33 Cdo 2384/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2384/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2384/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2384.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 44 předpisu č. 137/2006 Sb. § 1975 o. z. § 1968 o. z. § 2594 o. z. § 2591 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2384/2024-546 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce města Domažlice, se sídlem Městského úřadu Domažlice v Domažlicích, náměstí Míru 1, identifikační číslo osoby 00253316, zastoupeného Mgr. Tomášem Rydvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, proti žalované GEOSAN GROUP a. s., se sídlem v Kolíně, U Nemocnice 430, identifikační číslo osoby 28169522, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, o 12 950 442 Kč s příslušenstvím a o 1 200 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 87/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. 4 Cmo 23/2024-448, 4 Cmo 24/2024, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 60 258 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Daniela Thelena. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 4 Cmo 23/2024-448, 4 Cmo 24/20024, potvrdil rozsudek ze dne 18. 10. 2023, č. j. 49 Cm 87/2019-400, doplněný rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 49 Cm 87/2019-419, kterým Krajský soud v Plzni („soud prvního stupně“) zamítl žalobu o 12 950 442 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III), o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek z žaloby (výrok IV), zamítl žalobu o 1 200 Kč (výrok I doplňujícího rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek (výrok II doplňujícího rozsudku); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předmětem řízení bylo zaplacení části ujednané smluvní pokuty [avšak jen z cen jednotlivých „milníků“ díla bez DPH, nikoli z ceny celého díla, jak bylo dohodnuto ve smlouvě] za prodlení žalované s provedením jednotlivých milníků uvedených v žalobě a dále zaplacení paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud (po zopakování dokazování) vyšel z následujícího skutkového stavu. Žalobce po provedeném otevřeném řízení podle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), zadal žalované a PSJ a. s. (které vytvořily sdružení) nadlimitní významnou veřejnou zakázku na stavební práce „Plavecký bazén Domažlice – stavební úpravy, přístavba a nástavba“ na základě smlouvy o dílo z 27. 8. 2015 za cenu 186 500 573,08 Kč bez DPH (dle zaručeného rozpočtu). Smlouva zavazovala žalovanou k provedení díla v rozsahu projektové dokumentace pro provedení stavby (dále jen „dokumentace pro provedení stavby“), kterou byl v čl. II odst. 1 smlouvy vymezen předmět díla, a dále podle soupisu prací, dodávek a služeb s výkazy výměr vypracovaných ŠUMAVAPLAN spol. s r. o. Obsahovala závazně stanovený časový harmonogram (původně příloha č. 4). Byla změněna dodatkem č. 1 z 3. 6. 2016 posouvajícím termín pro provedení díla na 30. 9. 2018, závazné termíny pro jednotlivé dílčí milníky díla v časovém harmonogramu byly ponechány (nově příloha č. 3). Prodlení zhotovitelky s plněním jednotlivých milníků díla podle časového harmonogramu bylo utvrzeno smluvní pokutou 0,2 % denně z ceny díla bez DPH. Dokumentace pro provádění stavby nesplňovala požadavky přílohy č. 6 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen „vyhlášky“), a nebyla v souladu s dokumentací pro stavební povolení a se stavebním povolením z 15. 1. 2009. Žalovaná poprvé 25. 8. 2015 (ještě před uzavřením smlouvy o dílo) a poté opakovaně do jara 2016 požadovala po žalobci předložení dokumentů o průběhu stavebního řízení (dokumentaci pro stavební povolení, stavební povolení včetně stanovisek orgánů dotčených průběhem stavebního řízení) k odstranění nedostatků dokumentace pro provádění stavby, přípisem z 21. 10. 2016 upozornila žalobce na odchylky dokumentace pro provádění stavby od vydaného stavebního povolení a na možnost odstoupení od smlouvy. Žalobce 29. 3. 2016 uzavřel smlouvu s ŠUMAVAPLAN spol. s r. o. na přepracování a aktualizaci dokumentace pro provedení stavby, dokumentace k územnímu řízení a na změnu stavby před dokončením, v přípisu z 9. 11. 2016 přislíbil žalované nápravu (spolu se zajištěním změny územního rozhodnutí a změny stavby před dokončením), k nápravě však nedošlo (změna stavby před dokončením byla povolena až 30. 3. 2017). Žalovaná proto od smlouvy 7. 12. 2016 odstoupila. Z důvodu prodlení žalované se splněním všech milníků díla od smlouvy odstoupil přípisem z 10 5. 2017 žalobce. Odvolací soud nepovažoval smlouvu za neplatnou (a to na rozdíl od soudu prvního stupně ani zčásti, v ujednání o termínu dokončení díla k 30. 9. 2018 a jeho provádění podle časového harmonogramu) pro počáteční nemožnost plnění (faktickou nebo právní), ani za relativně neplatnou pro rozpor dokumentace pro provádění stavby s přílohou č. 6 vyhlášky. Odpovědnost žalované za prodlení s prováděním díla podle časového harmonogramu (jak co do termínů, tak co do konkrétních prací v rámci jednotlivých milníků) považoval za objektivní, kterou lze obecně vyloučit jen předchozím prodlením žalobce podle § 1968 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, nebo nedostatkem jeho potřebné součinnosti podle § 1975 o. z. Žalobce neposkytl žalované jí požadovanou součinnost k tomu, aby dokumentace pro provádění stavby (jako součást zadávacích podmínek, za jejichž správnost a úplnost odpovídá zadavatel podle § 44 odst. 1 věty druhé ZVZ) umožnila (bez dalšího) provádění díla podle platného stavebního povolení a aby její obsah odpovídal závazným požadavkům v § 3 a příloze č. 6 vyhlášky, což vylučuje prodlení žalované s prováděním díla. Žalovaná tak od smlouvy platně odstoupila, čímž byla smlouva s účinky ex tunc zrušena. Nelze postupovat ani podle § 6 odst. 2 o. z., neboť žalovaná o obsahových nedostatcích dokumentace pro provádění stavby (které nevyvolala) v průběhu zadávacího řízení a zadání veřejné zakázky nevěděla. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadl rozsudek výslovně v celém rozsahu a navrhl jeho změnu a vyhovění žalobě. Na jeho přípustnost usuzuje z rozporu napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu, případně z toho, že některé otázky, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, Nejvyšším soudem dosud nebyly vyřešeny. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout jako nepřípustné. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). K jednotlivým dovolacím otázkám: 1) Žalobce klade v dovolání písm. a) celkem pět (pod)otázek a) zda se uplatní u výkladových pravidel soukromoprávních jednání ve smyslu § 556 a násl. o. z. ještě pravidlo zvláštní, obsažené v § 44 odst. 1 větě druhé ZVZ („dle kterého za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá pouze objednatel jako zadavatel veřejné zakázky a obsah smlouvy je tedy potřeba vykládat vždy k tíži tohoto objednatele“); b) zda je objednatel výlučně zodpovědný za vady dokumentace pro provedení stavby, která je součástí smlouvy o