8 Tdo 144/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 144/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 3. 2024 Spisová značka:8 Tdo 144/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.144.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Úmysl přímý Dotčené předpisy:§ 337 odst. 4 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 144/2024-229 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání obviněné Š. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ‒ pobočky v Liberci ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 55 To 248/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 36/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Š. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. 1 T 36/2022, byla obviněná Š. N. (dále „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem popsaným tak, že v XY ani jinde v době od 7. 5. 2021 do 24. 9. 2021 neumožnila V. H., nar. XY (dále „otec nezletilé“ či „otec“), styk se svou nezletilou dcerou AAAAA (pseudonym), nar. XY (dále jen „nezletilá“), upravený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 11. 2017, č. j. 11 P 39/2010-441, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 9. 1. 2018, přestože byla soudem vyzvána, aby dobrovolně plnila úpravu styku otce s nezletilou, rozhodnutím soudu jí byly uloženy pořádkové pokuty za neumožnění realizování styku nezletilé s otcem ve dnech 6. 3. 2020, 20. 3. 2020, 1. 7. 2020, 4. 9. 2020, 18. 9. 2020 a 16. 10. 2020 a usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2021, č. j. 11 P 39/2010-633, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ‒ pobočky v Liberci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 36 Co 128/2021-644, byl nařízen výkon rozsudku odnětím nezletilé z péče matky a jejím předáním ke styku s otcem ode dne 7. 5. 2021 od 16:00 hodin do dne 10. 5. 2021 do 08:00 hodin, avšak při realizaci výkonu rozhodnutí se nezletilá v místě bydliště nenacházela. 2. Za tento přečin byla odsouzena podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu se stanovením zkušební doby na dva roky. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem ‒ pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 55 To 248/2023, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon jí podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil, nad obviněnou vyslovil dohled, a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu na dva roky. Jinak ponechal uvedený rozsudek beze změny. 4. Těmto rozhodnutím předcházel rozsudek vydaný Okresním soudem v Liberci dne 30. 9. 2022, sp. zn. 1 T 36/2022 (č. l. 95), jímž byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem, který Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání obviněné usnesením ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 55 To 453/2022 (č. l. 113) zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí z důvodu nutnosti nápravy procesních pochybení při provádění důkazů a doplnění dokazování o výslechy nezletilé, jejího otce a pracovnice OSPOD. Soud se měl zaměřit na to, zda se obviněná způsobem krytým úmyslným zaviněním dopustila jednání, které by bylo možno posoudit podle právní kvalifikace užité v souladu s podanou obžalobou či podle jiného ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. 5. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval za splnění pokynů daných mu uvedeným rozhodnutím nadřízeného soudu, jež respektoval (§ 264 tr. ř.). II. Z dovolání obviněné 6. Proti shora uvedenému (druhému) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 55 To 248/2023, obviněná prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. podala dovolání, protože shledala s ohledem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci extrémní nesoulad v tom, že soud tvrdil, že nejsou pochybnosti o tom, že upravený styk mezi dcerou a otcem v době od 7. 5. 2021 do 24. 9. 2021 řádně neprobíhal, což soudy opíraly o sdělení soudního vykonavatele a poškozeného, aniž přihlédly k výpovědi nezletilé a pracovnice OSPOD. Obviněná nemůže být kriminalizována za to, že nezletilá zmeškala autobus ze školy, tudíž se v místě svého bydliště v uvedenou dobu nenacházela. Toto jednání nemůže být pokryto z hlediska subjektivní stránky jejím zaviněním. Skutkovému závěru, že nebyl realizován styk otce s nezletilou v období od 11. 5. 2021 do 24. 9. 2021 vytýkala, že není uvedeno, o které konkrétní dny šlo, a zejména, jak bylo zjištěno, že těmto stykům úmyslně bránila. Hodnotící úvahy soudů považovala za nedostatečné, jestliže se pro tyto závěry opíraly pouze o zprávy otce nezletilé, který obviněnou nenávidí, a nevyjasnily způsob, intenzitu, četnost a časový rámec jí za vinu kladených jednotlivých jednání, neboť tím nerespektovaly pravidla in dubio pro reo. Poukázala na to, že otec nezletilé v minulosti ani současnosti neposílá nezletilé dárky k narozeninám či Vánocům, kontakt je iniciován zpravidla nezletilou, nikoliv otcem, který neiniciuje žádný osobní kontakt s nezletilou. 7. Soudům v této souvislosti vytkla, že si obstaraly důkazy svědčící o vině obviněné, kdežto negativní vztah otce k nezletilé se v dané věci do napadených rozhodnutí nijak nepromítl. Způsob, jímž soudy postupovaly při hodnocení důkazů, považovala za vadný, nerespektující situaci „tvrzení proti tvrzení“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Zmínila i to, že došlo k porušení principu presumpce neviny i práva na spravedlivý proces (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09, ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, či stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS st. 38/14). 8. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná spatřovala v nedostatečné intenzitě společenské škodlivosti za vinu jí kladeného jednání, která podle soudů plyne primárně z postoje a názoru nezletilé, jenž však není reprodukcí názoru obviněné či důsledkem jejího jednání, jak bylo důkazy prokázáno. Určení, jak konkrétně v jednotlivých termínech dceru „nepřipravovala“, má zásadní vliv na posouzení přečinu maření úředního výkonu a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, zejména naplnění znaku „maření výkonu rozhodnutí“. 9. Soudu druhého stupně obviněná vytkla, že činí závěry ohledně postojů nezletilé, které mu nepřísluší, což ostatně i sám naznačil, když uvedl, že není nadán odbornou znalostí k posouzení, zda takové postoje dcery konvenují syndromu zavrženého rodiče. Přestože nebyl zpracován znalecký posudek k tomu, zda či jakým způsobem obviněná ovlivňuje nezletilou v jejím vztahu k otci a jaký tento vztah je, z čeho plyne apod., soud alibisticky vyvodil, že nebylo zjištěno, že by dcera měla relevantní důvod odmítat styk s otcem a že se nenabízí žádný objektivní důvod pro ohrožení vývoje nezletilé, pokud by se kontaktovala s otcem. Soud nebral do úvahy, že se obviněná snažila, aby otec s dcerou komunikoval, když sama aktivně vyhledala odbornou terapeutickou pomoc i pro dceru. Přitom bylo nutné objasnit, zda bránění styku nepředáním dcery v souladu s její vůlí v konkretizovaných případech lze považovat za požadované maření výkonu rozhodnutí. 10. Obviněná poukázala na § 888 věta druhá obč. zákoníku upravující povinnosti rodiče při přípravě a realizaci styku nezletilého dítěte s druhým z rodičů s tím, že z chování nezletilé, která odmítala s otcem v soudy stanovených termínech odejít, nelze bez dalšího učinit závěr, že