6 Ads 18/2012 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 23/2012- 85 - text pokračování - 9 - 72Ad 23/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně L. O., bytem N. 377/6, O., zast. JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, advokátem se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2012, č. j. X, ve věci vyrovnávacího příspěvku a úpravy starobního důchodu, t a k t o: I. Pokračuje se v řízení. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2012, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1.936 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í [1] Žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 3. 2012, č. j. X. Potvrzeným usnesením byla podle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. s přihlédnutím k § 106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 428/2011 Sb., odložena žádost o úpravu důchodu a vysloveno, že se řízení nevede. Žádost byla podána o přepočítání tzv. československého starobního důchodu a stanovení vyrovnávacího příspěvku. [2] Žalobkyně v žalobě uvedla, že je českou občankou, žije na území ČR a od 16. 12. 1993 má zde trvalý pobyt. Za trvání Československa pracovala od roku 1972 do roku 1993 u zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části tehdejšího státu. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 12. 5. 2006 jí byl přiznán starobní důchod ve výši 2.038 Kč měsíčně. Protože se žalobkyně domnívala, že jí byla výše starobního důchodu stanovena nesprávně, podala 18. 2. 2012 České správě sociálního zabezpečení žádost o její úpravu podle § 56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a to na základě nálezů Ústavního soudu a kontinuálně zastávané praxe, zejména nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/12. ČSSZ žádost odložila a řízení nevedla a k citovanému nálezu se nijak nevyjádřila. Žalovaný odkázal na to, že žalobkyně se dovolává části nálezu, která není obecně závazným pramenem práva a byla vyslovena pouze jako obiter dictum. S tímto názorem se žalobkyně neztotožnila, protože jde o plenární nález a vyslovený právní názor je závazný, názor žalovaného je nepřípustně restriktivní interpretací závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud předložil v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu věc Ústavnímu soudu a aby navrhl posouzení ústavnosti čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. a § 106a zákona o důchodovém pojištění. Závěrem žalobkyně navrhla, aby obě napadená rozhodnutí soud zrušil, vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. [3] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že Česká správa sociálního zabezpečení postupovala při vydání usnesení ze dne 1. 3. 2012 v souladu s platnou a účinnou právní úpravou a žalovaný v tomto postupu neshledal pochybení, a proto napadené usnesení potvrdil. Nález sp. zn. Pl. ÚS 5/12 nemohl ústavnost § 106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, věcně řešit, když Ústavní soud byl při projednávání dané kauzy vázán stížnostním petitem, v době jehož podání nebylo předmětné ustanovení ani platné, a tím méně účinné. Poznámka obiter dictum tak nemůže mít právní relevanci (ani ji takové poznámky zpravidla obecně nemají). Žalovaný upozornil krajský soud, že v kauzálně obdobné věci byly Nejvyšším správním soudem položeny Soudnímu dvoru EU předběžné otázky (sp. zn. NSS 6 Ads 18/2012–82, sp. zn. SD EU C-253/12 JS), takže doporučil, aby krajský soud řízení v kauze „O.“ přerušil do vyřešení těchto otázek řízení. Žalovaný navrhl, aby po provedeném důkazním řízení soud řízení přerušil nebo vydal rozsudek, že se žaloba v plném rozsahu zamítá. [4] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 30. 4. 2012. [5] Ačkoli žalobkyně označila v žalobě Českou správu sociálního zabezpečení jako vedlejšího účastníka, soud ji jako vedlejšího účastníka nepovažoval, protože soudní řád správní vedlejší účastníky nezná. V případě České správy sociálního zabezpečení nemůže jít ani o osobu zúčastněnou na řízení podle § 34 s. ř. s. [6] Ze správního spisu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení (dále i „ČSSZ“) žalobkyni přiznala 12. 5. 2006 starobní důchod ve výši 2.038 Kč měsíčně. Dne 2. 5. 2007 žalobkyně požádala o úpravu starobního důchodu v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/2006, tj. o tzv. vyrovnávací příspěvek. Dne 18. 7. 2007 ČSSZ tuto žádost zamítla. [7] Dne 20. 2. 2012 žalobkyně podáním ze dne 18. 2. 2012 požádala o přepočítání tzv. československého starobního důchodu a stanovení vyrovnávacího příspěvku na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/12. Usnesením ze dne 1. 3. 2012 ČSSZ tuto žádost odložila a uvedla ve výroku, že se řízení nevede, a to podle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. s přihlédnutím k § 106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 428/2011 Sb. V odůvodnění ČSSZ odkázala na citovaná ustanovení a čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení ze dne 29. 10. 1992, publikované pod č. 228/1993 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žádost o úpravu důchodu dne 18. 1. 2012 již za účinnosti uvedené zákonné úpravy, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. V poučení ČSSZ uvedla, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne následujícího po dni oznámení tohoto usnesení. O odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Odvolání se podává u ČSSZ, Křížová 25, 225 08 Praha 5. Podle § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nemá podané odvolání odkladný účinek. [8] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný odkázal rovněž na čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. a § 106a zákona č. 155/1995 Sb. Dále žalovaný uvedl, že závaznost rozhodnutí Ústavního soudu uvedená v čl. 89 odst. 2 Ústavy se týká jeho výroku, nikoliv odůvodnění, a tím spíše ne jeho části učiněné pouze obiter dictum, neboli mimochodem, nadto vztahující se k problematice, která nebyla předmětem dané ústavní stížnosti, neboť ani nemohla být, protože předmětná stížnost byla podána před účinností citovaného zákona. Citované ustanovení uvedeného zákona nabylo účinnosti dnem 28. 12. 2011, žádost účastníka řízení byla podána za jeho účinnosti. ČSSZ tedy postupovala zcela v souladu s tímto ustanovením. Odvolací orgán posoudil postup ČSSZ, neshledal vadu napadeného rozhodnutí, a proto rozhodl, jak je uvedeno. Žalobkyně byla poučena o možnosti podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu příslušnému podle místa trvalého bydliště účastníka řízení. [9] Krajský soud nejdříve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení a po zjištění, že by tyto byly splněny, byl povinen zkoumat, zda nejde o situaci, kdy bez ohledu na žalobní námitky je povinen zjistit z úřední povinnosti, zda rozhodnutí netrpí takovými vadami, jako jsou nicotnost, nepřezkoumatelnost, použití neúčinného zákona apod. [10] Podle § 76 odst. 2 věta první s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. [11] Podle § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. [12] Podle § 178 odst. 1 správního řádu nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. [13] Podle § 178 odst. 2 správního řádu nelze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se podle tohoto odstavce. Nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústředí správní úřad, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší. Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní korporace se rozumí správní orgán pověřený