6 As 196/2020 — Nejvyšší správní soud

62 Af 5/2022- 49 - text pokračování 11 62 Af 5/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: BONVER WIN, a.s. sídlem Jungmannova 32/25, Praha 1 zastoupen JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2021, č.j. 7805-2/2021-900000-311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2021, č.j. 7805-2/2021-900000-311, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 17.12.2020, č.j. 52522-11/2020-530000-12, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 3 písm. e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se dopustil tím, že porušil v Herna Clubu Bonver, na adrese Svatoplukova 620, Veselí nad Moravou, jehož je provozovatelem, zákaz umístění reklamy, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace provozování hazardních her nebo získání výher na budově, ve které se herní prostor nachází, neboť na vnějším plášti budovy nad stříškou před vstupem do provozovny se v rozporu s § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách nacházelo zhruba dvoumetrové logo žalobce; tento protiprávní stav ve smyslu § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení proti nim (dále jen „zákon o přestupcích“), žalobce vyvolal a udržoval přinejmenším v období od 21.3.2019 do 12.12.2019 (výrok I. prvostupňového rozhodnutí); za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 80 000 Kč spolu s povinností nahradit náklady řízení (výrok II. prvostupňového rozhodnutí). II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce podrobnou argumentací dovozuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Namítá, že problematiku reklamy na provozování hazardních her komplexně upravuje zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), zatímco ustanovení § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách je pouze doplňkové a cílí na pohyblivé, statické, světelné nebo grafické poutače, které mají přilákat pozornost kolemjdoucích a motivovat je k účasti na hazardních hrách. Na nyní posuzovanou věc tak nelze aplikovat zákon o regulaci reklamy v kontextu zákona o hazardních hrách, jak učinily správní orgány. Podle žalobce jde o nepřípustně extenzivní výklad, v jeho neprospěch, při kterém správní orgány vybočily z mezí správního uvážení. Pokud by zákonodárce chtěl do zákona o hazardních hrách zahrnout i používání ochranných známek (loga žalobce), výslovně by tak učinil. Žalobci je kladeno za vinu neplnění povinností, které zákon o hazardních hrách nestanoví; požadavek správních orgánů neodpovídá zásadě proporcionality a není ani rozumný, ani opodstatněný. 3. Podle žalobce nelze logo společnosti považovat za propagaci ochranné známky žalobce, ale za označení názvu herny ve smyslu § 67 odst. 2 zákona o hazardních hrách. Žalobce poukazuje na závěry rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2.11.2020, č.j. 57 A 197/2019-106, a dodává, že umístění ochranné známky neznamená nedovolenou reklamu. Předsazení panelu loga odpovídá pouze vnějšímu tvaru budovy a vedle log ostatních provozovatelů odpovídá celkovému vzhledu budovy. Plní pouze funkci orientační a informační a nevyvolává zvýšenou pozornost osob pohybujících se v blízkosti herny. Žalobce ve své argumentaci odkazuje také na Stanovisko Generálního ředitelství cel k některým otázkám souvisejícím s regulací reklamy ze dne 4.1.2019 (dále jen „Stanovisko ze dne 4.1.2019“), podle něhož je třeba každý případ posuzovat individuálně. Se závěry Stanoviska ze dne 4.1.2019 se žalovaný nevypořádal. 4. Žalobce dále namítá, že celní úřad neuvedl soupis podkladů pro vydání rozhodnutí, z nichž vycházel, ani to, jakým způsobem byly tyto podklady zhodnoceny a jaký jim byl přikládán význam a proč. 5. Žalobce dále poukazuje na nesprávnou aplikaci pravidel po ukládání sankce. Celní úřad chybně vyhodnotil předchozí přestupky žalobce coby přitěžující okolnost. Žalobce odkazuje na § 40 písm. c) zákona o přestupcích, podle něhož bylo možné takto přihlédnout pouze k přestupkům naplňujících znaky stejnorodé recidivy. Nadto u některých přestupků v době rozhodování celního úřadu již mohla uplynout roční lhůta ve smyslu § 13 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Žalobce v této souvislosti rovněž odkazuje na § 91a (již neúčinného) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 6. Žalobce dále namítá, že jeho jednání nenaplnilo materiální znak přestupku. Označení herny, které nebliká ani nijak aktivně nepřitahuje pozornost kolemjdoucích, není podle něj způsobilé naplnit znak společenské škodlivosti. 7. Žalobce také zpochybňuje přezkoumatelnost výše ukládané sankce a způsob, jakým byly zohledněny jeho majetkové poměry. Výše zapsaného základního kapitálu ani výše obratu nejsou rozhodující pro posouzení, jak vysoká pokuta je pro žalobce likvidační, neboť jde pouze o účetní položky. Správní orgány přehlédly účetní ztrátu za období roku 2018 ve výši 62 538 551,54 Kč; pokuta uložená v tomto správním řízení je pro žalobce významná i s ohledem na dopady onemocnění COVID-19 a tomu odpovídající omezující opatření. 8. Žalobce uvádí, že usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo dne 30.6.2021, č.j. KSOS 34 INS 12324/2021-A-3, vyhlášeno moratorium na jeho majetek, které bylo následně prodlouženo až do 31.12.2021. Žalobce se nachází ve složité situaci, kdy jakýkoli výdaj pro něj představuje zásadní problém. 9. Žalobce rovněž namítá porušení zásady legitimního očekávání a vybočení z ustálené rozhodovací praxe. Uložená pokuta se zásadně liší od pokut udělených ve všech předchozích skutkově podobných řízeních dle zákona o hazardních hrách. Správní orgány přitom zvolený postup nikterak přesvědčivě nezdůvodnily. 10. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil, případně aby sám výši sankce snížil, či od potrestání upustil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 11. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje zamítnutí žaloby. K námitkám žalobce žalovaný uvádí, že absolutní zákaz reklamy, sdělení nebo jakékoli jiné formy propagace na provozování hazardních her nebo získávání výher umístěné na budově, ve které se herní prostor nachází, upravený zákonem o hazardních hrách, nemůže být prolomen obecnou úpravou regulace reklamy, která za určitých podmínek reklamu na provozování hazardních her připouští. Nelze akceptovat argumentaci, která vytrhává z kontextu informační povinnost podle § 67 odst. 2 zákona o hazardních hrách a vykládá ji způsobem, který vyprazdňuje obsah § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách. K výši ukládané sankce žalovaný uvádí, že nižší pokuta by pro žalobce nebyla citelnou; stále se však jedná o pokutu uloženou při dolní hranici zákonem stanovené sazby. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 12. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 13. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Žalobce předně zpochybňoval přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Zdejší soud přitom dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí přezkoumatelné je; vytýká-li žalobce žalovanému stručnost jeho úvah, tak samotné stručné odůvodnění rozhodnutí neznamená, že jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný shrnul a vyjádřil se ke všem žalobcem uplatněným odvolacím námitkám (absence porušení § 66 odst. 2 zákona o hazardních hrách, nesprávné posouzení skutkového stavu, absence společenské škodlivosti, nesprávná aplikace zásad ukládání sankce, nepřezkoumatelnost výpočtu sankce a porušení zásady legitimního očekávání). Žalobce přitom nezpochybňuje, že by se žalovaný některou z odvolacích námitek vůbec nezabýval, pouze má za to, že argumentace žalovaného není dostatečná. S tím zdejší soud nesouhlasí, neboť na