1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

65 Af 74/2017- 34 - text  8 65 Af 74/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Jany Volkové ve věci žalobkyně: V. s. n., s. r. o. sídlem N. t. 456/12a, D. zastoupená advokátem JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., sídlem Palackého 75/21, Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41795/17/5000-10470-700290 ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, takto: I. Řízení ve věci žalobkyně proti žalovanému, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41796/17/5000-10470-700290, ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, vedené dosud zdejším soudem samostatně pod sp. zn. 65 Af 75/2017, se spojuje ke společnému projednání. Spojené řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 65 Af 74/2017. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41795/17/5000-10470-700290 a č. j. 41796/17/5000-10470-700290 se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22.456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jakuba Dohnala, Ph.D., advokáta se sídlem Palackého 75/21, Olomouc. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41795/17/5000-10470-700290, kterým byla zamítnuta její odvolání a potvrzena rozhodnutí – platební výměry Finančního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 9. 2016, č. j. 1423224/16/3100-31471-804491, jímž správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 050 Kč do státního rozpočtu, č. j. 1423267/16/3100-31471-804491, jímž správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 13 589 Kč do Národního fondu, a č. j. 1423277/16/3100-31471-804491, jímž správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 047 Kč do Národního fondu. 2. Porušení rozpočtové kázně se žalobkyně podle správce daně a žalovaného dopustila nedodržením čl. VI bodu 1., 2. Dohody o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. PVA-SF-151/2015, kterou žalobkyně uzavřela dne 27. 5. 2015 s Úřadem práce České republiky (dále jen „Úřad práce“), když nevrátila na základě veřejnoprávní kontrolou zjištěných nedostatků finanční prostředky na vyhrazení společensky účelného místa. 3. Dle čl. VI bod 2. Dohody zaměstnavatel se zavazuje vrátit vyplacený měsíční příspěvek Úřadu práce, pokud hrubá mzda uvedená ve výkazu „Vyúčtování mzdových nákladů –SÚPM vyhrazené“ (dále jen „výkaz“) nebude zúčtována zaměstnanci k výplatě za tento příslušný měsíc a po zákonných srážkách vyplacena nejpozději v den doložení výkazu Úřadu práce a částka pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvádí z vyměřovacího základu zaměstnance, uvedená v tomto výkazu, nebude nejpozději v den doložení výkazu za tento příslušný měsíc Úřadu práce odvedena. Vrácení příspěvku bude provedeno ve lhůtě uvedené v bodě 1. tohoto článku dohody. Dle bodu 1. je zaměstnavatel povinen vrátit příspěvek nejpozději do 30 pracovních dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistil nebo kdy převzal výzvu Úřadu práce k vrácení příspěvku. B. Spojení věcí 4. U krajského soudu je pod sp. zn. 65 Af 75/2017 vedeno řízení o žalobě téže žalobkyně proti témuž žalovanému, v němž se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41796/17/5000-10470-700290, kterým byla zamítnuta odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí – platební výměry správce daně ze dne 5. 9. 2016, č. j. 1423270/16/3100-31471-804491, jímž správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 11 249 Kč do státního rozpočtu, č. j. 1615023/16/3100-31471-804491, jímž správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 40 333 Kč do Národního fondu, a č. j. 1615026/16/3100-31471-804491, jímž správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 19 318 Kč do Národního fondu. 5. Porušení rozpočtové kázně se žalobkyně dopustila nedodržením čl. VI bodu 1., 2. Dohody o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. PVA-SF-460/2015, kterou uzavřela dne 26. 8. 