5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

32 Az 46/2017- 56 - text  9 32 Az 46/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: K. P. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017, č. j. OAM-609/ZA-ZA11-ZA17-2016, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce v celém rozsahu včas podanou žalobou, kterou doplnil prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce. Namítal, že byl v předcházejícím řízení zkrácen na svých právech, namítal porušení ustanovení § 2 odst. 4 a § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ustanovení § 12 a § 14a zákona o azylu, článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť bylo zasaženo do jeho soukromého života a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neboť žalovaný při svém rozhodování nevzal v potaz zájem dítěte jako přední hledisko. 3. Žalobce zopakoval důvody, které ho vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to obavu z návratu na Ukrajinu z důvodu válečného konfliktu ve východní části Ukrajiny, neboť pochází z města Snižne z Doněcké oblasti, kde přetrvávají boje, obává se obvinění ze separatismu. Má za to, že z uvedeného důvodu mu v případě návratu hrozí vážná a že jsou v jeho případě dány podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu ke splnění podmínek vážné újmy dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu a k definici vnitřního ozbrojeného konfliktu (srovnej rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č.j. 5 Azs 28/2008-68). Odkázal na různé novinové články včetně webových odkazů o vojenských operacích v oblasti Luhanska a Doněcka. 4. K obavě, že bude obviněn ze separatismu, uvedl, že lidé z Donbasu jsou ve zbytku Ukrajiny pronásledováni, on sám by byl přímo na Ukrajinské hranici zatčen jako terorista z důvodu místa svého původu. Přesídlení v rámci Ukrajiny je pro něho nereálné, neboť mu z uvedeného důvodu hrozí nebezpečí i v ostatní části Ukrajiny. K posouzení možnosti vnitrostátní ochrany poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74. Dále odkázal na zprávu MZV USA o stavu lidských práv na Ukrajině za rok 2016 ze dne 3. 3. 2017, která hovoří o nedostatečné podpoře vnitřně vysídleným osobám. Žalobce se do východní části Ukrajiny nemůže vrátit, protože tam není bezpečno, nemá se kam přestěhovat do západní části země, kde navíc bude ze strany obyvatel terčem diskriminace a obviňování ze separatismu, přičemž ani ze strany státu nemůže počítat s podporou. 5. Žalobce namítá, že jeho vycestování je rovněž v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (dále jen „ČR“). V této souvislosti se dovolává rodinného a soukromého života založeného v ČR, kde žije již 16 let. Nyní žije s družkou, s níž má dceru. Jeho vycestování na Ukrajinu by bylo v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (tj. právo na respektování soukromého a rodinného života) a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neboť by mu bylo znemožněno stýkat se s jeho dcerou a pečovat o ní. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby a odkázal na obsah správního spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. Uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava z návratu do vlasti pro pronásledování ze separatismu a snaha setrvat na území ČR se svými blízkými. Poukázal na to, že žalobce o mezinárodní ochranu žádá aktuálně po páté, přičemž první žádost podal v roce 2001. Žalovaný odmítá žalobcovo tvrzení, že lidé z Donbaské oblasti jsou ve zbytku Ukrajiny pronásledování pro svoje místo původu a jsou obviňováni, či přímo zatýkáni tajnými službami pro separatismus, jak žalobce uvedl v pohovoru k jeho žádosti o mezinárodní ochranu. 7. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že žádná z informací, které žalovaný obstaral, nedosvědčuje, že by na Ukrajině mělo docházet k pronásledování lidí z východních oblastí státními strukturami. Uvedené informace naopak uvádějí, že se ukrajinská vláda snaží spoluobčanům, kteří museli tyto oblasti nedobrovolně opustit, jako tzv. vnitřně vysídlené osoby, materiálně i právně pomoci. Ve světle těchto informací pak žalovaný zcela odmítá tvrzení žalobce, že by měl být zatčen policií ihned při přechodu ukrajinské hranice pro separatismus, nebo obviněn z terorismu jen základě toho, že pochází z oblasti Donbasu. Uvedené námitky jsou dle žalovaného nadnesené a spekulativní. 