31 Cdo 3125/2022 — Nejvyšší soud

31 Cdo 3125/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:31 Cdo 3125/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:31.CDO.3125.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Smlouva příkazní Splatnost pohledávky Dotčené předpisy:§ 609 o. z. § 611 o. z. § 619 o. z. § 629 o. z. § 1958 o. z. § 1963 o. z. § 2430 o. z. § 2438 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 31 Cdo 3125/2022-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Marka Doležala, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph. D., LL. M., JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Jany Misiačkové, JUDr. Jiřího Spáčila, JUDr. Davida Vláčila, JUDr. Petra Vojtka, JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce 3L studio s. r. o., se sídlem v České Lípě, Jiřího z Poděbrad 1435/12, PSČ 470 01, identifikační číslo osoby 25462644, zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, proti žalovanému VIA TEMPORA NOVA, z. s., se sídlem v Stehelčevsi, V. Moravce 15, PSČ 273 42, identifikační číslo osoby 22826564, zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, PSČ 128 00, o zaplacení částky 199.650 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 110 C 33/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2021, č. j. 30 Co 168/2020-171, takto: I.   Dovolání žalobce proti druhému a třetímu výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2021, č. j. 30 Co 168/2020-171, se odmítá. II.   Ve zbývající části se dovolání žalobce zamítá. III.  Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 11.374 Kč, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 12. června 2020, č. j. 110 C 33/2019-54, Okresní soud v Kladně: [1] Uložil žalovanému (VIA TEMPORA NOVA, z. s.) zaplatit žalobci (3L studio s. r. o.) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 199.650 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. června 2018 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 53.647 Kč (bod II. výroku). 2. Okresní soud – vycházeje z ustanovení § 609, § 611, § 619 odst. 2, § 629, § 2430 a § 2438 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná. Obecná subjektivní tříletá promlčecí lhůta k uplatnění smluvního plnění podle příkazní smlouvy ze dne 17. února 2015 začala žalobci běžet 2. července 2015, kdy se žalovaný dozvěděl o doporučení zpracovaného projektu „Zlepšení fyzické infrastruktury v parku zámku Lipová u Šluknova“ k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu soudržnosti Severozápad. Fakturu k úhradě smluvního plnění vystavil žalobce žalovanému dne 31. května 2018, s uvedeným termínem splatnosti dne 14. června 2018, z čehož je zřejmé, že tříletá promlčecí lhůta ještě neuběhla. 4. Žalobce svůj závazek z příkazní smlouvy splnil, takže dohodnuté odměny se domáhá důvodně. 5. Tvrzení žalovaného, že žalobce se dopustil řady pochybení a že se ústně vzdal nároku na odměnu, jsou neurčitá; poučení o tom [podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“)] nemohl soud žalovanému poskytnout, jelikož k jednání konanému dne 12. června 2020 se bez omluvy nedostavil a poté, co bylo řízení koncentrováno (dle § 118b odst. 1 o. s. ř.), již žalovaný svou nečinnost nemůže napravit (co do své obrany neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní). 6. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. ledna 2021, č. j. 30 Co 168/2020-171: [1] Změnil rozsudek okresního soudu tak, že žaloba se zamítá (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 57.352 Kč (druhý výrok). [3] Uložil žalobci zaplatit státu na soudním poplatku za podané odvolání do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 9.983 Kč (třetí výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 609, § 611, § 619, § 648, § 1721, § 1958 odst. 1, § 2430 a § 2438 odst. 1 o. z. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8. Provedením sjednané činnosti a uplynutím 30. června 2015 vzniklo žalobci právo na plnění. Od okamžiku (vzniku) práva na plnění je (však) třeba odlišovat okamžik splatnosti. Právo na plnění vzniká okamžikem, kdy nastane právní skutečnost, se kterou právní předpis nebo smlouva jeho vznik spojuje. Splatnost je ale buď určena dobou, ve které je dlužník povinen splnit svůj závazek podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí, anebo, není-li doba plnění takto určena, ji vyvolá věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá. 9. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“) ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007 [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu], „(…) je doba plnění ve smlouvě určena (dohodnuta) nejen tehdy, je-li fixována pevným datem (určitým dnem nebo určitou lhůtou), ale též v případech, ve kterých strany vymezí způsob, jakým bude doba plnění určena, například tím, že (…) doba plnění je odvozena od vystavení daňového dokladu, jestliže doba vystavení daňového dokladu, od níž se má odvíjet lhůta k plnění, není ve smlouvě stanovena a je tudíž závislá na vůli věřitele“. Tento závěr však nemá vliv na úvahu o promlčení pohledávky. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, totiž počátek promlčecí doby nespojuje s dobou splatnosti závazku [tak jako zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále též jen „obch. zák.“) v ustanovení § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku], ale s možností uplatnit právo na plnění; srov. ustanovení § 619 o. z. 10. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu také jasně uvádí, že jeho závěr je určující pro posouzení počátku běhu promlčecí doby u práva na plnění v režimu obchodního zákoníku. Uplatnit právo na zaplacení sjednané odměny mohl žalobce už okamžikem splnění podmínek pro vystavení faktury (o čemž se dozvěděl 2. července 2015); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 4175/2009. 11. Tříletá promlčecí doba proto marně uplynula 2. července 2018; žaloba byla podána 31. května 2019, takže námitka promlčení je důvodná. Odvolací soud neshledal ani důvody, pro které by k uplatněné námitce promlčení nebylo možné přihlížet. Účastníci si sice dohodli, že žalobce vystaví fakturu se sjednanými náležitostmi, mezi podmínky vzniku práva na plnění však nepatřilo vystavení faktury, takže žalobce mohl splatnost pohledávky přivodit i jinou výzvou k plnění. II. Dovolání a vyjádření k němu 12. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „do všech jeho výroků“, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad ustanovení § 619 o. z., k čemuž argumentuje následovně: 14. Podle příkazní smlouvy bylo vystavení faktury podmínkou vzniku práva dovolatele požadovat úhradu (podmínkou vzniku práva na plnění), takže nešlo o situaci, kdy by si strany nedohodly splatnost. 15. Občanské (zejména však obchodní) závazkové právní vztahy rozlišují promlčení práva na plnění a promlčení práva učinit určité právní jednání. Toto rozlišení bylo předmětem ustanovení § 391 obch. zák. a v obecné formě přešlo i do zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 16. Pro práva vymahatelná u soudu, a tedy pro práva na plnění, počíná běh promlčecí doby obecně od okamžiku, kdy oprávněný mohl nejdříve uplatnit toto právo v soudní