6 As 80/2020 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 2/2022- 29 - text  6 60 Ad 2/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: M. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Vítem sídlem Kostelní 146/3, 682 01 Vyškov proti žalovanému: v. 3. z. r. X. z. p. sídlem H. 900, X L. n. B. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2021, č. 3/1/103/1/1/7/1/2021-4854, takto: I. Rozhodnutí velitele 3. zásobovací roty 143. zásobovacího praporu ze dne 15. 12. 2021, ev. č. 3/1/103/1/1/7/1/2021-4854, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Josefa Víta, advokáta se sídlem Kostelní 146/3, 682 01 Vyškov. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Zástupce v. 3. z. r. X. z. p. (dále jen „zástupce velitele roty“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne 21. 10. 2021, ev. č. X kázeňský trest písemná důtka podle § 53 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) za kázeňský přestupek podle § 51 odst. 1 téhož zákona, jehož se žalobce dopustil tím, že do 20. 9. 2021 neodevzdal myšlenkovou mapu, dne 21. 9. 2021 neodevzdal výsledky testování za dny NATO a téhož dne odešel domů, přičemž nezvedal telefony vedoucímu praporčíkovi a zástupci velitele 3. z. r. X. z. p., čímž porušil povinnost stanovenou v § 48 odst. 1 písm. a) zákona o vojácích z povolání a současně v čl. 35 písm. b) Základního řádu ozbrojených sil České republiky z roku 2001, evid. zn. Zákl-1 (dále jen „Zákl-1“). Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí velitel X. z. p. (dále jen „velitel praporu“) zamítl a rozhodnutí potvrdil (dále jen „1. kázeňské řízení“). 2. Dále dne 3. 11. 2021 vydal velitel 1. z. č. 3. z. r. X. z. p. (dále jen „velitel čety“) rozhodnutí ev. č. X, kterým uložil žalobci kázeňský trest písemné napomenutí dle § 53 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání za kázeňský přestupek podle § 51 odst. 1 téhož zákona, jehož se žalobce dopustil tím, že si dlouhodobě neplnil povinnosti velitele družstva, jelikož neodevzdal evidenci odpracované doby (dále jen „evidence“) za své družstvo 15. den v měsíci nebo vůbec, konkrétně do 15. 9. 2021 a do 15. 10. 2021, čímž porušil povinnost stanovenou v § 48 odst. 1 písm. a) zákona o vojácích z povolání a současně v čl. 35 písm. b) Zákl-1. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný (dále také „velitel roty“) a rozhodnutí potvrdil (dále jen „2. kázeňské řízení“). B) Obsah stanovisek stran 3. Žalobce v žalobě požadoval zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí včetně rozhodnutí prvostupňového, vydaná v 2. kázeňském řízení. Žalobní body soud shrnuje takto: a) kázeňské řízení vojáků z povolání se řídí zásadami správního trestání a trestního práva, tudíž žalobci vytýkané kázeňské přestupky měly být posouzeny jako jediný kázeňský přestupek, kterého se žalobce dopustil více skutky v průběhu období od 30. 8. 2021 do 15. 10. 2021, neboť ke skutkům došlo ve stejném čase, za stejných okolností, důvodů a pohnutek. Jedná se tedy o vícečinný souběh jednoho kázeňského provinění, o němž mělo být vedeno jediné kázeňské řízení. Účelově však byla vedena řízení dvě. Uložení dvou kázeňských trestů namísto jednoho však žalobce výrazně poškozuje ve služebním poměru a současně tak byla porušena zásada ne bis in idem, neboť za jeden přestupek nelze trestat dvakrát; b) velitel čety uložil žalobci kázeňský trest písemné napomenutí podle § 53 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání, ačkoli uvedené ustanovení ani jiná právní norma takový kázeňský trest uložit neumožňuje, přičemž žalovaný tuto nezákonnost nenapravil. 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Společné řízení dle žalovaného nemohlo být vedeno, neboť podle § 88 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), se ve společném řízení neprojedná přestupek, který byl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku, a navíc byly kázeňské tresty ukládány různými služebními orgány s různou kázeňskou pravomocí dle § 50 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. Zástupce velitele roty potrestal žalobce za neuposlechnutí jeho příkazu a velitel čety zase jeho. Uložení písemného napomenutí je podle žalovaného jen chybou v psaní, tj. chybu formální, která nemá žádný význam ve vztahu k obsahu uděleného trestu, správně mělo být uvedeno napomenutí v souladu s § 53 odst. 2 písm. a) zákona o vojácích z povolání. 