4 As 137/2017 — Nejvyšší správní soud

62 Af 85/2016- 239 - text 10 pokračování 62 Af 85/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka ve věci žalobce: PLESOLAR s.r.o. sídlem Vídeňská 172, Vestec zastoupen Mgr. Davidem Satke, advokátem sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha proti žalované: Státní energetická inspekce sídlem Gorazdova 24, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2016, č. 902019516, sp. zn. 88/062109313, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2016, č. 902019516, sp. zn. 88/062109313, kterým žalovaná prvostupňové rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina (dále jen „územní inspektorát“), ze dne 11.2.2016, č. 6420031196, o uložení pokuty ve výši 1 987 164 Kč za porušení cenových předpisů podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), a povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), ve výroku zčásti změnila tak, že žalobce se správního deliktu dopustil tím, že nedodržel věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách pro uplatnění úředně stanovené ceny, upravené v bodě 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERU“) č. 2/2010 ze dne 8.11.2010, když jako prodávající a držitel licence č. 110912076 na výrobu elektřiny ve své provozovně - fotovoltaické elektrárně Plenkovice (dále jen „FVE Plenkovice“) v období od 1.1.2011 do 31.12.2011 neoprávněně uplatnil a vyúčtoval u provozovatele distribuční soustavy E.ON Distribuce, a.s. úředně stanovenou jednotkovou výkupní cenu ve výši 13 320 Kč/MWh bez DPH na elektřinu příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2009, ačkoli část této výrobny v rozsahu 0,12418 MW nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu 1.10 cenového rozhodnutí ERU č. 8/2008 ze dne 18.11.2008, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výroby tak žalobci nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, čímž získal žalobce v období roku 2011 nepřiměřený majetkový prospěch vyčíslený ve výši 1 987 163, 69 Kč s daní z přidané hodnoty a po odvodu daně 26 % ze slunečného záření. Ve zbytku žalovaná odvoláním napadené rozhodnutí územního inspektorátu potvrdila. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že správní orgány provedly výpočet celkového výkonu FVE Plenkovice v rozporu s právními předpisy, když použily metodu prostého vynásobení počtu zjištěných panelů a jejich jmenovitého maximálního výkonu. Podle žalobce měla žalovaná zjišťovat celkový elektrický výkon FVE Plenkovice v místě jejího připojení do elektrizační soustavy ve smyslu § 30a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Podle žalobce se FVE neskládá pouze z panelů, nýbrž z dalších součástí umožňujících převedení výkonu do distribuční soustavy (měniče). Z tohoto důvodu je podle žalobce nutné posuzovat celkový výkon kompletního zařízení včetně neodstranitelných ztrát z důvodu transformace vyráběné elektřiny pro připojení do distribuční soustavy. Podle žalobce se jedná o vysoce odbornou otázku, k níž navrhuje jako důkaz znalecký posudek Ing. J. T. ze dne 29.9.2016, č. 50-2016 – posouzení výroby elektrické energie FVE Plenkovice a jeho porovnání s udělenou licencí, a revizní zprávu č. 05-16 ze dne 8.5.2016 revizního technika J. Š., z níž má plynout, že celkový výkon FVE Plenkovice na straně DC činí 994,98 KWp a na straně AC 800 KWp. 3. Žalobce v této souvislosti poukazuje na to, že pokud žalovaná uvedla, že znění § 30a odst. 1 energetického zákona bylo v době instalace FVE Plenkovice v roce 2009 jiné, tak tím podle žalobce porušila základní zásady správního trestání, neboť nepřihlédla k příznivější právní úpravě. 