5 As 23/2017 — Nejvyšší správní soud

62 A 159/2016- 62 - text - 8 - pokračování 62A 159/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: SENIOR SAFE s.r.o. sídlem Merhautova 428/2, Brno proti žalovanému: Ústřední inspektorát České obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.8.2016, č.j. ČOI 88255/16/O100/ 2000/15/16/Ber/Št, sp.zn. ČOI 81374/15/3000, takto: I. Rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 31.8.2016, č.j. ČOI 88255/16/O100/2000/15/16/Ber/Št, sp.zn. ČOI 81374/15/3000, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.8.2016, č.j. ČOI 88255/16/O100/2000/15/16/Ber/Št, sp.zn. ČOI 81374/15/3000, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 11.4.2016, č.j. ČOI 40050/16/3000/P/Mach, sp.zn. 586/30/15, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za porušení § 4 odst. 1 a 3 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění do 27.12.2015 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), čehož se žalobce měl dopustit 1) tím, že uvedl nepravdivý údaj, když dne 18.8.2015 v písemných informacích k asistenční službě SENIOR SAFE, které jsou spotřebiteli dostupné v provozovně, uvedl, že „…společnost má v současné době 50 pracovníků…“, a 2) tím, že v příloze ke smlouvě ze dne 12.8.2015 o poskytnutí služby – Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka J. S., ID 1796, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, v příloze ke smlouvě ze dne 12.8.2015 o poskytnutí služby - Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka L. K., ID 1877, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, v příloze ke smlouvě ze dne 12.8.2015 o poskytnutí služby - Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka J. O., ID 1122, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, v příloze ke smlouvě ze dne 30.7.2015 o poskytnutí služby - Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka A. Š., ID Z 1579, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, v příloze ke smlouvě ze dne 11.8.2015 o poskytnutí služby - Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka Z. Š., ID Z 1594, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, v příloze ke smlouvě ze dne 18.8.2015 o poskytnutí služby - Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka M. D., ID Z 1852, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, v příloze ke smlouvě ze dne 4.8.2015 o poskytnutí služby - Asistenční linka SENIOR SAFE – Standard, v čestném prohlášení zákazníka R. T., ID Z 1982, uzavřené v provozovně na adrese Kobližná 16, Brno, uvedl informaci: „[m]ožnost odstoupení ze strany zákazníka: u smlouvy na dobu určitou uzavřenou v provozovně není možné.“, přičemž spotřebitelé nebyli v telefonním hovoru předcházejícímu návštěvě provozovny předem informováni o skutečnosti, že za poskytování asistenční služby bude vyžadována platba ve výši 3 699 Kč, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce předně namítá, že žalovaný nesprávně posoudil pojem „pracovník“. Žalobce připouští, že tento pojem zvolil „nešťastně“, nicméně odmítá, že by se tak stalo s úmyslem klamat spotřebitele. Ve správním řízení dokládal, že smluvně spolupracuje s větším množstvím živnostníků, zejména v rámci síťového marketingu (MLM), a dalšími externími právnickými osobami, a tedy spotřebitele neklamal. Předložené brožury s údaji o počtu pracovníků spotřebitelé nadto dostávali v rámci balíčku až po podepsání smlouvy. Údaje zde obsažené tak neovlivnily a ani nemohly ovlivnit spotřebitele ve fázi, kdy se o uzavření smlouvy rozhodoval. Žalobce jimi pouze informoval spotřebitele o možnostech, kterými disponuje. Současně nebyl žalovaným ani prvostupňovým správním orgánem žalobci prokázán úmysl touto cestou spotřebitele klamat. 3. Nesprávný postup žalovaného i prvostupňového správního orgánu žalobce spatřuje také v posouzení přípustnosti možného odstoupení od smlouvy uzavřené v provozovně. Žalobce zval spotřebitele (potenciální zákazníky) na schůzky telefonicky s několikadenním předstihem a dopředu je informoval o možnosti uzavření úplatné smlouvy. Žalobce dále nesouhlasí s názorem žalovaného, že v projednávané věci není zásadní, kde k uzavření smlouvy došlo – tu v provozovně žalobce, nýbrž to, jaké okolnosti přiměly spotřebitele se do provozovny dostavit. Z orientačního výpočtu žalobce vyplývá, že smlouvu uzavřel každý třetí oslovený zákazník, přičemž z takové úspěšnosti schůzek vyplývá, že žalobce žádné nekalé praktiky neužíval, ani na spotřebitele nevyvíjel žádný nátlak. K informaci o nemožnosti odstoupit od uzavírané smlouvy žalobce uvedl, že se jednalo o poučení spotřebitele nad rámec zákona, aby tím minimalizoval případy, kdy by zákazník mohl mít po podpisu smlouvy zpětně pochybnosti o správnosti své úvahy. 4. Žalobce nesouhlasí ani s výší uložené pokuty a uvádí, že je „hrubě“ nepřiměřená (jak ve vztahu k hospodářskému výsledku žalobce, tak k přepočtu výše pokuty za každého klienta). 5. Konečně žalobce namítá účelovost celého správního řízení, které má podle jeho názoru za cíl ukončit jeho podnikání. 6. Ze shora uvedených důvodů žalobce považuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí za nezákonná a navrhuje, aby je zdejší soud zrušil. Na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí a je přesvědčen, že žalobcem uplatněné námitky nesvědčí pro nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný tak navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním postoji setrval během celého řízení před soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.); vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Rozhodval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky uvedené v § 51 odst. 1 s.ř.s. 10. Žaloba je důvodná. 11. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. 12. Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. 13. Podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele se užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. 14. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá, je-li při ní užit nepravdivý údaj. 15. Soud se nejprve zabýval námitkou spočívající v nesprávném posouzení pojmu „pracovník“. 16. Žalobce namítá, že smluvně spolupracuje s větším množstvím živnostníků a s dalšími externími právnickými osobami, a proto se klamání spotřebitelů nedopustil. 17. Mezi účastníky není sporu o tom, že v písemných informacích k asistenční službě SENIOR SAFE bylo uvedeno, že „[s]polečnost má v současné době 50 pracovníků a přibližně 70 obchodních partnerů, kteří zajišťují pro klienty