4 Tdo 1237/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1237/2015 citace  Název judikátu:Podvod Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2015 Spisová značka:4 Tdo 1237/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1237.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.1.2016II.ÚS 193/16doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto11.4.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1237/2015-98 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2015 o dovolání obviněných R. K. a F. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 To 33/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 9/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. V. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 53 T 9/2013, byli obvinění R. K. a F. V. uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že: R. K. jako bývalý společník a jednatel společnosti IRON ONE s.r.o., se sídlem Holíč, Kopčianska 35, Slovenská republika, IČ 44 281 285 (dále též jen jako „Iron One“) a F. V. jako jednatel společníka společnosti Iron One, tedy společnosti REALSTEEL, s.r.o., se sídlem Praha 1, Benediktská 722/11, IČ 276 48 338, v době od dubna do září 2009 po společné dohodě, v úmyslu ke škodě jednotlivých dopravců obohatit sebe, případně společnost Iron One, do funkce jednatele a společníka společnosti Iron One dosadili R. C., trvale bytem S., který se stal jednatelem na dobu od 15. 4. 2009 do 10. 8. 2009, a následně J. P., který se stal jednatelem na dobu od 10. 8. 2009, kteří jménem společnosti fakticky žádnou činnost nevyvíjeli a plnili pouze jejich pokyny, a poté v úmyslu předstírat řádnou podnikatelskou činnost na území České republiky zřídili pobočku společnosti Iron One se sídlem v Brně, na ulici Šumavská č. 31/33, když k tomuto účelu na základě jejich pokynu R. C. podepsal dne 15. 5. 2009 smlouvu o nájmu nebytových prostor se společností AGRIE akciová společnost, a dále prostřednictvím R. C. a zčásti též prostřednictvím svědků J. Š. a T. N., objednali službu k faxovému číslu, zakoupili program R. a sjednali smlouvu o poskytování dopravních informací s firmou R. Ž. – R., uzavřeli se společností Vodafone Czech Republic, a.s., smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb k telefonnímu číslu a zřídili emailovou adresu a internetové stránky, z nichž vyplývalo, že pobočka společnosti se zabývá vnitrostátní a mezinárodní silniční dopravou, a v nichž uvedli kontaktní telefon a email, přičemž chod této pobočky měla údajně řídit fiktivní osoba K. B., následně pak sami nebo prostřednictvím dalších osob uzavřeli se společnostmi NEUFRA Speditionsgesellschaft mit beschränkter Haftung, se sídlem Mnichov, Kistlerhofstrasse 168, Spolková republika Německo (dále též jen jako „Neufra Speditions“) Trans World Cargo Internationale Spedition Gesellschaft m. b. H., se sídlem Vídeň, Seitenhafenstrasse 11-13, Rakousko (dále též jen jako „Trans World Cargo“) a Fracht FWO Czech s.r.o., se sídlem Mirošovice, Hrusická 345, IČ 285 72 602 (dále též jen jako „Fracht FWO“), dohody, na základě nichž se zavázali provést pro tyto společnosti konkrétní přepravy nákladu, přičemž prostřednictvím pobočky v Brně zadávali tyto přepravy, s úmyslem, že je nikdy neuhradí, do systému Raaltrans a nabízeli je k realizaci dalším přepravcům z České republiky a Slovenské republiky, a to v řadě případů za vyšší částky, než jaké měli za provedené přepravy obdržet od společností Neufra Speditions, Trans World Cargo a Fracht FWO, přičemž k uzavírání přepravních smluv docházelo na základě akceptace nabídky společnosti Iron One uvedené v systému R., konkrétní objednávky byly činěny prostřednictvím faxového čísla a podrobnosti přeprav dojednával na základě dohody s obviněnými muži vystupující pod fiktivním jménem K. B. zejména prostřednictvím telefonního čísla, a přestože sjednané přepravní služby řádně poskytli, neuhradili jim dohodnutou cenu ani částečně a finanční prostředky, které byly za provedené přepravy poukázány společnostmi Neufra Speditions, Trans World Cargo a Fracht FWO ve prospěch bankovního účtu společnosti Iron One, především prostřednictvím R. C. a J. P. v hotovosti vybírali a používali pro svoji potřebu, případně pro potřebu společnosti Iron One, čímž způsobili 32 přepravcům z České republiky a 12 přepravcům ze Slovenské republiky celkovou škodu ve výši 7 687 033 Kč. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2010, č. j. 26 T 66/2010–190, zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 6. 3. 2013, č. j. 61 T 21/2012-1386, zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č. j. 41 T 10/2013-61 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 3 To 132/2013, byl obviněný R. K. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let a spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2010, č. j. 26 T 66/2010-190, Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 6. 3. 2013, č. j. 61 T 21/2012-1386, Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č. j. 41 T 10/2013-61 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 3 To 132/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Za uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin podílnictví z nedbalosti podle § 252 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 3. 2014, č. j. 18 T 30/2012-1016 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 6 To 251/2014, byl obviněný F. V. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 3 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 3. 2014, č. j. 18 T 30/2012-1016 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 6 To 251/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným blíže specifikovaným na str. 17-21 rozsudku. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 53 T 9/2013, podali obvinění R. K. a F. V. i státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci, rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 To 33/2015, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zru