4. Žalobce dále namítá, že mu v průběhu správního řízení bylo znemožněno v plném rozsahu uplatnit svá práva, neboť vznesl námitku podjatosti, o níž bylo rozhodnuto usnesením, proti němuž podal odvolání. Podstatou námitky byl úzký kolegiální vztah zaměstnanců - úředních osob vyhotovujících protokol o kontrole ze dne 5.6.2014, č.j. 062109313/1943/13/062.101/Lo, s oprávněnou úřední osobou. Přesto však žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že uvedené unesení (č.j. 062109313/546/15/90.220/Ve ze dne 28.5.2015) nabylo právní moci. Žalovaná pak v napadeném rozhodnutí odvolací námitku, že územní inspektorát nedostatečně posoudil námitku podjatosti, bagatelizovala a materiálně se s ní nevypořádala. 5. Žalobce konečně namítá, že mu bylo znemožněno seznámit se s obsahem správního spisu, neboť mu k seznámení se s podklady rozhodnutí územní inspektorát v písemnosti ze dne 28.1.2016 stanovil příliš krátkou lhůtu, a žádost o její prodloužení zamítl. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 10 žalovaná chybně vykládá § 36 odst. 5 správního řádu. Podle žalobce je to žalovaná, která má obstarávat a provádět další důkazy, nikoli žalobce. Možnost seznámit se s podklady rozhodnutí je klíčovým právem každého účastníka řízení; žalobce přitom uváděl řádné důvody, pro něž požadoval prodloužit stanovenou lhůtu. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, přičemž setrvává na argumentaci obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Žalovaná dále zdůrazňuje, že se se všemi odvolacími námitkami podrobně vypořádala, a pokud jde o výkon FVE Plenkovice, za zásadní je nutno považovat součin jmenovitých výkonů instalovaných panelů a jejich množství (v době kontroly). Takto stanovený výkon odpovídá celkovému elektrickému výkonu, který je uveden v licenci. Další zařízení instalované ve FVE, jako např. měniče, kabeláž, zvyšovací transformátory, v nichž nedochází k výrobě elektřiny, slouží pouze k vyvedení výkonu do elektrizační soustavy a při stanovení instalovaného výkonu provozovny se neberou v potaz. Pokud jde o návrhy žalobce na dokazování, ty jsou podle žalované ve vztahu ke kontrolním zjištěním irelevantní. 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 11. Žalobce jedná opatrovníkem, ustanoveným na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2016, č.j. 2Nc 1010/2015-155, z důvodu naplnění podmínek ve smyslu § 165 odst. 2 ve spojení s § 486 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat. Důvodem ustanovení opatrovníka žalobci byl střet zájmů statutárního orgánu žalobce a PRAGOMETAL, spol. s r.o. v osobách Ing. M. D. a J. P. Z citovaného usnesení plyne, že mezi žalobcem a PRAGOMETAL, spol. s r.o. jsou vedeny spory mimo jiné o smlouvu o dílo ze dne 4.12.2009 na dodávku a instalaci fotovoltaické elektrárny. 12. Zdejšímu soudu přitom nebyly doloženy žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že ustanovení opatrovníka již zaniklo či byl ze své funkce na základě rozhodnutí soudu odvolán. Pokud jde o zápis opatrovníka právnické osoby do obchodního rejstříku, ten nemá konstitutivní účinky. Ze zákona č. 304/2003 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřeneckých fondů, nelze dovodit ani povinnost ustanovení opatrovníka zapsat do obchodního rejstříku (může se maximálně jednat o jinou důležitou skutečnost zapisovanou do veřejného rejstříku ve smyslu § 25 odst. 1 písm. j/ citovaného zákona). Pokud tedy ke dni rozhodnutí zdejšího soudu není v obchodním rejstříku u žalobce Mgr. O. T. jako opatrovník uveden (ostatně z listin zdejšímu soudu doložených plyne, že se proti svému výmazu opatrovník brání), nejedná se, pokud jde o oprávnění za žalobce jednat, o určující skutečnost. Tou je pro zdejší soud naopak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2016, č.j. 2Nc 1010/2015-155, kterým své oprávnění za žalobce jednat opatrovník (zastoupený advokátem) při podání žaloby dokládal. 13. Z ničeho, co bylo zdejšímu soudu předloženo, n