10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

19 A 29/2024- 27 - text  6 19 A 29/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: T.H. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen JUDr. Hugo Körblem, advokátem sídlem 110 00 Praha 1, Hybernská 1007/20 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem 130 51 Praha 3, Olšanská 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2024 č. j. CPR-38408-3/ČJ-2024-930310-V230, o správním vyhoštění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 11. 6. 2024 č. j. KRPT-145691-29/ČJ-2024-070022, jímž žalobci bylo podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce 6 měsíců s tím, že počátek uvedené doby byl stanoven v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy cizinec vycestuje z území členských států EU a smluvních států. Podle § 179 zákona č. 326/1999 Sb., nebyly shledány důvody, znemožňující vycestování a bylo rozhodnuto, že vycestování žalobce je možné. 2. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že se v něm na jednu stranu uvádí, že má povolení k pobytu z důvodu studia, na stranu druhou, že na povolení k pobytu má přímo uvedeno „volný přístup na trh práce ne“. Žalovaný si dle žalobce nevyjasnil, jaké má pobytové oprávnění. Teprve v situaci, kdy žalovaný toto bude vědět, může zhodnotit, zda má volný či podmíněný přístup na trh práce. Pokud žalovaný v rozhodnutí zmiňuje, že v České republice pobývá z důvodu studia, může se tím rozumět např. dlouhodobý pobyt za účelem studia, při kterém má jeho držitel volný přístup na trh práce dle § 98 písm. j) zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti. Z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by žalovaný zjišťoval, jaké má pobytové oprávnění a jaký má tedy z toho důvodu přístup na trh práce ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Pokud žalovaný vycházel toliko z údajů na pobytové kartě, kde je uvedeno „volný přístup na trh práce ne“, je tento postup chybný. Poukázal na to, že pobytová karta není samotným pobytovým oprávněním, ale toliko dokladem o pobytovém oprávnění a lze předpokládat jeho správnost, nicméně toto není jisté. Správné a úplné informace garantuje pouze prověření skutečného pobytového oprávnění cizince. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 72/2022-41, z něhož citoval. Pokud žalovaný dohledával informace o něm v systému, jak zmiňuje Krajský soud v Brně, dohledal dle napadeného rozhodnutí toliko to, že má podanou žádost o dlouhodobý pobyt. Jaké pobytové oprávnění má nyní, za jakým účelem či za jakým účelem žádá o dlouhodobý pobyt a zda dlouhodobý pobyt v podobě dlouhodobého víza či v podobě povolení k dlouhodobému pobytu, již žalovaný zjevně nezjišťoval. Žalovaný tedy nedostatečně ověřil, jaké má pobytové oprávnění, jaký má přístup na trh práce a v napadeném rozhodnutí k tomu scházejí jakékoli závěry. Žalobce má za to, že má volný přístup na trh práce. 3. Další okruh žalobních námitek se týkal nesprávného a nedostatečného zjištění ohledně údajné nelegální práce. Dle žalobce si žalovaný vystačil toliko s výsledkem pobytové kontroly dne 28. 5. 2024 v restauraci Osaka v Ostravě – Vítkovicích. Z pobytové kontroly a jeho výslechu vyplynulo toliko to, že dva dny pomáhal po omezenou dobu v kuchyni, a to proto, že měl hlad, neměl peníze a za tuto pomoc dostal jídlo. Žalobce odkázal na § 2 zákona č. 262/2006 Sb., a vyslovil názor, že minimálně prvek úplaty v podobě mzdy a prvek pracovní doby pro závěr o tom, že se jednalo o výkon závislé práce, schází. Jestliže pouze vypomáhal v kuchyni, za což dostal jídlo, nejedná se o zaměstnání. V napadeném rozhodnutí žalovaný nevysvětluje, v čem byla v dané situaci spatřována závislá práce. Při takové absenci nelze činnost hodnotit jako nelegální práci. Žalovaný pouze obecně uvádí, že popsaná činnost vykazuje znaky závislé práce. Specifikace těchto, resp., o jaké znaky závislé práci při jeho činnosti šlo, chybí. 