10 As 258/2017 — Nejvyšší správní soud

62 A 154/2020- 235 - text č.j. 62 A 154/2020-235 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce a): městys Luka nad Jihlavou sídlem 1. Máje 76, Luka nad Jihlavou zastoupený JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava žalobce b): Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko sídlem Žižkova 93, Jihlava zastoupený JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem sídlem Při Trati 1084/12, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.8.2020, č.j. KUJI 79634/2020, sp. zn. OOSČ 447/2018 OOC/65, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, ze dne 18.8.2020, č.j. KUJI 79634/2020, sp. zn. OOSČ 447/2018 OOC/65, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 24 940 Kč k rukám JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. [OBRÁZEK]2 62 A 154/2020 III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč k rukám JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Zdejšímu soudu napadly dvě samostatné žaloby podané žalobci a) a b) směřující proti témuž rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2020, č.j. KUJI 79634/2020, sp. zn. OOSČ 447/2018 OOC/65, kterým žalovaný podle § 141 ve spojení s § 169 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), rozhodl ve sporném řízení o návrhu žalobce b) (původně žaloby podané dne 29. 1. 2018 k Okresnímu soudu v Jihlavě, která byla na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 4. 2018, č.j. 4 C 21/2018-51, postoupena žalovanému), proti žalobci a) coby odpůrci takto: - výrokem I. uložil žalobci a) zaplatit žalobci b) částku 567,42 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ode dne 3.2.2015 do zaplacení, - výrokem II. ve zbylé části, tedy co do výše 13 899 671,85 Kč, návrh žalobce b) zamítl, - výrokem III. zamítl návrh žalobce b), aby mu byla uložena povinnost bezúplatně převést žalobci a) vlastnické právo ke dle inventárních čísel specifikovanému majetku, - výrokem IV. uložil žalobci b) zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 425 194 Kč. 2. Usnesením ze dne 19.11.2020, č.j. 62 A 154/2020-120, zdejší soud obě žaloby podle § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), spojil ke společnému projednání. 3. Zdejší soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 62 A 154/2020-177, který však v kasačním řízení neobstál a byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2024, č.j. 5 As 63/2023-85. 4. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byla-li podle zdejšího soudu hlavním důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného skutečnost, že žalovaný nemůže samostatně rozhodovat o finančním vypořádaní, které musí být součástí komplexního vypořádaní členství městyse ve Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko společně s vypořádáním vlastnického práva k majetku podle čl. 12.6 stanov, tak tento důvod ve světle recentní judikatury Nejvyššího správního soudu neobstojí. Nejvyšší správní soud již rozhodl, že žalovaný nemůže svým konstitutivním rozhodnutím vypořádat majetkové nároky vystoupivších obcí. K majetkovému a finančnímu vypořádání musí dojít na základě smlouvy či smluv, které předpokládá čl. 12.4 stanov (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 As 269/2021-47, body 14 – 16 a 27 – 31; a ze dne 25. 4. 2023, č.j. 8 As 224/2021-182, body 41 – 45). 5. Pro další řízení o žalobách Nejvyšší správní soud rovněž uložil zdejšímu soudu řádně vypořádat argumentaci žalobce b), že žalovaný bez odůvodnění zohlednil pouze některé faktury z roku 2014, kterými žalobce b) v průběhu řízení dokládal výši investic. 6. Pokud jde o závěr zdejšího soudu vyslovený ve zrušeném rozsudku ze dne 23. 3. 2023, č. j. 62 A 154/2020-177, že nedílnou součástí hodnoty majetkového podílu obce je i její majetek s právem hospodaření, ten byl Nejvyšším správním soudem potvrzen jako správný (body 24 až 35 zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2024, č.j. 5 As 63/2023-85). I. Shrnutí argumentace žalobce a) 7. Žalobce a) brojí pouze proti výroku I. napadeného rozhodnutí žalovaného. Namítá jeho nezákonnost, nesprávnost a nepřezkoumatelnost s tím, že výrok I. napadeného rozhodnutí se opírá o nesprávné právní posouzení otázky promlčení nároku žalobce b). Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 3 62 A 154/2020 8. Žalobce a) namítá, že ukončil své členství ve Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko vystoupením dne 1.1.2015, žalobce b) tudíž mohl své nároky poprvé uplatnit dne 1.1.2015 (resp. 2.1.2015). Žalobce b) se obrátil se svými nároky k soudu žalobou doručenou dne 29.1.2018, tedy po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty. Žalobce a) rovněž poukazuje na to, že k žádné dohodě o vypořádání po ukončení členství nedošlo a žalobce b) svůj tvrzený nárok o žádnou takovou dohodu neopírá. Podle žalobce a) jsou závěry, které žalovaný ze znění čl. 12.4. Stanov svazku měst a obcí „Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko“ (dále jen „Stanovy“), pokud jde o otázku promlčení, dovozuje, nesprávné a nepodložené. Tu odkazuje žalobce na rozhodnutí žalovaného ze dne 11.12.2018, č.j. KUJI 91722/2018, sp. zn. OOSČ 777/2018 OOSČ/9, které bylo napadeno žalobou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 19/2019 (o této žalobě již bylo rozhodnuto dne 30.9.2021 rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 29 A 19/2019-278, kterým bylo uvedené rozhodnutí zrušeno, pozn. soudu). 9. Žalobce a) dále namítá, že žalovaný porušil § 3 správního řádu, neboť nesprávně vypočítal finanční podíl na investicích do majetku na území žalobce a), tedy tzv. podíl žalobce a) na nájemném. Podle žalobce a) se žalovaný dále „ztotožnil s vypočteným podílem žalobce a) z celkového majetku, s nímž hospodařil žalobce b), který dle jeho tvrzení činil 2,16 % na celkovém majetku“. Přitom za období 1994 až 2010 měl žalobce a) podíl na celkovém majetku žalobce b) již ve výši 6,21 %. Žalovaný nezohlednil do řízení předložený dokument pocházející od žalobce b) ze dne 7.3.2011, který je podepsán ekonomkou žalobce b) J. K. Z dokumentů, které žalobce b) poskytl žalobci a) na jeho žádost, jednoznačně vyplývá, že žalobce a) měl nárok na podíl na nájemném v letech 1994 až 2013, tj. na částku k proinvestování do svého majetku, ve výši 32 586 910 Kč. Žalobce a) rovněž zpochybňuje „tabulku přehledu finančních částek pro investice obcí pro rok 2014“, z níž není zřejmé, z jakého procenta podílu u žalobce a) žalobce b) vycházel, zda z podílu ve výši 2,16 %, či 6,21 %. 10. Žalobce a) dále uvádí, že žalovaný „sice“ v části svého rozhodnutí nadepsané jako „VIII – nájemní smlouva“ věnuje pozornost tomu, že žalobce a) skutečně z prostředků svých a dotací postavil vodohospodářský majetek bez jakékoliv pomoci žalobce b) a smlouvou o vkladu majetku do hospodaření ze dne 25.10.2012 majetek v hodnotě 6 575 119 Kč vložil do hospodaření žalobce b). „Na zásah daňové kontroly“ se zavázal žalobce b) platit roční nájemné z tohoto majetku 300 000 Kč, ovšem dále tento majetek pronajal společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (dále jen „VAS, a.s.“), s níž má uzavřenu smlouvu o nájmu a provozování vodohospodářského majetku, s nímž má právo hospodařit; z tohoto majetku žalobce b) zcela zjevně již žádný podíl na nájemném coby prostředcích pro investování do dalšího rozvoje vodohospodářského majetku žalobci a) nevypočítal ani neposkytoval. Naopak ještě mu částku 300 000 Kč ročně odečítal z jeho podílu určeného na investice. S těmito skutečnostmi se žalovaný vypořádal pouze částečně, a to tak, že odečítání hrazeného nájmu posoudil jako neoprávněné, částky nájmu sečetl a částku 727 734 Kč zohlednil při stanovení výsledné částky, kterou má podle napadeného výroku I. rozhodnutí žalobce a) zaplatit žalobci b). 11. Žalobce a) vytýká žalovanému, že při stanovení částky, se kterou má být žalobce b) tzv. v plusu, postupoval chybně, byť by zohlednil neoprávněně odečítané nájemné, jak to prováděla hospodářka Jitka Kittlerová, nezohlednil skutečnost nárůstu procentního podílu žalobce a) na nájemném z majetku, ze kterého tento podíl měl být počítán. Žalobce a) tvrdí, že podíl na nájemném nebyl počítán z celého objemu majetku, který žalobce a) vybudoval na základě přiložených podkladů, a náležel mu tedy vyšší podíl na investicích. 12. Žalobce a) dále namítá, že „žalovaný dále nepřihlédl k tomu, že nebylo prokázáno, že by z jeho podílu na investicích bylo ve prospěch žalobce a) zaplaceno více než 300 080 Kč, které žalobce b) zaslal na účet žalobce a)“. 13. Pokud žalobce a) vychází z doložených faktů, pak by mu měl