5 Tdo 199/2023 — Nejvyšší soud

5 Tdo 199/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 3. 2023 Spisová značka:5 Tdo 199/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.199.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1889/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 199/2023-1746 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání, které podala obviněná A. G., roz. M., nar. XY v XY, XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 61 To 198/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 25/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. G. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 2 T 25/2018, byla obviněná A. G. společně se spoluobviněným R. V. uznána vinnou přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a byl jí uložen podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost podle svých sil a schopností ve zkušební době, jako podmínka osvědčení se v ní, uhradit podíl škody, kterou způsobila. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost k náhradě škody Č. c. c. r. – C. T. (dále jen „Č.“) v částce 51 100 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy 8,05% z částky 148 700 Kč ode dne 8. 9. 2017 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění a poškozená Č., o nichž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 61 To 213/2019, kterým podle § 258 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. odvoláními napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Znovu pak soud prvního stupně rozhodl o vině obviněné A. G. a spoluobviněného R. V. rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, kterým znovu oba obviněné uznal vinnými přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku a dovolatelce uložil podle § 220 odst. 1 za použití § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest 120 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 120 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné rovněž povinnost nahradit Č. škodu ve výši 66 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy 8,05% z částky 66 600 Kč ode dne 8. 9. 2017 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, oba obvinění i poškozená Č., přičemž z podnětu těchto odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 61 To 125/2020, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d), odst. 2 tr. ř. zrušil odvoláními napadený rozsudek v odsuzující části u obou obviněných a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. V pořadí třetím rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 2 T 25/2018 soud prvního stupně uznal oba obviněné vinnými přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a uložil jim shodné tresty podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 12 měsíců, jejichž výkon jim podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 30 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku oběma obviněným uložil přiměřenou povinnost uhradit škodu, kterou způsobili, podle svých sil a schopností ve zkušební době, jako podmínku osvědčení v ní. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu Č. ve výši 204 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 204 100 Kč, a to od 8. 9. 2017 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 226 písm. b) tr. ř. pak oba obvinění byli pro další tři dílčí skutky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku obžaloby zproštěni. Opět z podnětu odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, obou obviněných i poškozené Č. rozhodoval odvolací soud, který usnesením ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 61 To 455/2021 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými přečinem podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále ve výroku o trestech, které byly obviněným uloženy i ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc znovu vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. 2. V pořadí čtvrtým rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 2 T 25/2018, soud prvního stupně rozhodl o vině obviněné A. G. a spoluobviněného R. V. přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl oběma obviněným uložen podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jim byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 30 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena přiměřená povinnost jako podmínka osvědčení se, uhradit podle svých sil a schopností ve zkušební době škodu, kterou způsobili. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným byla uložena povinnost shodně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené Č. částku 204 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 204 100 Kč, a to od 8. 9. 2017 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 61 To 198/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil u obou obviněných ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl, že při nezměněném výroku o vině obou obviněných z rozsudku soudu prvního stupně jim uložil podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody, a to obviněné A. G. v trvání 6 měsíců a spoluobviněnému R. V. v trvání 1 roku, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu u obviněné A. G. v trvání 1 roku a u spoluobviněného R. V. na zkušební dobu 2 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o náhradě škody). 4. Skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou, ve stručnosti spočívá v tom, že obviněná A. G., jako ředitelka pro ekonomiku a interní služby Č., společně se spoluobviněným R. V., generálním ředitelem příspěvkové organizace Č., ze 76 voucherů na víkendové relaxační pobyty objednaných od obchodní společnosti Hotel Ambassador Zlatá Husa spol. s r. o., v období od 5. 12. 2012 do 1. 7. 2014 za částku 594 400 Kč u 25 voucherů nezajistili, aby byly využity k propagaci České republiky jako destinace cestovního ruchu, tyto vouchery použili pro své soukromé potřeby, čímž porušili své povinnosti plynoucí z ustanovení § 53 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o majetku ČR“) a rov