21 Cdo 4556/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4556/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2017 Spisová značka:21 Cdo 4556/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4556.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Náhrada škody zaměstnavatelem Ztížení společenského uplatnění Bolestné Pracovní úraz Nemoc z povolání Nemajetková újma (o. z.) Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 394 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 3 odst. 3 o. z. § 10 odst. 2 o. z. § 2401 odst. 1 o. z. § 2958 o. z. § 3029 o. z. § 3080 bod 237 o. z. § 3080 bod 238 o. z. § 2 odst. 1 předpisu č. 440/2001Sb. § 8 odst. 2 písm. a) předpisu č. 440/2001Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 276/2015Sb. § 10 předpisu č. 276/2015Sb. předpisu č. 50/2003Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 12. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.12.2017I.ÚS 3796/17JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto29.12.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4556/2016ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí č. 16, proti žalovanému SMC metal s. r. o. se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská č. 428/130, IČO: 28154517, zastoupenému JUDr. Bedřichem Tichým, advokátem se sídlem v Prachaticích, Zlatá stezka č. 145, o 144 272,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 132/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. května 2016 č. j. 19 Co 551/2016-86, takto: I. Dovolání žalobce v části směřující proti části výroku rozsudku krajského soudu o věci samé, ve které byl potvrzen rozsudek okresního soudu v části výroku II o zamítnutí žaloby co do 5 566 Kč, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou části výroku o věci samé, ve které byl potvrzen rozsudek okresního soudu v části výroku II o zamítnutí žaloby co do 5 566 Kč) a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 5. února 2016 č. j. 6 C 132/2015-66 v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba co do 75 706,56 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 25. 4. 2015 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Prachaticích dne 5. 5. 2015 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 144 272,56 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 138 706,56 Kč od 24. 4. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce (zaměstnanec) a žalovaný (zaměstnavatel) uzavřeli dne 1. 12. 2014 pracovní smlouvu, na základě které žalobce pracoval u žalovaného jako obsluha CNC pily. Dne 15. 12. 2014 žalobce při výkonu sjednané práce utrpěl úraz. Při manipulaci s balíkem železných kulatin, který vysokozdvižným vozíkem převážel jiný zaměstnanec žalovaného, mu tento balík spadl na pravou dolní končetinu, na které utrpěl rozsáhlá poranění. Znaleckým posudkem doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., bylo stanoveno na základě metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví bodové ohodnocení bolestného 552 body. Při hodnotě jednoho bodu 251,28 Kč, stanovené rovněž podle metodiky, činí tedy celková výše odškodnění bolestného 138 706,56 Kč. Za vypracování posudku žalobce uhradil 5 566 Kč. Dopisem ze dne 1. 4. 2015 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 144 272,56 Kč do 24. 4. 2015, žalovaný však na výzvu nereagoval. Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 5. 2. 2016 č. j. 6 C 132/2015-66 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 63 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 25. 4. 2015 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do 81 272,56 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 75 706,56 Kč od 25. 4. 2015 do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že účastníci jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení státu, a to žalobce 1779,30 Kč a žalovaný 1 480,70 Kč (výroky III-V). Dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá podle § 366 zákoníku práce za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem ze dne 15. 12. 2014; neshledal spoluzavinění žalobce na pracovním úrazu a podmínky k částečnému zproštění odpovědnosti žalovaného podle § 367 odst. 2 zákoníku práce. I když byla novým občanským zákoníkem zrušena, soud prvního stupně při stanovení náhrady za bolest s odkazem na ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce postupoval podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Vyšel z bodového ohodnocení bolestného stanoveného znaleckým posudkem doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. (vypracovaným za řízení) ve výši 525 bodů a z vyhláškou stanovené výše odškodnění 120 Kč za 1 bod a výši bolestného stanovil částkou 63 000 Kč. Na posuzovaný případ soud prvního stupně neaplikoval závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3367/13, které se vztahují na mimořádně závažné zdravotní následky, jež v posuzovaném případě nebyly zjištěny. Kromě zbytku požadovaného bolestného shledal žalobu nedůvodnou též v části, kterou se žalobce domáhal náhrady za částku 5 566 Kč, kterou zaplatil znalci doc. MUDr. Evženu Hrnčířovi, CSc., za „původní“ posudek, neboť tento posudek nebyl pro rozhodnutí o nároku na bolestné rozhodující. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 5. 2016 č. j. 19 Co 551/2016-86 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby, ve výrocích o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci k rukám advokáta JUDr. Igora Nitrianského 26 378 Kč a státu 1 480,70 Kč a že žalobci uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 1 779,30 Kč, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek 3 150 Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 019,90 Kč k rukám advokáta JUDr. Bedřicha Tichého. Odvolací soud vzal v úvahu, že občanský zákoník „není právním předpisem, který by upravoval právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (pracovněprávní vztahy) a který by mohl zasáhnout mimo předmět své vlastní právní úpravy“. Dovodil proto, že vyhlášky č. 440/2001 Sb. a č. 50/2003 Sb. byly zrušeny „jen potud, pokud měly upravovat odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění prováděné z důvodu odpovědnosti za škodu podle § 2894 a násl. občanského zákoníku“, a že „pro oblast pracovněprávních vztahů zůstalo i v době po 1. 1. 2014 zachováno ustanovení § 372 odst. 2 zákoníku práce, a proto v pracovněprávních vztazích se má odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění řídit obdobnými zásadami jako v době do 31. 12. 2013, a to bez ohledu na ustanovení § 3080 body 237 a 238 o. z.“; jestliže zákoník práce obsahoval právní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, nelze (vzhledem k § 4 zákoníku práce) ustanovení občanského zákoníku použít. V souladu s ustanovením § 394 odst. 2 zákoníku práce bylo proto podle odvolacího soudu třeba postupovat podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., neboť v posuzovaném případě bylo bolestné znaleckým posudkem ze dne 18. 3. 2015 ohodnoceno před nabytím účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (§ 10 uvedeného vládního nařízení). Odvolací soud neshledal, že by vyhlášku č. 440/2001 Sb. bylo namístě jako protiústavní neaplikovat z důvodu diskriminace zaměstnanců, neboť „rozdílnost úpravy odškodňování bolesti je akceptovatelná s ohledem na rozdílnost občanskoprávních a pracovněprávních vztahů“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku o věci samé. V rozhodovací praxi dovolacího soudu považuje za nevyřešené otázky, zda výši odškodnění pracovního úrazu, který nastal dne 15. 12. 2014, je třeba posoudit podle obecných ustanovení a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nebo podle zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb. a zda za úpravy obsažené v ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce a účinné ke dni 15. 12. 2014 lze na stanovení výše újmy na zdraví „utrpěné v rámci zaměstnání“ subsidiárně aplikovat „obecné regule“, resp. „obecná i konkrétní ustanovení“ zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce je přesvědčen, že aplikace vyhlášky č. 440/2001 Sb. je na daný případ nepř