1 Azs 175/2024 — Nejvyšší správní soud

22 A 15/2024- 24 - text 8 22 A 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: S. I., nar. X st. příslušnost X tč. bytem X zastoupena Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 za účasti: O. S., nar. X st. příslušnost X tč. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. MV-77383-3/OAM-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 29. 5. 2024, č. j. MV-77383-3/OAM-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 228 k rukám Mgr. Pavlíny Zámečníkové, advokátky, do třiceti dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Žalobkyně brojila proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, ze dne 14. 4. 2024, č.j. CPR-41120-25/ČJ-2023-931200-SV, kterým bylo rozhodnuto tak, že se podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žalobkyni ukládá správní vyhoštění a stanovuje se doba 3 let, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Tato doba začíná běžet až po vycestování cizince z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Nebude-li postupováno podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., stanovuje se současně v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., v návaznosti na ustanovení § 118 odst. 3 téhož zákona doba k vycestování z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat, nebo která ho přijme, do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo od okamžiku, kdy cizinec pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. Dle ustanovení § 118 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb. v návaznosti na ustanovení § 119 odst. 7 téhož zákona se do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Podle ustanovení § 120a zákona č. 326/1999 Sb., bylo rozhodnuto, že se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování podle ustanovení § 179 zákona č. 326/1999 Sb. II. Vyjádření účastníků a osoby zúčastněné na řízení 2. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v celém rozsahu nezákonné. Předně namítla, že správní orgány obou stupňů v rozporu se zákonem opomenuly osobu přímo dotčenou předmětným řízením a následným rozhodnutím, a to manžela žalobkyně. Dále namítla, že správní orgány měly postupovat u žalobkyně dle čl. 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a závěr, že se v případě žalobkyně neuplatní, neboť Maďarsko i země původu žalobkyně jsou bezpečné země, není správný. K tomu uvedla, že pracovníci Centra pro pomoc uprchlíkům odmítli přijmout její žádost o dočasnou ochranu, kterou hodlala podat hned po příjezdu. Do ČR přicestovala z území, kde byl ohrožen z důvodu války její život, kde měla povolený pobyt, kterým se správní orgány vůbec nezabývaly. Následně namítla nepřiměřený zásah do jejího práva na rodinný a soukromý život v České republice dle § 119a odst. 2 a § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť v řízení prokázala, že společný rodinný život se svým manželem, osobou zúčastněnou na řízení, který má na území ČR povolený trvalý pobyt. K uvedenému namítla nesprávnost a nedostatečnost zjištění skutkového stavu. V dalším žalobním bodu uvedla nesouhlas s možnostmi, které pro další soužití manželů uvedly správní orgány, a namítla rozpor s § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců a Směrnicí Rady Evropské unie 2003/86/ES, o právu na sloučení rodiny, která chrání a zaručuje právo osob na sloučení a zachování rodiny. Závěrem namítla rozpor napadených rozhodnutí s § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců a obdobnou praxí správních orgánů v obdobných věcech. 3. Žalovaný ve vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí i správní spis a uvedl, že žalobkyně neměla k pobytu na území ČR povolení ani nedisponovala vízem. Vycestování žalobkyně do Uzbekistánu je možné a tato země je hodnocena jako bezpečná. Doba platnosti správního vyhoštění byla stanovena s přihlédnutím ke všem okolnostem a nebyly shledány žádné důvody, které by vydání rozhodnutí o správním vyhoštění znemožňovaly, tj. nepřiměřený zásah do jejího soukromého či rodinného života. K jednotlivým námitkám uvedl, že manžel žalobkyně nebyl účastníkem řízení, neboť se mu žádné právo neodnímá a nestanovuje se mu žádná povinnost. Pokud jde o aplikaci čl. 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, dospěl žalovaný k závěru, že žalobkyně nepřichází přímo ze státu, kde by byl její život ohrožen a současně nelze v jejím případě seznat, že by se bez prodlení přihlásila úřadům. Stejně tak podle žalovaného byla dostatečně zhodnocena přiměřenost zásahu napadeného rozhodnutí do práva na soukromý a rodinný život, vč. dostatečnosti důvodů pro závěr, že svůj rodinný život může žalobkyně vést s manželem mimo území ČR. Stejně tak není podle žalovaného možné překvalifikování řízení o správním vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území, jak žalobkyně uvedla v žalobě. 4. Osoba zúčastněná na řízení se připojila k žalobě s tím, že napadené rozhodnutí zasahuje do jejich práva na rodinný život. III. Posouzení věci 5. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.) a soud o ní rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.). 6. O jednotlivých námitkách soud uvážil následovně. K postavení manžela žalobkyně v řízení před správními orgány 7. Pokud jde o účastenství manžela žalobkyně ve správním řízení, tak dle § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců platí, že v řízení o žádosti podle tohoto zákona je účastníkem řízení pouze žadatel. V řízení vedeném podle tohoto zákona z moci úřední je účastníkem řízení pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost; to neplatí, jde-li o řízení podle § 98a, řízení o zajištění cizince a řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince. 8. Z usnesení Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 14. 11. 2023, č. j. CPR-41120-2/ČJ-2023-931200-SV, vyplývá, že téhož dne bylo zahájeno z úřední činnosti dle § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, řízení dle § 119 zákona o pobytu cizinců ve věci správního vyhoštění žalobkyně. 9. Z celého ustanovení § 168 zákona o pobytu cizinců jasně vyplývá, že zákon o pobytu cizinců je speciální právní úpravou k obecné úpravě správního řádu (viz jednoznačné vyloučení aplikace části správního řádu v § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Úprava § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců představuje komplexní právní úpravu účastenství v řízení podle zákona o pobytu cizinců, která vylučuje pro stanovená řízení aplikaci § 27 správního řádu. 10. Správní úřady proto postupovaly v souladu se zákonem, pokud jednaly jako s účastníkem řízení pouze se žalobkyní, neboť manželu žalobkyně nebylo žádné právo odňato (právo na soukromý a rodinný život bylo toliko omezeno), ani mu nebyla stanovena žádná povinnost (povinnost opustit území republiky). Soud nepopírá, že k zásahu do práv manžela žalobkyně jistě mohlo rozhodnutími správních orgánů dojít. K obraně práv má manžel žalobkyně institut osoby zúčastněné na řízení dle § 34 odst. 2 s. ř. s., ke kterému se váže možnost uplatňovat práva před soudem, vč. možnosti podat kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu. K dostatečnosti zjištění skutkového stavu 11. Dále se soud zabýval otázkou zjištění skutkového stavu ohledně zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně. 12. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 13. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a