5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

56 A 2/2025- 27 - text 7 56 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: R. P. bytem X zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2024, č. j. JMK 166037/2024, sp. zn. S-JMK 148394/2024/OD/Bo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2024, č. j. JMK 166037/2024, sp. zn. S-JMK 148394/2024/OD/Bo, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odboru dopravy (dále jen „městský úřad“), ze dne 12. 8. 2024, č. j. SLP-OD/64496-24/NEU, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že dne 4. 6. 2024 v 8.04 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda, RZ X, v obci Moravany na ulici Modřická u č. p. 20, kde je rychlost jízdy stanovena na 50 km/h, nedovolenou rychlostí, neboť mu byla hlídkou Policie ČR pomocí silničního rychloměru Ramer 10C naměřena rychlost jízdy 67 km/h (s možnou odchylkou měřícího zařízení ve výši 3 km/h). Tímto jednáním žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), čímž se dopustil z nedbalosti přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. 2. Městský úřad za uvedený přestupek žalobci uložil podle § 35 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 2 000 Kč, spolu s povinností uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2 500 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce namítá, že nesouhlasí s tím, jakým způsobem se žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal s tím, že žalobce se nemohl dopustit protiprávního jednání, jež je mu kladeno za vinu, neboť vozidlo v okamžiku měření rychlosti neřídil, nýbrž se nacházel doma, v místě svého bydliště. Žalobce dále v odvolání poukazoval na to, že policejní vůz měl za čelním sklem videokameru, a proto navrhl, aby žalovaný provedl důkaz videozáznamem, který tato kamera zachytila, když jej policisté navštívili doma. 4. Žalobce s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 56 A 2/2022-31, namítá, že žalovaný při vypořádání uvedené odvolací námitky vyšel z toho, že skutkový stav byl dostatečně prokázán, přitom však vyšel pouze z obsahu policejního spisu, a pokud jde o konkrétního řidiče, pouze a výhradně z oznámení přestupku a úředního záznamu sepsaného hlídkou Policie ČR. 5. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že popis událostí v odvolání se vyznačuje „značnými trhlinami“. Pokud jde o to, že záznam na místě sepsala policistka, nikoli policista, to je žalobci známo, neboť byl u sepisu záznamu přítomen. Policejní hlídka sestávala z muže a ženy. Žalobce rovněž v průběhu přestupkového řízení nahlížel do správního spisu; není tudíž pravdivé tvrzení žalovaného, že kdyby se žalobce seznámil s obsahem spisu, tak by věděl, že záznam nesepsal policista, nýbrž policistka. 6. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný se chybně „podivuje“ nad tím, proč žalobce, pokud byl doma v místě svého bydliště, předložil policistům požadované doklady. Žalobce totiž reagoval na výzvu policisty, které byl podle § 114 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“), povinen vyhovět, což zmiňoval i v odvolání. 7. Pokud žalovaný zmiňuje neznámou (hypotetickou) osobu řidiče, tak žalobce totožnost řidiče zná, avšak jako provozovatel vozidla není povinen ji správním orgánům sdělit a prokazovat, že se nedopustil přestupku. Totožnost řidiče nemusí sdělovat ani z toho důvodu, že jde o blízkého příbuzného, kterého takto chrání před postihem za přestupek. Podle žalobce si žalovaný „vyfabuloval“ průběh události, který následně rozporuje, ač žalobce v odvolání takto průběh skutkového děje nepopisoval. Řidič se s vozidlem nemusel otočit a projet okolo policejní hlídky, jak uvádí žalovaný, ale mohl pokračoval dál a k domu žalobce se vrátit některou z ulic, které vedou souběžně s ulicí Vídeňskou (Moravské lány, Novomoravanská). Policisté vozidlo nesledovali, nýbrž lustrací zjistili, že majitel vozidla bydlí jen cca jeden kilometr od místa měření rychlosti, a proto se jej vydali oslovit. 8. Žalobce namítá, že v záznamu o přestupku není nijak zachycena podoba řidiče, nýbrž pouze vozidlo vzdalující se od policistů. Závěr o osobě pachatele se tak opírá pouze o oznámení přestupku a úřední záznam, které však podle žalobce nejsou přípustnými podklady pro rozhodnutí o přestupku. Představují nejvýše podklady k předběžnému posouzení, zda a s kým správní orgán zahájí přestupkové řízení, jak plyne kupř. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j. 50 A 22/2021-24. K tomu, že se přestupku dopustil právě žalobce, nebyl proveden žádný důkaz. Naopak důkaz opaku, který žalobce navrhoval (videozáznam ze služebního vozidla Policie ČR), správní orgány neprovedly a jeho neprovedení rozumně nezdůvodnily. Videozáznam by přitom doložil skutkovou verzi předestřenou žalobcem. Tímto postupem správní orgány založily nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle žalobce není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že takový videozáznam neexistuje. Ze správního spisu plyne, že do něj videozáznam pouze nebyl doložen. Je obecně známo, že policisté mají povinnost mít během služby zapnuté videokamery ve svých vozidlech (viz závazné pokyny policejního prezidenta) a nelze tudíž argumentovat tím, že videozáznam není součástí správního spisu. Žalobce přitom navrhoval, aby si žalovaný příslušný videozáznam od Policie ČR vyžádal. 9. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak prvostupňové rozhodnutí městského úřadu. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, které reagují na podstatu námitek žalobce. 11. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 12. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 13. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 14. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost o 10 km.h-1 a více. 15. V řízení o přestupku je třeba zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/201168, č. 3014/2014 Sb. NSS). Namítá-li žalobce s odkazem na závěry rozsudků Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 56 A 2/2022-31 (který se týkal situace, kdy řidič při silniční kontrole policistům nepředložil řidičský průkaz), a ze dne 3. 5. 2022, č. j. 50 A 22/2021-24 (kdy v tamní věci mezi skutkovými podklady chyběly fotografie z místa kontroly a záznam o pozitivním výsledku testu DrugWipe na opiáty a kokain), že skutkový stav se neopírá o řádné skutkové podklady, soud s ním nesouhlasí. Pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti, jako k tomu došlo v posuzované věci, je naopak zpravidla dostatečným podkladem oznámení přestupku ve smyslu § 74 odst. 2 přestupkového zákona ve spojení se záznamem o přestupku obsahujícím fotografii měřeného vozidla s údaji o provedeném měření a ověřovacím listem silničního rychloměru, jak plyne z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, nebo ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 As 391/2018-23, bodů 20, 22 a 23. Uvedené podklady v zásadě poskytují dostatečné množství informací