6 As 38/2014 — Nejvyšší správní soud

62 Af 93/2019- 52 - text 9 pokračování 62 Af 93/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: FeCom s.r.o. v konkurze sídlem Kukorelliho 2314/58, Humenné, Slovenská republika zastoupen doc. JUDr. Michaelem Kohajdou, Ph.D., advokátem sídlem tř. Kosmonautů 1288/1, Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 7. 2019, č. j. 31289/19/5100-41453-711866, a ze dne 8. 10. 2019, č. j. 38870/19/5100-41453-711866, takto: I. Žaloba se v části, ve které napadá rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 10. 2019, č. j. 38870/19/5100-41453-711866, zamítá. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 30. 7. 2019, č. j. 31289/19/5100-41453-711866, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 388 Kč k rukám doc. JUDr. Michaela Kohajdy, Ph.D., advokáta, sídlem tř. Kosmonautů 1288/1, Olomouc, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal dne 1. 4. 2015 k Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) návrh na vyloučení majetku – měděných katod jakosti A min. 99,99 % uložených ve 14 balících o celkovém množství 231 kusů a celkové hmotnosti 23 680 kg – z daňové exekuce dlužníka AZARIA TRADE, s.r.o., která byla nařízena exekučním příkazem ze dne 20. 3. 2015, č. j. 1267146/1513001-80541-709126. Správce daně rozhodnutím ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2500277/15/3001-80542-711610, podle § 179 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), uvedenému návrhu nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2016, č. j. 5023/16/5100-41453-711484, zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Zdejší soud rozsudkem ze dne 3. 5. 2018, č. j. 62 Af 49/2016-87, uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2018, č.j. 10 Afs 160/2018-45, kasační stížnost žalovaného proti uvedenému rozsudku zdejšího soudu zamítl. 2. Žalovaný poté napadeným rozhodnutím ze dne 30. 7. 2019, č. j. 31289/19/5100-41453-711866 (dále jen „napadené rozhodnutí I“), řízení podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu zastavil z toho důvodu, že v rámci úřední činnosti zjistil, že dne 2. 3. 2017 byla provedena dražba majetku dlužníka AZARIA TRADE, s.r.o., byl udělen příklep a vydáno rozhodnutí o rozvrhu výtěžku dražby. Proti napadenému rozhodnutí I brojil žalobce odvoláním. Řízení o tomto odvolání žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019, č. j. 38870/19/5100-41453-711866 (dále jen „napadené rozhodnutí II“), podle § 110 odst. 2 ve spojení s § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, zastavil. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce má za to, že žalovaný po zrušení rozhodnutí ze dne 15. 2. 2016, č. j. 5023/16/5100-41453-711484, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. 62 Af 49/2016-87, neprovedl v dalším řízení potřebné dokazování. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí I argumentuje bezpředmětností řízení s tím, že exekuce byla vykonána, tak tento argument žalovaný neuvedl v řízeních před zdejším ani před Nejvyšším správním soudem, která proběhla až po vykonání exekuce na majetek žalobce; správní soudy bezpředmětnost daňového či soudního řízení mohly posoudit. 4. V případě zastavení daňového řízení podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu musí jít podle žalobce o absolutní bezpředmětnost řízení. U daňového řízení, které žalovaný napadeným rozhodnutím I zastavil, k tomu nebyly splněny podmínky plynoucí z judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou žalobce v této souvislosti odkazuje; provedením exekuce na majetek žalobce pro dluh třetího subjektu bylo zasaženo do vlastnického práva žalobce, přičemž jediným možným způsobem nápravy tohoto nezákonného stavu bylo zjednání nápravy správcem daně (vydáním věci či náhradou škody). Možnost domáhat se náhrady škody v civilním soudním řízení, na kterou odkazuje žalovaný v napadeném rozhodnutí I, je nepřiléhavá, neboť nezákonné rozhodnutí správce daně, na jehož základě byla provedena nezákonná exekuce prodejem majetku žalobce, by zůstalo zachováno; tímto odkazem i sám žalovaný shledává existenci právního zájmu žalobce na řešení situace. Prvostupňové rozhodnutí správce daně dosud působí negativně na vlastnické právo žalobce. 5. Rovněž napadené rozhodnutí II je podle žalobce nezákonné. V souladu s § 116 odst. 1 daňového řádu jsou možné pouze tři způsoby rozhodnutí o odvolání. Žalovaný nicméně podle dotčeného ustanovení nepostupoval a zvolil postup podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu. Žalobce postupoval podle poučení žalovaného v napadeném rozhodnutí I a v souladu s § 109 odst. 1 věty první daňového řádu podal proti napadenému rozhodnutí I odvolání; zákon podání odvolání proti rozhodnutí dle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu nevylučuje s ohledem na zachování dvojinstančnosti daňového řízení. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud obě napadená rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu, které ve věci proběhlo. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadená rozhodnutí považuje za správná a odůvodněná. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadených rozhodnutích. 8. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu, které ve věci proběhlo. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 11. Podle § 106 odst. 1 daňového řádu správce daně rozhodnutím řízení zastaví mj. tehdy, jestliže jde o zjevně právně nepřípustné podání (písm. b/) nebo se řízení stalo bezpředmětným (písm. f/). 12. Podle § 109 odst. 1 daňového řádu se příjemce rozhodnutí může odvolat proti rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví jinak. Odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom proti odůvodnění rozhodnutí. 13. Podle § 110 odst. 2 daňového řádu se řízení o odvolání zastaví, je-li v poučení připuštěno odvolání i tehdy, kdy je zákon nepřipouští, a je-li podáno odvolání. 14. Podle § 116 odst. 1 daňového řádu odvolací orgán napadené rozhodnutí změní (písm. a/), napadené rozhodnutí zruší a zastaví řízení (písm. b/), nebo odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí (písm. c/). 15. Podle § 116 odst. 4 daňového řádu se proti rozhodnutí odvolacího orgánu nelze dále odvolat. 16. Podle § 179 odst. 1 daňového řádu po nařízení daňové exekuce vyloučí správce daně na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím z daňové exekuce majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce; příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další osoby, které podaly návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce. 17. Podle § 179 odst. 2 daňového řádu správce daně rozhodne o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce do 30 dnů. Proti rozhodnutí o vyloučení majetku z daňové exekuce se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Po dobu řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nelze majetek, který je předmětem návrhu, prodat; to neplatí, pokud se jedná o věc, která se rychle kazí. 18. Podle § 179 odst. 3 daňového řádu mohou osoby, které jsou oprávněny podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce a jsou příjemci exekučního příkazu, u správce daně, který daňovou exekuci nařídil, podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení exekučního příkazu návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce. 19. Podle § 179 odst. 4 daňového řádu mohou osoby, které jsou oprávněny podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce a které nejsou příjemci exekučního příkazu, své právo uplatnit návrhem u správce daně, který daňovou exekuci nařídil, ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o tom, že na jejich majetek byla nařízena daňová exekuce, dozvěděly, nejdéle do zahájení dražebního jednání; pokud tento majetek není předmětem dražby, tak nejdéle do dne, kdy byla daňová exekuce provedena. 20. Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále je