5 Tdo 651/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 651/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 11. 2022 Spisová značka:5 Tdo 651/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.651.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Podvod Výrok rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 241 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 3. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 746/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 651/2022-4362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. S., nar. XY ve XY, okr. XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 45/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 3 T 45/2013, byl obviněný R. S. uznán vinným jednak trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), a jednak trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky uvedenými pod body I. a II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 2 roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti News Outdoor Czech Republic, s. r. o., STOREX, spol. s r. o., Tech Data Distribution, s. r. o. (nyní TD SYNNEX Czech, s. r. o.), BigMedia, s. r. o., W.A.T.C.H CZ, s. r. o., MARKE, s. r. o. (nyní Mangusta, s. r. o., v likvidaci), a TASY, s. r. o., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti zmíněnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) a e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) a b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednak přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a jednak zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky uvedenými pod body I. a II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za to byl obviněnému uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu „vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních korporací a družstev“ na dobu 2 roků. 3. K tomu je třeba dodat, že Městský soud v Praze rozhodl tímto rozsudkem poté, co jeho dřívější rozhodnutí ve věci – usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 8 To 286/2016, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 3 T 45/2013, podle § 265k odst. 1 tr. ř. z podnětu dovolání obviněného zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 Tdo 534/2017. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla tímto usnesením zrušena také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 3 T 45/2013, o vině a trestu obviněného, o nárocích poškozených na náhradu škody a o částečném zproštění obviněného obžaloby, přičemž tento rozsudek z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 8 To 24/2019, v odsuzující části zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Posléze Obvodní soud pro Prahu 1 znovu rozhodl rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 3 T 45/2013, o vině a trestu obviněného a o nárocích poškozených na náhradu škody. Z podnětu odvolání obviněného následně Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a sám rozhodl o vině a trestu obviněného. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný R. S. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř. 5. V dovolání obviněný namítl, že v případě přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby vycházejí závěry odvolacího soudu ze znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové, který nerespektuje judikaturu Nejvyššího soudu týkající se započtení platby plátce daně či pojistného na jeho starší dluh u příjemce platby. Tento znalecký posudek je podle názoru obviněného vnitřně rozporný, když v jeho dodatku je vyčíslena dlužná částka na dani z příjmů ze závislé činnosti ve výši 503 557 Kč, přičemž není jasné, jak mohlo dojít k navýšení dlužné částky asi o 103 000 Kč a jak tuto skutečnost hodnotil odvolací soud. Jak dále obviněný zdůraznil, finanční úřad přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., pohledávky z titulu neuhrazené daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti pouze ve výši 97 025 Kč, případná výše neuhrazených plateb daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti tedy nemůže přesahovat tuto částku. Znalkyně Ing. Eva Klapuchová se pak údajně dopustila pochybení, když nezapočetla provedené platby přednostně na dlužné pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení sražené z mezd zaměstnanců, ale tyto platby započítávala poměrně jak na platby za zaměstnance, tak na platby za obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., a zavádějící pak jsou i závěry znaleckého posudku ve vztahu k údajnému předlužení obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., již ke dni 1. 1. 2008. Obviněný rovněž vytkl, že znalecký posudek znalkyně Ing. Evy Klapuchové je procesně nepoužitelný, protože byl vyhotoven v rozporu s ustanovením § 107 odst. 1 tr. ř., když je zřejmé, že znalkyně hodnotila jednotlivé důkazy a také je sama zajišťovala; obviněný označil tento znalecký posudek také za nevěrohodný z důvodu neúplnosti a vadnosti podkladových materiálů a za nesrozumitelný pro laickou veřejnost. Uvedená pochybení, jakož i neochota znalkyně odpovídat před soudem na dotazy obhajoby, představují porušení práva obviněného na spravedlivý proces a měly vést k vypracování revizního znaleckého posudku. 6. V souvislosti se zločinem podvodu obviněný s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1013/2009, namítl, že v roce 2008, tedy v době, kdy byly uzavírány smlouvy s většinou dodavatelů, byla obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., finančně zajištěna bankovní zárukou, přičemž v dané době nemohl předpokládat, že ze strany banky dojde k jejímu ukončení a neprodloužení kontokorentních úvěrů ke krytí vystavených tankovacích karet u obchodní společnosti ÖMV Česká republika, s. r. o. V důsledku neprodloužení poskytnutých bankovních úvěrů se obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., dostala do finančních problémů, přičemž na tuto skutečnost se obviněný snažil reagovat zajištěním vstupu nových investorů, kteří garantovali, že veškeré závazky z projektů společnosti budou uspokoje