vykonávat“. V návrhu na uzavření pracovní smlouvy nejsou uvedeny „základní náležitosti na výkon pracovní pozice“ a „tato konkrétní nabídka nesplňuje návrh na uzavření pracovní smlouvy“; označené pracovní místo ani nebylo „reálně vytvořeno“. Protože i náležitostí návrhu na uzavření pracovní smlouvy jako právního úkonu musí být též svobodná a vážná vůle, která musí být projevena určitě a srozumitelně a protože návrh pracovní smlouvy se všemi náležitostmi nebyl žalobkyni jednatelem společnosti Popilka s. r. o. předložen, „není možno považovat toto za splnění povinností podle ust. § 47 odst. 2 zákoníku práce“. Výpovědní lhůta tak zatím neuplynula a „pracovně právní vztah žalobkyně vůči žalované společnosti stále trvá“. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2010, č. j. 39 Co 419/2009-124, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 21.430,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Kozubka. Nejprve „řízení doplnil (§ 213 a § 213a o. s. ř.)“ emailovou korespondencí ze dne 9. 1. 2008 a ze dne 11. 1. 2008 a „výpovědí svědka Ing. M. P., učiněnou před soudem I. stupně dne 7. 1. 2009, jakož i jeho písemným vyjádřením ze dne 23. 2. 2010“. Poté vyložil ustanovení § 47 odst. 2 zákoníku práce a v něm použitý termín nové vhodné zaměstnání tak, že je třeba vycházet z ustanovení § 20 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a jeho definice vhodného zaměstnání, a vytknul soudu prvního stupně, že pochybil, jestliže „existenci nabídky vhodného zaměstnání vázal na povinnost žalované (jejího obchodního partnera) předložit žalobkyni návrh pracovní smlouvy“, neboť tuto povinnost při realizaci nabídkové povinnosti zákoník práce zaměstnavateli neukládá. Dospěl k závěru, že svědek Ing. P. musel nejprve znát stanovisko žalobkyně, zda přijme jeho nabídku, „která byla, jak vyplynulo z důkazního řízení, zcela konkrétní, pokud jde o obsahové náležitosti pracovní smlouvy“, neboť „z výpovědi svědka Ing. P. jasně vyplynulo, že žalobkyni byla nabídnuta pozice nadřízené jeho dispečinku za základní plat 40.000,- Kč, že provozovna Klíčany je vzdálena od místa bydliště žalobkyně 23 km a je dostupná městskou hromadnou dopravou za půl hodiny“ a že ve firmě Ing. P. byla žalobkyni nabídnuta obdobná práce, kterou vykonávala podle pracovní smlouvy u žalované – Supply a Logistics Manager. Protože žalobkyně nabídku odmítla, „žalovaná s ní po právu pracovní poměr ukončila“. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože odvolací soud v rozporu s ustanovením § 212a odst. 3 o. s. ř. doplnil dokazování o písemné vyjádření Ing. M. P. ze dne 23. 10. 2010. Uvedená listina není jako důkaz před odvolacím soudem přípustná ani podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. f) o. s. ř., třebaže její vznik spadá do doby po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, neboť se jedná o vyjádření Ing. M. P., který byl v řízení před soudem prvního stupně vyslechnut jako svědek, a skutečnosti, obsažené v jeho písemném vyjádření, mohly a měly být zjištěny při jeho výslechu. Podle jejího názoru navíc z výpovědi Ing. P. učiněné před soudem dne 7. 1. 2009 vůbec nevyplývá, „zda a popř. jakou pracovní nabídku žalobkyni při osobním setkání učinil“. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že zákoník práce ukládá povinnost uzavřít pracovní smlouvu písemně, a proto musel být učiněn písemně i návrh na uzavření pracovní smlouvy. Protože takový písemný návrh na uzavření pracovní smlouvy vůbec předložen nebyl, „nemohla žalovaná splnit povinnost zajistit žalobkyni nové vhodné zaměstnání uloženou jí ustanovením § 47 odst. 2 zák. práce“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 zák. práce zajistila žalobkyni jiné vhodné zaměstnání, která však toto zaměstnání bez vážného důvodu odmítla. Výpovědní doba dnem odmítnutí uplynula a tímto dnem také pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil. Nejvyšší soud České rep