3 Tdo 53/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 53/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2023 Spisová značka:3 Tdo 53/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.53.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivé obvinění Postoupení věci jinému orgánu Dotčené předpisy:§ 345 odst. 1 tr. zákoníku § 345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku § 222 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 53/2023-504 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného J. R., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 5 To 283/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 17/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 5 To 283/2021. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 4 T 17/2021, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že v písemné žádosti ze dne 12. 3. 2019 o odročení veřejného zasedání adresované Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. 11 To 23/2019, jíž coby obhájce obžalovaného P. N. žádal o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 28. 3. 2019 z důvodu, že se tohoto s ohledem na kolizi s jinou věcí nařízenou u Okresního soudu v Lounech nemůže zúčastnit, mimo jiné uvedl, že obava pana P. N. z veřejného zasedání před odvolacím soudem, souvisí i s tím, že při minulém veřejném zasedání v této věci, v průběhu přerušení řízení za účelem vyhlášení rozsudku, došlo k situaci, kdy obhájkyně tehdy spoluobžalovaného M. B., M. B., navštívila předsedu senátu v jeho kanceláři a odvolací soud následně a zcela překvapivě snížil spoluobžalovanému trest a svůj výrok zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, označil P. N. za organizátora trestné činnosti a hlavního pachatele, tedy coby osoba práva znalá učinil nepravdivé oznámení, že v trestní věci vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 11 To 262/2017 o odvolání obžalovaných M. B., nar. XY, zastupovaného v substituci obhájkyní M. B. a P. N., nar. XY, zastupovaného obhájcem J. R., došlo dne 3. 8. 2017 v době přerušení veřejného zasedání za účelem porady senátu před vyhlášením rozhodnutí k setkání předsedy senátu L. K. s obhájkyní M. B. v kanceláři předsedy senátu, přičemž následně byl obžalovanému zastupovanému M. B. senátem uvedeného soudu překvapivě snížen trest a výrok soudu odůvodněn zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, ač si byl obviněný vědom toho, že jím sdělované informace jsou lživé a úmyslně nepravdivě tak tvrdil, že se předseda senátu dopustil jednání, které je způsobilé naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku a M. B. jednání, které je způsobilé naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu zasahování do nezávislosti soudu podle § 335 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za uvedený přečin byl jmenovaný obviněný soudem prvního stupně odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo nahradit poškozenému L. K. nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a podle § 229 odst. 2 byl jmenovaný poškozený se zbytkem uplatněného nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 4 T 17/2021, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 5 To 283/2021, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupil České advokátní komoře, neboť shora popsané jednání by mohlo být posouzeno jako kárné provinění. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 5 To 283/2021, podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo podle něj rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Podle nejvyššího státního zástupce je především bez významu skutečnost, že v předmětném podání nebyl výslovně jmenován L. K. Z obsahu tohoto podání naopak zcela jednoznačně vyplývá, že se týkalo právě osoby poškozeného K. a M. B. Označením trestní věci, které se podání týkalo, byla jednoznačně individualizována osoba, která v ní působila jako předseda senátu odvolacího soudu. Obhájkyně M. B. pak v předmětném podání výslovně jmenována byla. 6. Nejvyšší státní zástupce připustil, že lživé obvinění musí obsahovat konkrétní okolnosti zakládající znaky trestného činu; skutková podstata přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku by nemohla být naplněna např. obecným tvrzením, že nějaký soudce rozhoduje v rozporu se zákonem nebo se přátelí s obhájci. Na druhé straně však nelze požadovat, aby pachatel tyto okolnosti popsal stejně podrobně a precizně, jak by tomu muselo být v usnesení o zahájení trestního stíhání nebo dokonce v odsuzujícím rozsudku. To platí i v případě, že pachatelem je osoba práva znalá. Připomněl, že znakem skutkové podstaty podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku není úmysl pachatele přivodit trestní stíhání poškozeného a že trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, ze kterého obviněný podle zjištění nalézacího soudu L. K. křivě obvinil, se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci. 7. Obsah předmětné žádosti obviněného je podle nejvyššího státního zástupce třeba hodnotit jako celek a její jednotlivé části nelze vytrhávat z kontextu tak, jak činil Krajský soud v Ústí nad Labem. Sám odvolací soud shrnul obsah inkriminovaného podání tak, že obviněný J. R. „nepravdivě nařkl L. K., předsedu senátu rozhodujícího ve věci vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 11 To 262/2017, a M. B., obhájkyni zastupující ve zmíněné věci obžalovaného B. toliko z toho, že v době, kdy bylo přerušeno veřejné zasedání za účelem porady senátu, navštívila obhájkyně předsedy senátu v jeho kanceláři, což však není trestné. Pokud dále v projednávaném podání v návaznosti na nepravdivě tvrzené navštívení předsedy senátu obhájkyní obžalovaný zpochybnil správnost a zákonnost následného rozhodnutí v dané věci, zmínil v tomto směru již jen obecně toliko odvolací soud, že zcela překvapivě snížil spoluobžalovanému trest a zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně označil P. N. za organizátora trestné činnosti a hlavního pachatele“. K inkriminované schůzce tedy mělo dojít v průběhu porady senátu před rozhodnutím odvolacího soudu. Podle nejvyššího státního zástupce je skutečností, že § 235 a násl. tr. ř. o průběhu veřejného zasedání ani § 263 tr. ř. o řízení u odvolacího soudu neupravují průběh porady o rozhodnutí odvolacího soudu a na § 127 tr. ř. v tomto směru neodkazuje ani § 238 tr. ř. o obdobném užití ustanovení o hlavním líčení. Odporovalo by však samotnému smyslu zákonné úpravy řízení před soudem, pokud by v řízení o odvolání v průběhu závěrečné porady předseda senátu mohl vést jakési neformální jednání s obhájcem některého z obviněných. Pokud by K. jako předseda senátu takovouto schůzku s obhájkyní jednoho z obviněných uskutečnil, pak by takové jednání samo o sobě bylo výkonem pravomoci v rozporu se zákonem, byť by samo o sobě