5. Žalobce v replice uvedl, že 1. kázeňské řízení bylo zahájeno 18. 10. 2021 a vedeno za kázeňský přestupek vymezený jako nesplnění konkrétních povinností do 20. 9. 2021, resp. 21. 9. 2021. Kázeňský přestupek, který byl řešen v 2. kázeňském řízení, však byl spáchán ve dnech 16. 9. 2021 a 16. 10. 2021, k oběma jednáním tedy došlo dříve, než bylo zahájeno 1. kázeňské řízení. Jelikož byly veškeré skutkové okolnosti žalobcova jednání nadřízeným včas známy, mohlo být vše, co je žalobci kladeno za vinu v 1. i 2. kázeňském řízení, projednáno v řízení jednom, a to kterýmkoliv z nadřízených, který je nadán kázeňskou pravomocí. Dalším důvodem nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí je dle žalobce nerespektování překážky věci rozsouzené, která vznikla nabytím právní moci rozhodnutí vydaným v 1. kázeňském řízení. Žalobce rovněž zdůraznil, že se v případě uložení kázeňského trestu „písemné napomenutí“ nejedná pouze o formální chybu v psaní a počtech. Pokud by tomu tak bylo, měl ji žalovaný napravit. 6. Žalovaný ve vyjádření k replice uvedl, že žalobci byla prodloužena lhůta pro odevzdání evidence do 26. 10. 2021 do 10 hod., o čemž žalobce věděl a s čímž souhlasil, tudíž bylo 1. kázeňské řízení zahájeno dříve (dne 18. 10. 2021), než byl kázeňský přestupek spočívající v neodevzdání evidence spáchán. Dále uvedl, že kázeňský trest napomenutí je nejnižším možným kázeňským trestem, který je dle § 52 odst. 2 zákona o vojácích z povolání možné uložit. C) Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Primárně, byť to nebylo žalobcem namítáno, je třeba uvést, že záhlaví i výrok žalobou napadeného rozhodnutí obsahují chyby v označení odvolání napadeného rozhodnutí. V záhlaví rozhodnutí žalovaného je rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, označeno jako rozhodnutí ze dne 3. 11. 2021, ev. č. X, ačkoli se jednalo o rozhodnutí ev. č. X. Ve výroku napadeného rozhodnutí je pak uvedeno, že žalovaný potvrzuje rozhodnutí služebního orgánu I. stupně ze dne 22. 11. 2021, č. j. MO 347640/2021-4854, tj. rozhodnutí ze zcela jiného dne a jiného evidenčního čísla. Krajský soud se proto zabýval tím, zda tyto chyby činí rozhodnutí žalovaného nesrozumitelným. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že se žalovaný skutečně zabýval odvoláním žalobce proti rozhodnutí velitele čety ze dne 3. 11. 2021, jíž mu byl uložen kázeňský trest písemné napomenutí za kázeňský přestupek spočívající v neodevzdání příslušné evidence do dne 15. 9. 2021, resp. do 15. 10. 2021. Je tedy zřejmé, že žalovaný potvrzoval rozhodnutí velitele čety ze dne 3. 11. 2021, ev. č. X. Chyby, jichž se dopustil při označení odvoláním napadeného rozhodnutí, byly zřejmé chyby v psaní, jež by bylo možné odstranit vydáním opravného rozhodnutí. 9. Totéž však nelze tvrdit o uloženém kázeňském trestu „písemné napomenutí“, které uložil velitel čety žalobci s odkazem na § 53 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání. 10. Podle § 53 odst. 2 zákona o vojácích z povolání jsou kázeňskými tresty: a) napomenutí, b) písemná důtka, c) výstraha pro neodpovědný výkon služby a d) snížení služebního platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců. 11. Z citovaného ustanovení vyplývá, že odkazovanému § 53 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání odpovídá kázeňský trest písemná důtka. Velitel čety však uložil žalobci kázeňský trest písemné napomenutí. Problém tak nespočívá ani tak v tom, že velitel čety přidal k názvu kázeňského trestu napomenutí přívlastek „písemné“, čímž vytvořil kázeňský trest, který zákon nezná, nýbrž zejména v tom, že k trestu napomenutí podle písm. a) uvedeného ustanovení (které chtěl dle vyjádření žalovaného velitel čety ve skutečnosti uložit) připojil odkaz na ustanovení upravující písemnou důtku, tj. písm. b). Výrok rozhodnutí se tím stal zcela nesrozumitelným, přičemž tuto nesrozumitelnost není možné odstranit ani pomocí odůvodnění předmětného rozhodnutí, neboť toto ve vztahu k druhu uloženého kázeňského trestu zcela schází. Z rozhodnutí velitele čety tudíž není vůbec zřejmé, zda chtěl uložit žalobci písemnou důtku, k čemuž připojil odkaz