2015 žalobkyně s Úřadem práce, když nevrátila na základě veřejnoprávní kontrolou zjištěných nedostatků finanční prostředky na vyhrazení společensky účelného místa. 6. Obě žalobami napadená rozhodnutí vzešla z téže kontroly, jsou (ve vztahu k uplatněným žalobním bodům) vystavěna na týchž skutkových základech a žaloby obsahují tytéž žalobní body. Proto krajský soud rozhodl výrokem I. o spojení obou řízení o předmětných žalobách podle § 39 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ke společnému projednání a rozhodnutí. C. Žaloba 7. a) Žalobkyně namítala, že k vrácení příspěvku má dojít pouze v případě, že budou kumulativně naplněny dvě podmínky, tedy že nejpozději v den doložení výkazu Úřadu práce nebude zaúčtována hrubá mzda uvedená ve výkazu a nebude odvedena částka pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, což dle žalobkyně plyne jednoznačně z užité spojky „a“ v čl. VI uzavřených dohod. Ohledně tohoto výkladu žalobkyně odkázala na zásady obsažené v Legislativních pravidlech vlády schválených usnesením vlády ze dne 19. 3. 1998 č. 188 (čl. 42 odst. 1 a odst. 2 vyjádření variant) a metodickou pomůcku pro přípravu návrhů právních předpisů. Jelikož žalobkyně nenaplnila všechny kumulativně dané podmínky k nutnosti vrátit poskytnutý příspěvek, předmětná povinnost jí nemohla být v této věci uložena při splnění pouze jedné z podmínek. Žalobkyně dále odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 11. 11. 2010, č. j. 1 Afs 77/2010-81), dle které platí, že nejednoznačnost a neurčitost dotačních podmínek nikdy nemůže jít k tíži příjemce dotace. 8. Žalobkyně akceptovala, že pojistné na veřejné zdravotní pojištění, stejně jako pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti uhradila až po dni doložení výkazů „vyúčtování mzdových nákladů - SÚPM vyhrazené“ za měsíc srpen, září, říjen a listopad 2015, nicméně pro závěr o porušení rozpočtové kázně dle ní neexistuje žádný důvod. Dále podotkla, že v důsledku jejího prodlení s úhradou pojistného nevznikla žádnému subjektu škoda a všechny vyplacené prostředky byly použity v souladu s účelem a cílem dotace. 9. b) Žalobkyně namítala nerespektování zásady proporcionality zásahu veřejné moci do subjektivních veřejných práv. Žalovaný ani správce daně nezdůvodnili, jakými hledisky se řídili při stanovení 100% odvodu za porušení rozpočtové kázně, a to přesto, že všechny vyplacené prostředky byly použity v souladu s účelem a cílem dotace. Tuto skutečnost správce daně ani žalovaný dostatečně nezohlednili, ač si jí byli vědomi. Dle žalobkyně rozhodnutí neobsahuje přezkoumatelné posouzení závažnosti, důsledků a okolností tvrzeného porušení rozpočtové kázně. D. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné a k žalobním námitkám uvedl následující. Ohledně výkladu čl. VI bodu 2. uzavřených dohod poukázal na nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97. Uvedl, že dotčené ustanovení nelze vykládat způsobem, jaký uvedla žalobkyně. Podmínky dané uvedeným ustanovením nelze posuzovat nezávisle na sobě, a to zejména proto, že jsou založeny na totožné právní události, tj. předložení výkazu úřadu práce. V okamžiku předložení daného výkazu Úřadu práce musí být hrubá mzda uvedená ve výkazu zúčtována zaměstnanci k výplatě za příslušný měsíc a po zákonných srážkách vyplacena, a také částka pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvádí z vyměřovacího základu zaměstnance, uvedená v tomto výkazu Úřadu práce odvedena, jinak žalobkyni vyvstane povinnost vrátit vyplacený měsíční příspěvek Úřadu práce. Dané povinnosti tedy musí být splněny kumulativně, jinak vznikne povinnost příspěvek vrátit. Žalovaný dále odkázal na prohlášení žalobkyně obsažené v samotném formuláři výkazu, které podporuje uvedený výklad žalovaného. Odvod za porušení rozpočtové kázně byl žalobkyni uložen v souladu se zákonem a uzavřenými dohodami. 11. K zohlednění principu proporcionality žalovaný sdělil, že tuto námitku žalobkyně považuje za nepřípadnou. V dané souvislosti dle žalovaného již z logiky věci vyplývalo, že odvod bude stanoven ve výši shodné s výší za