29 ICdo 70/2024 – Nejvyšší soud

KSPH 66 INS 23802/2012 37 ICm 707/2013 29 ICdo 70/2024-2225 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, PSČ 500 08, identifikační číslo osoby 42196451, zastoupeného JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, proti žalované Mgr. Monice Cihelkové, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka LESS & FOREST s. r. o., zastoupené Mgr. Michaelou Bartoškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Litoměřická 834/19d, PSČ 190 00, o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 ICm 702/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LESS & FOREST s. r. o., se sídlem ve Zbraslavicích, Ostrov 3, PSČ 285 22, identifikační číslo osoby 27106632, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 23802/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 37 ICm 707/2013, 103 VSPH 247/2022-2203 (KSPH 66 INS 23802/2012), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 7. února 2022, č. j. 37 ICm 707/2013-2168, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Lesy České republiky, s. p.) domáhal vůči žalované (Mgr. Monice Cihelkové, jako insolvenční správkyni dlužníka LESS & FOREST s. r. o.) určení, že má za dlužníkem konkretizované pohledávky z titulu nezaplacené ceny dříví podle označených smluv z let 2011 a 2012, které přihlásil do insolvenčního řízení jako nezajištěné a vázané na splnění odkládací podmínky, a to: 1) pohledávku ve výši 15.247.567 (P970/1) [dále jen „pohledávka č. 1“], 2) pohledávku ve výši 8.545.402,60 Kč (P970/2) [dále jen „pohledávka č. 2“], 3) pohledávku ve výši 11.261.600 Kč (P970/3) [dále jen „pohledávka č. 3“], 4) pohledávku ve výši 6.328.801 Kč (P970/4) [dále jen „pohledávka č. 4“] a 5) pohledávku ve výši 19.935.638 Kč (P970/5) [dále jen „pohledávka č. 5“] (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 173 odst. 3, § 191 odst. 1, § 192 odst. 1, § 193, § 194, § 195, § 196 odst. 1, § 197 a § 198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobcem tvrzená odkládací podmínka neexistuje (nevyplývá z právního předpisu, ani nebyla sjednána), takže žalobce nemá pohledávky č. 1 až 5 v podobě, ve které je přihlásil. 3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 37 ICm 707/2013, 103 VSPH 247/2022-2203 (KSPH 66 INS 23802/2012): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě vyhověl (určil, že žalobce má vůči dlužníku pohledávky č. 1 až 5) [první výrok]. [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z § 164, § 193, § 194 a § 231 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že smlouvy, ze kterých vzešly pohledávky, jsou platné, že nedošlo k zániku pohledávek započtením, a že z té části přihlášky pohledávek, kterou měl insolvenční soud za „neexistující právní podmínku“, nelze dovodit, že šlo o pohledávky vázané na podmínku (bez zřetele k tomu, že je žalobce takto v přihlášce označil). Dovodil též, že pohledávky byly popřeny jen co do pravosti (nikoli co do výše). II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jako dovolacím soudem neřešené klade dovolatelka tyto otázky: [1] Může soud považovat pohledávky výslovně přihlášené do insolvenčního řízení jako podmíněné při neexistenci právní podmínky za pohledávky nepodmíněné, aniž by věřitel (žalobce) učinil odpovídající úkon, typicky změnu nebo opravu přihlášky pohledávky? [2] Je přípustné doplnit tvrzení uvedená v přihlášce pohledávky závěry soudu [a nikoli úkonem věřitele (žalobce)]? 6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatelka následovně: 8. Přihláška pohledávky do insolvenčního řízení je „procesní písemný právní úkon (jednání)“, kterým věřitel uplatňuje u insolvenčního soudu svoji pohledávku. Má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a obdobné jsou i požadavky na její náležitosti. Při výkladu tohoto právního jednání se uplatní kritéria stanovená zejména v § 35 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) [potud dovolatelka současně odkazuje na konkretizovanou judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu obsahu právního úkonu]. Odtud dovozuje, že soud měl nejprve zkoumat skutečnou vůli jednajícího (žalobce). 9. Dovolatelka též namítá, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 1412/2018 [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu], z nějž se podává, že ukáže-li se v průběhu insolvenčního řízení, že nemůže dojít ke splnění odkládací podmínky, pak věřitel nemá pohledávku a nemůže se účastnit insolvenčního řízení. Míní, že totéž platí i v poměrech neexistence právní podmínky. 10. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout případně zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. K tomu též uvádí, že dovolatelkou označená judikatura na danou věc nedopadá. III. Přípustnost dovolání 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. 13. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (2. října 2012) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech jím vyvolaných) i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění se uplatní i při zkoumání přípustnosti dovolání v dané věci. 14. Dovolatelka výslovně podává dovolání proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí, slovně zdůrazňujíc (v závěru odstavce 1 dovolání) že napadá i výrok o náhradě nákladů řízení. V rozsahu, v němž dovolání takto směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 15. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.; Nejvyšší soud nicméně dovolání i potud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatelky má napadené rozhodnutí za souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolací argumentace pak otevírá právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí nespočívá ani spočívat nemá (posouzení výkladů právních úkonů podle § 35 obč. zák. nemá právní význam pro výsledek dovolacího řízení). V podrobnostech lze k důvodům odmítnutí dovolání v dotčené části uvést následující: 16. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupného i na webových stránkách Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005,