4. Žalobce žalovanému dále vytýkal nesprávné hodnocení dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Uvedl, že je nyní v situaci, kdy úspěšně složil přijímací zkoušky a jeho studium v prezenční formě na Fakultě elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava začíná zimním semestrem akademického roku 2024/2025. Navíc v České republice žije jeho bratr pan D. B. N., narozen X, který zde pobývá již relativně dlouhou dobu. 5. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na napadené rozhodnutí a spisový materiál. K námitce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu, že není patrné, na základě jakého zákonného ustanovení neměl mít žalobce volný přístup na trh práce, žalovaný uvedl, že dle české právní úpravy může být žalobce přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, je-li držitelem platné zaměstnanecké karty či modré karty nebo má-li platné povolení k zaměstnání vydání krajskou pobočkou úřadu práce a platné povolení k pobytu na území ČR vydané podle zákona č. 326/1999 Sb. (§ 89 odst. 1 a 2 zákona č. 435/2004 Sb.), příp. spadá-li do okruh výjimek podle § 98 nebo § 98a téhož zákona. O vydání povolení k zaměstnání může žádat žalobce zpravidla před svým příchodem na území ČR sám nebo prostřednictvím zaměstnavatele. Ke dni nástupu do zaměstnání již musí platným povolením k zaměstnání disponovat. K argumentaci žalobce, že měl pobytovou kartu, kde je uvedeno „volný přístup na trh práce ne“ žalovaný předně poznamenal, že žalobce měl platné pobytové oprávnění do 31. 1. 2024, přičemž pobytová kontrola proběhla dne 28. 5. 2024, kdy z lustrací v evidencích Policie České republiky bylo zjištěno, že cizinec dne 15. 1. 2024 podal žádost o prodloužení pobytového oprávnění, kterou Odbor azylové a migrační politiky označil jako zjevně právně nepřípustnou. Žalobu proti uvedenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě rozsudkem ve věci sp. zn. 19 A 26/2024 zamítl. Rozsudek nabyl právní moci 20. 9. 2024. Žalobce nemůže argumentovat nevědomostí, pokud přímo na pobytovém oprávnění je uvedeno, že nemá volný přístup na trh práce. Žalovaný zdůraznil, že žalobce nebyl držitelem platné zaměstnanecké karty, modré karty, ani platného povolení k zaměstnání vydaného krajskou pobočkou úřadu práce a ani nespadá do žádné z kategorie výjimek stanovených v § 98 a § 98a zákona č. 435/2004 Sb. Cituje-li žalobce v žalobě § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a tvrdí, že minimálně prvek v podobě mzdy a prvek pracovní doby v jeho případě schází, žalovaný namítal, že uvedené nekoresponduje s vyjádřením žalobce, v rámci něhož uvedl, že mu bylo slíbeno jídlo a pracoval 2 dny od 11.00 do 16.00 hodin. Žalobce tedy osobně a soustavně vykonával práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nacházel v podřízeném vztahu, neboť právě pobírání odměny (jídla) představuje typickou skutečnost, která závislé postavení žalobce na zaměstnavateli věrohodně prokazuje. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce měl platný pobyt v rámci studií do dne 31. 1. 2024. Jeho žádost o prodloužení pobytového oprávnění byla shledána zjevně právně nepřípustnou. Žalobce tedy podal přihlášku do studijního programu v době, kdy již neměl vyřešen pobyt na území ČR. Co se týká hodnocení dopadů do žalobcova soukromého a rodinného života, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 6. Krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. Žalobou napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 28. 5. 2024 byla provedena pobytová kontrola v restauračním zařízení Osaka v Ostravě – Vítkovicích, na ulici Ruské 1205/78. Bylo zjištěno, že žalobce prováděl pracovní činnosti spočívající v přípravě jídla v kuchyni. Žalobce předložil cestovní doklad Vietnamu č. C6589207 a povolení k pobytu CZE č. X s platností do 31. 1. 2024 – druh pobytu: dlouhodobý s poznámkou: volný přístup na trh práce – ne, student. Z lustrací v evidencích Policie České republiky bylo zjištěno, že cizinec má podanou žádost o dlouhodobý pobyt. Vzh