5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

62 Af 4/2023- 57 - text pokračování 16 62 Af 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: BONVER WIN, a.s. sídlem Jungmannova 32/25, Praha 1 zastoupen JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2022, č.j. 59924/2022-900000-312, sp. zn. 29139-3/2018-640000-12, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2022, č.j. 59924/2022-900000-312, sp. zn. 29139-3/2018-640000-12, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 23.9.2021, č.j. 13787-6/2021-640000-12, ve znění opravného usnesení ze dne 5.10.2021, č.j. 13787-7/2021-640000-12, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 123 odst. 3 písm. d), e), f), g), j) a k) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Za tyto přestupky byla žalobci uložena podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), pokuta ve výši 250 000 Kč, včetně povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, a dále byl žalobci podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích uložen trest spočívající v propadnutí technických zařízení KAJOT – PLANET GAMES v.č. 9111016999144, KAJOT SPACE v.č. 9111016999088, ADELL VLT v.č. TDB027007 a KAJOT VLT v.č. 9111016999144 (dále „THZ“) užitých ke spáchání přestupku. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce dovozuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že zákon o hazardních hrách neumožňuje uložení pokuty, resp. propadnutí THZ za skutky, které jsou mu vytýkány. Namítá, že nedošlo k porušení § 65 odst. 3 zákona o hazardních hrách; THZ nebyla aktivní, hra byla znemožněna mimo jiné ukončením připojení těchto THZ do serverů centrálního loterijního systému (odpojení od elektřiny a označení „mimo provoz“). Do tohoto systému má celní úřad zřízen vzdálený přístup, tudíž si mohl ověřit, zda na daných THZ byla uskutečněna nějaká hra. Žalobce odkazuje na deklarovanou „neformální“ toleranci ze strany vedoucího odboru žalovaného v přechodném období v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách. Protože THZ nebyla užita ke spáchání přestupku, nebylo možné uložit jejich propadnutí. Žalobce dále poukazuje na nápadný nepoměr hodnoty propadnutého majetku, k němuž nadto celní úřad a žalovaný žádnou relevantní úvahu neprovedli. Pokud celní úřad konstatoval, že vzhledem k vysoké typové nebezpečnosti přestupku nepovažuje hodnotu propadnutých věcí v nápadném nepoměru k povaze přestupků, jde o nedostatečný a překvapující závěr, který žalovaný bez jakékoliv nápravy aproboval. 3. Pokud žalovaný konstatuje, že tvrzení žalobce, že THZ byla v době kontroly nefunkční, nebylo prokázáno, jde o zjevně nesprávné tvrzení. Podle žalobce je rovněž nesmyslné tvrzení žalovaného, že v zákoně o hazardních hrách není nikde stanovena podmínka, že se v případě technického zařízení musí jednat o technické zařízení funkční. Navíc byla pro všechna THZ zajišťována příslušná povolení, aby mohla být zprovozněna, takže o protiprávní jednání nešlo. Přístup celního úřadu je podle žalobce ojedinělý, neboť jiné celní úřady neměly v totožné situaci rozhodnout o propadnutí věci; v této věci tak správní orgány vybočily z ustálené rozhodovací praxe, překročily svoji pravomoc a zasáhly do vlastnických práv žalobce. Spolu s pokutou způsobily správní orgány v majetkové sféře žalobce celkovou újmu ve výši 1,5 mil. Kč; takový postup má žalobce za excesivní. Žalobce dále dovozuje, že byl v souvislosti s THZ sankcionován dvakrát, peněžitou sankcí a propadnutím věci. 4. Žalobce dále namítá, že v kasinu umožňuje živou hru u stolů živé hry, jak požaduje ustanovení § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách, což příslušníci celního úřadu vyzkoušeli. Pokud žalovaný tvrdí, že u každého započitatelného stolu živé hry musí být přítomen jeden krupiér, pak toto tvrzení nemá oporu v zákoně o hazardních hrách a v základním povolení živé hry. Argumentace judikaturou uvedenou v napadeném rozhodnutí není přiléhavá, neboť se týká odlišných skutkových situací, kdy se v provozovnách nacházela pouze jedna osoba na celé kasino. U žalobce se nacházely alespoň dvě osoby. Podobně „nesmyslný“ je podle žalobce závěr rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2022, č.j. 14 Af 33/2020-42, který v důvodové zprávě k § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách zcela nepochopitelně nachází pravidlo „jedna živá hra – jeden krupiér“; podle žalobce jde o excesivní výklad zákona i důvodové zprávy. 