33 Cdo 2851/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2851/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2013 Spisová značka:33 Cdo 2851/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2851.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 637 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2851/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. H., zastoupené JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20, proti žalovanému R. P., s místem podnikání v Jablonci nad Nisou, Vysoká 74, identifikační číslo 472 81 171, zastoupenému Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Semilech, Bavlnářská 137, o zaplacení 202.962,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 84/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, ve znění opravného usnesení ze dne 7. června 2011, č. j. 36 Co 156/2010-299, takto: I. Dovolání proti rozsudku ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozhodl ve věci samé, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.176,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Olgy Uhrové, advokátky se sídlem v Praze 2, Trojická 20. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 202.962,90 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o dílo. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 7. ledna 2010, č. j. 5 C 84/2006-163, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. února 2010, č. j. 5 C 84/2006-167, zamítl žalobu o zaplacení částek 202.962,90 Kč a 14.454,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2003 smlouvu o dílo, podle níž se žalovaný (zhotovitel) zavázal provést pro žalobkyni (objednatele) opravu střechy a omítek domu ve V. v J. n. N.; práce na střeše domu byly ve smlouvě popsány jako „demontáž stávající krytiny, podkladní lepenka, pomocné lešení, přezdění komína, hromosvod, výlez, 2 ks střešního okna, šindel, oplechování + spodní žlaby“; podle položkového rozpočtu činila cena těchto prací a materiálu 213.892,- Kč. V čl. VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo si účastníci sjednali, že v případě, že zhotovitel v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace vad díla nedohodne termín odstranění záruční vady, nebo že se smluvní strany na termínu nedohodnou, je objednatel oprávněn nechat vadu odstranit na náklady zhotovitele. Dne 22. 8. 2003 žalovaný žalobkyni dílo předal a žalobkyně dílo převzala; záruka za jakost byla v předávacím protokole sjednána na dobu do 22. 8. 2006. V lednu 2004 žalobkyně u žalovaného reklamovala vadu střechy, konkrétně rozsáhlé zatékání do domu, a požadovala její odstranění. Z posudku „Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů“ ze dne 16. 5. 2005, ze znaleckého posudku o příčinách vzniku poruch šikmého střešního pláště ze dne 9. 8. 2006, který na žádost žalobkyně vypracoval Ing. M. N., a ze znaleckého posudku ze dne 5. 5. 2009, který na zadání soudu vypracoval Ing. L. S., vyplynulo, že příčinou zatékání střechou do domu nebyla špatně provedená práce, nýbrž nesprávně zvolené technologické řešení díla - konstrukce střešního pláště; žalovaný měl s ohledem na použití skládané střešní krytiny a na možnost tvorby depozic sněhu a ledu v dané lokalitě navrhnout odvětraný zateplený střešní plášť, popř. zajistit temperování okrajů střechy. Protože žalovaný vadu střechy neodstranil, zajistila si žalobkyně její odstranění u L. E. s místem podnikání v Náchodě, Kramolna 108, který na základě smlouvy o dílo ze dne 9. 8. 2006 provedl na domě žalobkyně odvětraný střešní plášť (dvouplášťovou střechu) za cenu 202.962,90 Kč. Soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky podle § 631 a § 652 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obč. zák.“), jako vztah ze smlouvy o opravě věci. Na podkladě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že v řízení sice bylo prokázáno, že s ohledem na žádanou střešní krytinu a místní povětrnostní podmínky mělo být žalobkyni doporučeno provedení odvětraného zatepleného střešního pláště, avšak žalovaný za vady střechy neodpovídá, neboť se ve smlouvě o dílo nezavázal provést opravu střechy vybudováním takového střešního pláště; účastníci se dohodli toliko na demontáži stávající krytiny, položení podkladní lepenky, položení šindele CRC Supperseal, přezdění komína, instalaci hromosvodu, zabudování výlezu a 2 ks střešních oken a provedení oplechování a spodních žlabů. Protože všechny tyto práce žalovaný vykonal, nemohla žalobkyně se svým nárokem uspět, ačkoliv svá práva z odpovědnosti za vady uplatnila řádně a včas. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. června 2011, č. j. 36 Co 156/2010-299, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 202.962,90 Kč s 9% úrokem z prodlení z této částky od 10. 11. 2006 a dále až do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, a to ve splátkách po 50.000,- Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil výslechy žalovaného, svědka J. S. (inspektora Cechu klempířů, tesařů a pokrývačů) a soudního znalce Ing. S. Dále provedl důkaz normou pro navrhování střech ČSN 731901 (dále jen „technická norma ČSN 731901“). Vzal za prokázané, že žalovaný - ačkoliv odvedl kvalitní pokrývačskou a zednickou práci - provedl dílo vadně, neboť zvolil nesprávné technické řešení (nezajistil střechu dostatečným odvětráním). Z technické normy ČSN 731901 platné v době provedení díla vyplývá, že střechy mají být navrhovány tak, aby nepropouštěly vodu ani vlhkost v kapalném skupenství do podstřešních konstrukcí, čehož je dosahováno užitím nepropustných hydroizolačních materiálů a střešním odvětráním. Žalovaným zhotovená střecha neplnila svoji izolační funkci a zatékalo do ní ve větším rozsahu než před opravou. Odvětrání, které žalovaný provedl ve hřebeni střechy, nemohlo být základem pro budoucí provedení odvětrávané střechy; střecha musela být před položením difúzní fólie celá stržena. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni navrhl vhodný způsob provedení díla, avšak ona trvala na nevhodném způsobu provedení. Na základě reklamace žalovaný zamýšlel vadu střechy odstranit podlepením šindelů nad spodními žlaby a zavedením vyhřívání žlabů elektrickým kabelem; žalobkyně takový způsob opravy neakceptovala s poukazem na neúměrné budoucí výdaje spojené s vyhříváním žlabů a požadovala, aby vada byla odstraněna způsobem, který jí v budoucnu finančně nezatíží, konkrétně zhotovením dvouplášťové odvětrané střechy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal žalobou uplatněný nárok z titulu odpovědnosti za vadu díla důvodným. Konstatoval, že i když není technická norma obecně závazná, měli by k ní podnikatelé ve stavebnictví přihlížet a neprovádět práci pod jí stanovenou úroveň. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobkyni upozornil na nutnost provedení dvouplášťové větrané střechy a že ona s tímto řešením nesouhlasila, vadu střechy neodstranil, resp. v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace vad díla nedohodl termín odstranění záruční vady, přičemž smluvní strany se na termínu nedohodly, takže žalobkyně po právu postupovala podle čl. VIII. bodu 8. 3. a nechala vadu odstranit zhotovitelem L. E. Cenu, kterou tento zhotovitel za dílo vyúčtoval, posoudil odvolací soud jako nutné náklady na odstranění vad střechy. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu v prvé řadě vytýká, že jeho četné skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.). Nesprávné je podle něho zjištění, že odvětrání střešního pláště zevnitř připravil až po reklamaci díla; tuto p