— Nejvyšší správní soud

22 Af 50/2017- 48 - text  9 22 Af 50/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobců: a) Ing. P. L., b) M. L. c) O. L. d) B. L. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 3. 2017, č. j. 10235/17/5100-31461-701836 a ze dne 9. 3. 2017, č. j. 11003/17/5100-31461-701836 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 3. 2017, č. j. 10235/17/5100-31461-701836 a ze dne 9. 3. 2017, č. j. 11003/17/5100-31461-701836, se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b), c) a d) na náhradě nákladů řízení částku 12 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou ze dne 28. 4. 2017 domáhali zrušení rozhodnutí ze dne 7. 3. 2017, č. j. 10235/17/5100-31461-701836 a ze dne 9. 3. 2017, č. j. 11003/17/5100-31461-701836, kterými byla k odvolání žalobců změněna rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 19. 1. 2016, kterým byla žalobcům vyměřena daň z nabytí nemovitostí. 2. Žalobci uvedli, že dne 16. 9. 2014 žalobci a) a b) s žalobci c) a d) směnnou smlouvou, kterou žalobci a) a b) převedli do vlastnictví žalobců c) a d) díl parcely parc. č.X v k. ú. X o výměře 245 m2, který byl v geometrickém plánu č. 1558-630/2014, tvořícím součást směnné smlouvy označen jako parcela parc. č.X. Žalobci c) a d) převedli do vlastnictví žalobců a) a b) díl parcely č. X v k. ú. X, v uvedeném geometrickém plánu označen písm. c), který byl sloučen do parcely č.X. V době sepsání směnné smlouvy nebyla parcela č. X v územním plánu obce zahrnuta jako pozemek pro výstavbu. Právní účinky vkladu vlastnického práva nabyvatelů do katastru nemovitostí nastaly 6. 11. 2014. Oba směňované pozemky jsou v katastru nemovitostí evidovány jako orná půda, a proto se v řízení o přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí žalobci domáhali, aby pozemky byly oceněny jako pozemky zemědělské. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj tomuto požadavku nevyhověl a platebním výměrem ze dne 19. 1. 2016 žalobcům a) a b) vyměřil daň z nabytí nemovitostí částkou 5 924 Kč. Žalobcům c) a d) byla vyměřena daň z nabytí nemovitostí ve výši 2 648 Kč. 3. Žalobci podali proti platebním výměrům odvolání, kterými napadli zejména způsob ocenění dotčených pozemků, neboť měly být oceněny jako pozemky zemědělské. V průběhu odvolacího řízení zaujal odvolací orgán názor, že při stanovení daně nelze vycházet ze směrné hodnoty, nýbrž ze zjištěné ceny a vyzval správce daně k ocenění parcely parc. č. X a dílu „c“ parcely parc. č. X. Na základě této výzvy správce daně předložil odvolacímu orgánu ocenění parcely parc. č. X částkou 165 770 Kč a dílu „c“ parcely parc. č. X částkou 21 580 Kč. Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2017 žalovaný změnil ve věci žalobců a) a b) platební výměr ze dne 19. 1.2016 tak, že výši daně s poukazem na § 14 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb. (dále jen „zákonné opatření Senátu“) snížil na 4 976 Kč a v ostatním ponechal platební výměr beze změny. Ocenění parcely ze strany správce daně shledal správným. Ve věci žalobců c) a d) rozhodnutím ze dne 9. 3. 2017 žalovaný platební výměr změnil tak, že daň stanovil částkou 6 632 Kč a ve zbytku ponechal rozhodnutí beze změny. 4. Žalovaný vycházel při oceňování pozemků ze zjištěné ceny, kterou je podle § 16 zákonného opatření Senátu cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen „zákon o oceňování“). Podle § 9 odst. 5 uvedeného zákona, pro účely oceňování se pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí. Jestliže směňované pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda, došlo k porušení uvedeného ustanovení. 5. K porušení zákona podle žalobců došlo také tím, že do ceny parcely parc. č. X byly zahrnuty i stavby altánu a oplocení včetně podezdívky, které byly považovány za součást pozemku parc. č. X. Altán a podstatná část oplocení však byly vybudovány v roce 1996 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., podle něhož platilo, že stavba není součástí pozemku. Účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen „o. z.“), se uvedené stavby mohly stát součástí pozemku pouze při splnění předpokladů dle § 3054 o. z. Stavebníkem altánu však byl žalobce a) a altán se stal součástí společného jmění manželů žalobců a) a b). Stav je nyní takový, že altán je součástí SJM žalobců a) a b) a pozemek, na kterém stojí, součástí SJM žalobců c) a d). Podle žalobců navíc altán není spojen se zemí pevným základem, neboť za toto nelze považovat dlažbu ani bodové napojení několika šrouby. V době zřízení altánu ještě parcela parc. č. X ještě neexistovala. 