26 Cdo 2522/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2522/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2024 Spisová značka:26 Cdo 2522/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2522.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 245 o. z. § 1169 o. z. § 1206 odst. 2 o. z. § 1208 písm. a) o. z. § 1209 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2522/2024-186 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatele M. D., zastoupeného Mgr. Kateřinou Turnhöfer, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, za účasti Společenství vlastníků XY, zastoupeného JUDr. Annou Krčmárovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Slavíčkova 372/2, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 Cm 42/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 27/2023-144, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 27/2023-144, se ve výroku I mění jen tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, č. j. 67 Cm 42/2022-56, ve výroku I, pokud jím byla vyslovena neplatnost usnesení bodu č. 2 shromáždění účastníka konaného dne 23. 5. 2022, kterým byly schváleny nové stanovy, a to v jejich čl. XV.6. části věty druhé, podle níž „mění-li se však všem vlastníkům jednotek velikost podílu na společných částech domu a pozemku jinak než v důsledku změny podílů na společných částech, vyžaduje se souhlas všech vlastníků jednotek“, se mění tak, že v této části nejde o rozhodnutí shromáždění účastníka. II. Jinak se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 67 Cm 42/2022-56, vyslovil, že je neplatné „usnesení bodu č. 2 shromáždění účastníka konaného dne 23. 5. 2022, kterým byly schváleny nové stanovy účastníka“ (výrok I), zamítl návrh na zrušení „usnesení bodu č. 2 shromáždění účastníka konaného dne 23. 5. 2022, kterým byly schváleny nové stanovy účastníka“ (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání účastníka Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 27/2023-144, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení účastníka zamítl (výrok I), dále jej změnil ve výroku III ohledně náhrady nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). 3. Po doplnění dokazování zjistil shodně se soudem prvního stupně, že navrhovatel je vlastníkem jednotek č. 410/14 a č. 410/15 v domě č. p. XY, k. ú. XY, kde vzniklo Společenství vlastníků XY (dále jen „Společenství“). Dne 23. 5. 2022 v 19:00 hodin se konalo shromáždění vlastníků, na jehož programu byly mimo jiné pod bodem 1 prezence, kontrola usnášeníschopnosti, zahájení, volba předsedajícího, sčitatele, zapisovatele a ověřovatele a pod bodem 2 schválení nových stanov. Navrhovatel se dostavil na místo shromáždění v restauraci Cafe Decada, v čase 19:01:45 až 19:01:56 pořizoval fotografie plných mocí, v 19:02 hod. měl telefonický hovor a vzdálil se z místa shromáždění, v 19:05 hod. se vrátil a podepsal prezenční listinu, následně byly projednány body 3 a 4 programu, body 1 a 2 již byly projednány v nepřítomnosti navrhovatele. 4. Po právní stránce věc posuzoval podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020 (dále jen „o. z.“), a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, zdůraznil, že právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním zákonodárce omezil z hlediska osobního (musí jít o přehlasovaného vlastníka), časového (musí být podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník o rozhodnutí dozvěděl), jakož i z hlediska věcného (pro přezkoumání musí být důležitý důvod). Navrhovatele pak nepovažoval za přehlasovaného vlastníka, neboť se sice dostavil na místo shromáždění, pak se ale vzdálil, nikomu z přítomných osob před svým odchodem neřekl, kam jde, ani zda vůbec a kdy se vrátí, nepožádal, aby byla schůze přerušena a aby se na něj počkalo, odmítl podepsat prezenční listinu a odpovědět na otázku, zda bude někoho dalšího na shromáždění zastupovat, a předat v tom případě plné moci. Přítomní vlastníci proto nemohli nijak dovodit, že se chce hlasování účastnit a nelze jim (resp. Společenství) klást k tíži, že shromáždění zahájili a první dva body schválili bez jeho přítomnosti. K přezkumu usnesení o změně stanov proto nelze přistoupit. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé a nepřezkoumatelné a že mezi jeho skutkovými zjištěními a právními závěry je extrémní nesoulad. Poukazoval na to, že z fyzikálního hlediska je nemožné, aby se průběh shromáždění v rozmezí od 19:02 hod. až 19:04 hod. odehrál tak, jak jej popsal odvolací soud, a nesouhlasil ani s jeho závěrem, že není přehlasovaným vlastníkem, měl za to, že v daném případě nelze aplikovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 781/2018. Rovněž odvolacímu soudu vytýkal, že se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 500/2000, 21 Cdo 2862/2019, 26 Cdo 3352/2021), když se nezabýval potenciální nicotností napadeného usnesení shromáždění účastníka podle § 245 o. z. Přitom zdůraznil, že nové znění stanov je v rozporu s § 1169 o. z., nadto bylo napadené usnesení Společenství přijato v rozporu se zásadou poctivosti. Za nesprávnou považoval i aplikaci § 1209 odst. 1 o. z., domníval se, že je namístě neplatnost usnesení shromáždění vlastníků posuzovat podle § 258 o. z. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval jeho přípustností. 7. Právní posouzení věci dovolatel zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (že se průběh shromáždění nemohl odehrát tak, jak jej popsaly soudy nižších stupňů). Brojí tak proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu. Soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry odůvodnily. Nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), ani nebyly opomenuty žádné důkazy, které účastníci v řízení označili, a nemohlo být proto ani porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces. 8. Otázkou, za jakých předpokladů soud uspořádá poměry vlastníků jednotek podle § 1209 o. z., se Nejvyšší soud již zabýval a dovodil, že i nadále se uplatní judikaturní závěry, podle nichž právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním přísluší toliko přehlasovanému vlastníku jednotky, pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod; smyslem úpravy těchto omezujících hledisek (připouštějících rozhodování jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech) je minimalizovat zásahy veřejné moci do soukromoprávních vztahů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III.