5. Žalobce podrobnou argumentací dovozuje, že v žádném kasinu zásadně neodpovídá počet krupiérů počtu stolů živé hry po celých 24 hodin denně. Jsou to provozovatelé kasin, kteří určují, jaké stoly živé hry a kdy se pro účastníky otevřou. Žalobce upozorňuje na aktuální projekt Ministerstva financí ČR – Analýza regulace hazardních her („ARHA“), který vyhodnocuje poznatky z praxe v návaznosti na zjištěné nedostatky aktuální právní úpravy, přičemž podle žalobce se v jeho rámci zvažuje zákonné zakotvení počtu osob, jež by musely být přítomny v kasinu (např. jeden krupiér na jeden stůl živé hry, nebo nějaký poměr počtu krupiérů vůči počtu provozovaných stolů živé hry). Z toho žalobce dovozuje, že povinnost, jejíž nesplnění mu správní orgány vytýkají, aktuálně neexistuje; dovolává se přitom principů a silentio legis, enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, legální licence a in dubio pro reo. 6. Žalobce dále namítá, že celní úřad provedl kontrolní živou hru v kasinu bez zákonného zmocnění. Průběh kontrolní živé hry pod vedením pracovníků celního úřadu byl pouze demonstrativní ukázkou toho, jak funguje průběh živé hry a značně se odlišoval od reality. Na základě této ukázky podle žalobce nelze docházet k jakýmkoliv závěrům o porušení povinnosti. Nadto je z kamerových záznamů zřejmé, že živá hra probíhala plynule. Pokud správní orgány tvrdí, že hráči museli čekat, až obsluha dokončí hry na ostatních stolech živé hry, a že u každého započitatelného hracího stolu musí být přítomen krupiér, tak tento závěr nemá žádnou oporu ve zjištěních celního úřadu. Skutečnost, že hráči museli u hracích stolů nepatrnou dobu čekat, nemá žádnou spojitost s tím, zda žalobce je či není schopen zajistit živou hru v rámci provozní doby kasina. Žalobce dále podrobnou argumentací dovozuje nesprávnost požadavku, že krupiér se musí věnovat pouze jednomu stolu živé hry. Výrok žalovaného, že žalobce údajně neumožnil po celou provozní dobu kasina provoz všech tří započitatelných stolů živé hry, nejen že podle žalobce nemá oporu v důkazech ve správním spisu, ale navíc odporuje zjištěním celního úřadu. Celní úřad koncipoval výroky rozhodnutí nejasně a v rozporu s odůvodněním svého rozhodnutí, což žalovaný přehlédnul a mlčky aproboval. 7. Žalobce dále vytýká celnímu úřadu a žalovanému, že ve svých rozhodnutích neuvedli, jaké podklady shromáždili a jakým způsobem byly všechny shromážděné podklady zhodnoceny, jaký jim byl přikládán význam a proč. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou formulovány nejasně, neurčitě a nesrozumitelně. 8. Žalobce dále namítá, že jemu vytýkaná údajná pochybení nenaplnila prvek společenské škodlivosti a nebyla prokázána materiální stránka přestupků. 9. Správní orgány nesprávně aplikovaly pravidla pro určení výměry trestu ve smyslu § 37 a násl. zákona o přestupcích, nesprávně přihlédly k dřívějším přestupkům jako k přitěžující okolnosti, přestože šlo o tzv. nestejnorodou recidivu. Nadto správní orgány uvedly pouze čísla jednací rozhodnutí o uložení pokuty, výši sankce, datum právní mocí a příslušné celní úřady, které tato rozhodnutí vydaly, přitom skutkové podstaty těchto přestupků byly odlišné od přestupků v nyní posuzované věci. Žalobce rovněž poukazuje na uplynutí roční lhůty ve smyslu § 13 zákona č. 251/2016, o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), a rovněž na § 91a (již neúčinného) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 10. Žalobce také zpochybňuje přezkoumatelnost výše sankce a způsob, jakým byly zohledněny jeho majetkové poměry. Podle žalobce správní orgány přehlíží, že žalobce má desítky provozoven hazardních her, a proto je u něj dána ve srovnání s jiným provozovatelem, který má pouze jednotky provozoven, větší pravděpodobnost spáchání některého z přestupků; tuto okolnost měl celní úřad vzít v úvahu, nikoli žalobci bez dalšího přičítat všechny pravomocně uložené sankce (jak plyne i z r