6. Podle žalobců součet zjištěné ceny nabývaných všemi žalobci se upraví podle § 14 odst. 1 písm. b) zákonného opatření Senátu a na výsledek se má aplikovat sazba podle § 26 zákonného opatření Senátu. Podle ocenění správce daně činí celkový objem nemovitostí nabytých směnnou smlouvou 183 350 Kč a srovnávací daňová hodnota je 140 513 Kč. Zákonný limit daně z nabytí nemovitostí směnnou smlouvou je 5 620 Kč, vyměřená daň však činí 11 608 Kč. V době uzavírání smluv nebylo v územním plánu rozhodnuto o určení dotčených parcel. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a v podrobnostech odkázal na napadená rozhodnutí. K ocenění směňovaných pozemků žalovaný uvedl, že podle členění pozemků v § 9 zákona o oceňování jsou směňované pozemky skutečně pozemky zemědělskými, avšak při ocenění dle vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 441/2013 Sb., kterou se provádí zákon o oceňování majetku (dále jen „oceňovací vyhláška“), je v § 6 odst. 2, podle kterého se oceňují zemědělské pozemky, tj. pozemky evidované v katastru nemovitostí v druhu pozemku jako orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad a trvalý travní porost, není-li územním plánem nebo regulačním plánem, územním rozhodnutím, územním souhlasem nebo veřejnoprávní smlouvou nahrazující územní rozhodnutí, předpokládáno jeho nezemědělské využití. V případě směňovaných pozemků je tedy podstatná skutečnost, že pozemky jsou zahrnuty do územního plánu obce X jako zastavitelná plocha – plocha bydlení individuální. Směňované pozemky tudíž nelze ocenit jako nezemědělské; jelikož se nejedná ani po pozemky stavební podle § 9 odst. 1 písm. a) oceňovací vyhlášky, nelze než pozemky ocenit ve smyslu § 9 odst. 4 citované vyhlášky. 8. Podle žalovaného zákonné opatření Senátu upravuje jednoznačný způsob stanovení základu daně. Podle § 4 odst. 2 zákonného opatření Senátu se hodnota nepeněžního plnění určí podle zákona upravujícího oceňování majetku, spočívá-li nepeněžní plnění v poskytnutí nemovité věci a lze-li určit směrnou hodnotu, může poplatník zvolit, že hodnotou nepeněžního plnění je směrná hodnota. V § 15 zákonného opatření Senátu je stanoveno, u kterých nemovitých věcí lze určit směrnou hodnotu a u kterých nikoli. Je-li předmětem nabytí vlastnického práva nemovitá věc, u které lze směrnou hodnotu určit, může si poplatník v daňovém přiznání zvolit, zda chce určit srovnávací daňovou hodnotu ze zjištěné ceny nebo ze směrné hodnoty. Zjištění z obsahu správních spisů 9. Ve vztahu k žalobcům a) a b) soud ze správních spisů zjistil, že Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vyzval žalobce a) dne 8. 10. 2015 k podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Žalobci a) a b) podali dne 26. 10. 2015 k Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. X, dílu „c“ v k.ú. X, na základě směnné smlouvy z 15. 9. 2014, přičemž žalobci a) a b) zvolili pro určení srovnávací daňové hodnoty použít směrnou hodnotu dle druhu nemovitých věcí. 10. Platebním výměrem ze dne 19. 1. 2016 vyměřil prvostupňový správce daně žalobci a) daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 5 924 Kč, přičemž vycházel ze směrné hodnoty nemovitých věcí ve výši 197 387 Kč a srovnávací daňové hodnoty ve výši 148 041 Kč. 11. Podáním ze dne 3. 2. 2016, doplněný podáním ze dne 21. 3. 2016, podal žalobce a) proti platebnímu výměru odvolání, v rámci kterého uvedl, že v platebním výměru je chybně uvedený pozemek a jeho výměra, dále, že v daňovém přiznání zvolil k určení srovnávací daňové hodnoty zjištěnou cenu; podle žalobce a) by neměl platit daň žádnou, neboť jde o směnu v první skupině příbuznosti. 12. V rámci odvolacího řízení byl žalobce a) vyzván dne 27. 9. 2016 žalovaným k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to k doložení ocenění směňovaných nemovitostí; z výzvy vyplývá, že kontrolou žalovaného bylo zjištěno, že se na pozemku parc. č.X nachází stavba a trvalé porosty, a nelze proto zvolit určení srovnávací daňové hodnoty směrnou hodnotu. Pozemek je navíc v územním plánu obce Vřesina zařazen do plochy pro individuální bydlení v zastavěném území obce. K této výzvě žalobce a) sděli