5 Tdo 651/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 651/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 7. 2020 Spisová značka:5 Tdo 651/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.651.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 651/2020-4154 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. B., nar. XY v XY, XY t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 6 To 49/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 7/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. B. odmítá.Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 33 T 7/2018, byl obviněný A. B. uznán vinným společně s dalšími jedenácti spoluobviněnými jednak zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jednak zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému A. B. podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně mu současně podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest propadnutí majetku, a to nemovitých věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku. Poškozená obchodní společnost PHILIP MORRIS BRANDS Sárl, se sídlem Quai Jeanrenaud 3, Neuchâtel, Švýcarská konfederace, byla podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud dále rozhodl o zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to ohledně movitých věcí určených a užitých k páchání posuzované trestné činnosti, jak jsou vyjmenovány ve výroku rozsudku. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu všech spoluobviněných. 2. Podle skutkových zjištění soudu obviněný A. B. spáchal uvedenou trestnou činnost v součinnosti se spoluobviněnými ve stručnosti tím, že za účelem nelegální výroby cigaret, nejméně od listopadu 2017 v objektech obchodní společnosti A., se sídlem v XY, IČ: XY, jejichž vlastníkem byl obviněný A. B., provedli stavební úpravy (zateplení, zatemnění, odhlučnění) a uvnitř budov instalovali kompletní linku určenou k nelegální výrobě cigaret, v části nemovitostí vybudovali prostory k ubytování osob ukrajinské národnosti, které obsluhovaly výrobní linky, od poloviny ledna 2018 nechal obviněný A. B. dopravovat do objektu potřebné suroviny a předměty (filtry, cigaretový papír aj.) nezbytné k výrobě cigaret včetně řezaného tabáku, který obviněný objednával od A. J. J. a dalších dosud nezjištěných dodavatelů a přebíral ho za účasti spoluobviněných O. M. a T. P. P., v měsících lednu a únoru 2018 obviněný A. B. přivezl osm spoluobviněných státních příslušníků Ukrajinské lidové republiky, které společně s obviněným O. M. ubytovali v prostorách objektu A., udělovali jim pokyny k nelegální výrobě cigaret probíhající od února 2018 a zajišťovali jim stravu, obviněný A. B. těmto dělníkům fakticky znemožnil opuštění objektu, odebral jim mobilní telefony tak, aby utajil jejich přítomnost i její účel, tj. nelegální výrobnu cigaret, které byly odváženy k distribuci, to vše obviněný A. B. činil v součinnosti se spoluobviněnými se záměrem získat finanční prospěch zkrácením spotřební daně za skladování, dopravu, výrobu a distribuci cigaret, které jsou ve smyslu § 101 odst. 3 písm. a), c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), předmětem spotřební daně a vznikla jim povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit, což však obvinění neučinili a spotřební daň nepřiznali, ani nezaplatili, obvinění si byli rovněž vědomi toho, že vyrobené cigarety skladují za účelem další distribuce v krabičkách balených po 20 ks s nápisem MARLBORO, tedy v rozporu s § 8 odst. 2 písm. a) a § 8 odst. 3 písm. a), b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), neoprávněně označených ochrannou známkou bez souhlasu vlastníka této známky, takto obvinění společně participovali na výrobě nejméně 2 930 760 ks cigaret a za účelem následného zpracování na cigarety skladovali dalších nejméně 4 346,14 kg řezaného tabáku, což činili zastřeně mimo daňový sklad a bez vědomí příslušného správce daně, čímž zkrátili spotřební daň z cigaret o částku ve výši 7 707 899 Kč a spotřební daň z tabáku ve výši 9 717 969 Kč, celkem tedy nejméně o 17 425 868 Kč ke škodě České republiky. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání pouze obvinění A. B. a A. J. J. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením dne 15. 8. 2019, sp. zn. 6 To 49/2019, tak, že obě odvolání zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. B. dovolání prostřednictvím svého obhájce, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. 5. Navzdory vědomosti obviněného o účelu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu i jeho výkladu Nejvyšším soudem, obviněný namítl, že skutek je v odsuzujícím výroku formulován neurčitě v rozporu s ustanovením § 160 odst. 1 tr. řádu, bez časových údajů, ačkoli byly k dispozici, jsou v něm použity neurčité pojmy, které navíc nemají oporu v provedeném dokazování. Dále obviněný soudům vytkl, že byl odsouzen za dva dokonané zločiny, ačkoli nedošlo k distribuci vyrobených cigaret, tj. k jejich prodeji a v podstatě tak nedošlo ke vzniku žádné škody. Zajištěné cigarety byly opatřeny německými nápisy, je tedy otázkou, zda vůbec byly určeny pro český trh, tedy zda obviněným vznikla vůči českým daňovým orgánům daňová povinnost. Přinejmenším však zůstalo jednání v pokusu ve vztahu k množství tabáku nalezenému ve vozidle Fiat Ducato. Obviněný se dále hájil tím, že podle zákona o spotřebních daních, jehož konkrétní ustanovení označil, mu v době zadržení ještě nevznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit, jeho jednání proto bylo možné posoudit pouze jako pokus trestného činu. V tomto ohledu označil za nesprávnou úvahu soudu druhého stupně o tom, že při utajování trestné činnosti nelze vůbec předpokládat, že by spotřební daň v budoucnu chtěl přiznat a uhradit. Pokud jde o zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením, podle obviněného není v popisu skutku vyčíslen znak velkého rozsahu, jak předpokládá ustanovení § 268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Navíc pouze část tabákových výrobků byla opatřena nápisem MARLBORO, k naplnění znaku velkého rozsahu se proto nemůže vztahovat částka 17 425 868 Kč. U částky 7 707 899 Kč to rovněž není jasné, neboť pouze část vyrobených cigaret byla opatřena nápisem chráněným ochrannou známkou. Ve vztahu ke zvlášť závažnému zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby obviněný namítl nesprávné vyčíslení „škody“, spotřební daň nemohl zkrátit o nejméně 17 425 868 Kč, neboť jeho daňová povinnost měla podle rozhodnutí celního orgánu činit pouze 12 965 483 Kč. Ačkoli je stanovení výše spotřební daně správním orgánem podle obviněného stěžejním důkazem, nezohlednily je soudy obou stupňů při právním posouzení stíhaného jednání. Další výhrady směřoval obviněný proti způsobu opatření důkazů, který nerespektoval trestní řád. Protokoly o sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu obviněný označil za nepoužitelné, neboť nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 158d odst. 3 tr. řádu. Policie vstoupila do prostor vlastněných obviněným, kde byly pořizovány fotografie jak prostor, tak i věcí nacházejících se uvnitř, aniž by k takovému zásahu disponovaly příslušným povolením. Jestliže protokol o sledování osob ze dne 8. 1. 2018 sloužil jako podklad pro další rozhodnutí soudu o povolení odposlechů, došlo k řetězení „infikovaných“ důkazů, které jsou ve věci tudíž také nevyužitelné. Podle obviněného nebyl ve věci naplněn důvod k povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem soudu