8. Žalovaný dále uvedl, že žalobce se pohybuje od roku 2003 v ČR legálním i nelegálním způsobem a do své vlasti se od začátku roku 2003 již nenavrátil. K bezpečnostní situaci, která na Ukrajině panuje, žalovaný namítl, že za poslední dva roky je zcela patrné, že konflikt ve východních oblastech Ukrajiny ustal a nijak se nešíří do zbytku země. K rodinné situaci žalovaný upozornil na to, že žalobce jako rodinný příslušník občana ČR má k dispozici právní nástroj, jak v ČR setrvat legálním způsobem v podobě zákona o pobytu cizinců, jehož institutů měl a má možnost využít. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 9. Krajský soud projednal žalobu bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) za výslovného souhlasu žalovaného a presumovaného souhlasu žalobce. Napadené rozhodnutí přezkoumal podle ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů. 10. V přezkumném řízení soud ze správního spisu ověřil následující rozhodné skutečnosti. Žalobce podal dne 8. 7. 2016 opakovanou, v pořadí již pátou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále také jen „ČR“). V doplnění žádosti a následných dvou pohovorech uvedl, že je ukrajinské národnosti i státní příslušnosti, pravoslavného náboženského vyznání, nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné politické strany a nikdy se politicky neangažoval. Je rozvedený, v ČR má dceru (J. P.), která je státní příslušností ČR. Na Ukrajině naposledy žil (od narození) ve městě Snižne v Doněcké oblasti. Ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány, soudy, policií nebo armádou, snažil se žít slušně. 11. Do ČR přicestoval v roce 2001, kdy také poprvé neúspěšně požádal o mezinárodní ochranu. Vrátil se na Ukrajinu a v březnu 2003 opět přijel do ČR (na pozvání od přítelkyně) a její území již neopustil. O mezinárodní ochranu aktuálně žádá proto, že je na Ukrajině pronásledován, jde mu o život. V místě, odkud pochází, je válka, dopadají tam bomby, ukrajinská armáda používá zakázané zbraně. Lidé, kteří odtud vycestují, jsou ve zbytku Ukrajiny pronásledováni. Obává se, že přímo na ukrajinské hranici by byl zatčen jako terorista z důvodu místa svého původu. V rámci Ukrajiny nemá místo, kam by se mohl přestěhovat, nikde nemá žádné zázemí, byl by z něj bezdomovec. Stručně popsal svou azylovou historii. Uvedl, že na území ČR pobýval legálně do července 2003, poté již nelegálně. Nemohl odjet a nechat zde přítelkyni s dcerou. V roce 2005 byl z důvodu nelegálního pobytu zajištěn policií a podal druhou žádost o mezinárodní ochranu. Nyní zde pobývá opět nelegálně, v roce 2009 mu skončila platnost pasu a v roce 2015 mu byla zamítnuta žádost o sloučení s rodinou. V případě návratu se obává zadržení a obvinění ze separatismu. Do vlasti se vracet nechce, v ČR má družku a dceru, žije zde již 16 let, chtěl by zůstat s rodinou. Na Ukrajině ho nic nečeká. 12. Součástí správního spisu jsou dále informace shromážděné žalovaným ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Při posouzení žádosti žalobce žalovaný konkrétně vycházel z Informace MZV ČR, č. j. 103518/2016-LPTP ze dne 3. 6. 2016 a č. j. 107283/2016-LPTP ze dne 25. 7. 2016, Informace OAMP: Situace v zemi – Politická a bezpečnostní situace, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby ze dne 24. 11. 2016, Zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině v období od 16. 8. 2016 do 15. 11. 2016 ze dne 9. 12. 2016. Ve správním spisu jsou dále založeny podstatné části z předchozích čtyř neúspěšných žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR a příslušných rozhodnutí žalovaného (od roku 2001 do roku 2013), které jsou rovněž stručně zrekapitulovány na straně 3 napadeného rozhodnutí. Žalobci byla dána možnost dle u