5 Tdo 443/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 443/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 5. 2023 Spisová značka:5 Tdo 443/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.443.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,2,3 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 268 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:29. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2919/23 III.ÚS 2982/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 443/2022-3117 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. Z. M., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu odnětí trestu svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, a 2. V. K., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 5 To 41/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 2/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Z. M. a V. K. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 68 T 2/2019, byl obviněný Z. M. uznán vinným jednak pod bodem 1) pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále jen „tr. zákoník“), a jednak pod bodem 2) písm. a) a b) spolu s obviněným V. K. přípravou zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 20 odst. 1, § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněnému Z. M. byl za to uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výroby a zpracování tabákových výrobků na dobu 5 let, dále mu byl uložen jednak podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozhodnutí a jednak podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty. Obviněnému V. K. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest výši 100 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy celkem ve výši 500 000 Kč. Tímto rozsudkem rozhodl soud o vině také spoluobviněných J. L., M. P. a R. Ř. 2. Podle rozsudku soudu prvního stupně se obvinění uvedených trestných činů dopustili (zjednodušeně uvedeno) následovně. První skutek [bod 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně] spočíval v tom, že obviněný Z. M. jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem Z. M., IČO: XY, se sídlem XY, podal dne 26. 1. 2015 u Finančního úřadu pro Zlínský Kraj, Územního pracoviště v Kroměříži (dále též jen „FÚ“ nebo finanční úřad“), prostřednictvím externí účetní M. P. přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též ve zkratce jen „DPH“) za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2014 s vykázaným nadměrným odpočtem daně ve výši 508 024 Kč, do kterého v rozporu s § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy účinném znění (dále ve zkratce též jen „ZDPH“), zahrnul dodavatelské faktury společnosti S. D., IČO: XY, se sídlem XY (dále jen „S. D.“). Předmětem byla rezervační záloha na balicí linku na částku 50 000 Kč (vč. DPH 8 677,69 Kč) a dodávka balicí linky v ceně 2 975 000 Kč (vč. DPH 516 322,31 Kč). Již odsouzený zemřelý J. L. jako jednatel obchodní společnosti S. D. shora uvedené faktury pro odběratele Z. M. nechal vystavit, a M. P., která v předmětném období vedla daňovou evidenci podnikající fyzické osoby Z. M. i obchodní společnosti S. D., shora uvedené faktury podle jeho instrukcí vystavila a následně je zahrnula do příslušných daňových přiznání obou subjektů. Obvinění Z. M., J. L. a M. P. podle závěrů soudu prvního stupně takto jednali, přestože si byli vědomi toho, že linka na balení cigaret, která byla předmětem fakturací, byla ve skutečnosti Z. M. pořízena nikoli od obchodní společnosti S. D., kterou sám Z. M. prostřednictvím J. L. ovládal a řídil, ale od neplátce daně z přidané hodnoty J. K., a to navíc za výrazně nižší cenu. Obchodní společnost S. D. byla do obchodní transakce zařazena pouze za účelem navýšení údajné kupní ceny, a tedy i odpočtu daně z přidané hodnoty na vstupu. Tato obchodní společnost sice daň z přidané hodnoty na výstupu z uskutečněných transakcí přiznala, avšak neuhradila, což obvinění J. L., M. P. a Z. M. od počátku ani neměli v úmyslu. Obviněný Z. M., který ve skutečnosti balicí linku zakoupil za 300 000 Kč, v podaném daňovém přiznání uplatnil neoprávněný nadměrný odpočet daně ve výši 508 024 Kč. Jelikož finanční úřad obviněnému Z. M. odpočet DPH na základě shora uvedených fakturací neuznal a daň sám vyměřil, hrozící škoda ve výši 508 024 Kč České republice nevznikla. 3. Pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byli uznáni vinnými obvinění Z. M. a V. K. za to, že si po vzájemné domluvě nejprve opatřili od J. K. balicí linku B250 (v uvedeném rozsudku blíže popsanou), kterou po renovaci a seřízení umístili do areálu V. K. v XY, kde ji užili k balení 600 000 ks jednotlivých cigaret neoprávněně označených nápisem Marlboro (ač o cigarety této značky nešlo), které zakoupili dne 13. 12. 2016 za 660 000 Kč a které nebyly zdaněny spotřební daní. Tyto cigarety spolu s obviněným R. Ř. nechali zabalit do jednotlivých krabiček neoprávněně opatřených jednak (ve výroku blíže specifikovanou) ochrannou známkou v podobě nápisů a log značky Marlboro, kterou tak zneužili, a jednak vnitřní hliníkovou fólií a tabákovými nálepkami, které však nebyly tabákovými nálepkami ve smyslu § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších změn (dále též ve zkratce jen „ZSD“). Krabičky pak zabalili do celofánového obalu a následně do kartónů po 10 krabičkách, tedy po 200 kusech cigaret. Takto ve sledovaném období zabalili nejméně 550 540 cigaret do nejméně 27 527 krabiček a tyto dále do kartónů, které posléze nabízeli k prodeji či předávali dalším osobám ke spotřebě. Obvinění Z. M., V. K. i R. Ř. tak činili s vědomím, že balené cigarety nebyly zdaněny spotřební daní, jejímž neodvedením způsobili České republice škodu ve výši nejméně 1 512 671 Kč. Kromě toho [podbod 2. b) výroku rozsudku soudu prvního stupně] obvinění V. K. a Z. M. průběžně od roku 2014 do 6. 3. 2017 činili úkony, kterými usilovali o zahájení výroby a balení dalších cigaret. To činili i v období od 1. 7. 2016 do 6. 3. 2017 s cílem v první fázi své plánované činnosti vyrobit nejméně 1 000 000 krabiček cigaret, tedy 20 milionů ks cigaret, které by v rozporu s § 101 ZSD nebyly zdaněny spotřební daní, v důsledku čehož by vznikla České republice škoda nejméně 51 400 000 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Z. M., M. P., V. K. a R. Ř. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 5 To 41/2021, následovně. Pod bodem I. výroku tohoto rozsudku odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu všech podaných odvolání částečně zrušil, a to ohledně obviněných M. P. a R. Ř. v celém rozsahu, ohledně obviněného Z. M. ve výroku o uloženém trestu propadnutí náhradní hodnoty a ohledně obviněného V. K. ve výroku o uloženém peněžitém trestu. Dále pod bodem II. výroku podle § 259 odst. 3 tr. ř. se znovu rozhodl tak, že jednak A) obviněného R. Ř. uznal vinným a uložil mu trest, jednak B) obviněnou M. P. zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby. Pod bodem III. rozhodl odvolací soud tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně zůstává ve zbytku nezměněn. II. Dovolání obviněných 5. Prot