19 Az 46/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 46/2025- 29 - text  6 19 Az 46/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. S.N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem 602 00 Brno, Milady Horákové 13 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2025 č. j. OAM-730/BA-BA01-VL11-PZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2025 č. j. OAM-730/BA-BA01-VL11-PZ-2025 se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 12 269,40 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), rozhodnuto o prodloužení doby trvání zajištění žalobce dle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 13. 12. 2025. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Konstatoval, že již 16. 9. 2025 podal žádost o propuštění ze zajištění. K ní doložil doklad o zajištění ubytování na adrese X, které mu bezplatně zajistil pan N. D. H. a dále prohlášení pana N. D. H. o tom, že jej finančně zabezpečí, včetně prostředků na případné dojíždění na kontroly na pracoviště správního orgánu. Tyto podklady tedy měl žalovaný v době, kdy vydal žalobou napadené rozhodnutí k dispozici, a přesto k nim nepřihlédl, nevypořádal se s nimi, a dokonce se o nich ani nezmiňuje. Bez ohledu na obsah těchto podkladů naopak v napadeném rozhodnutí činí závěr, že na území České republiky nemá žádné rodinné ani jiné vazby, jeho rodina bydlí ve Vietnamu, nemá tudíž žádnou motivaci zůstat na území České republiky a být správnímu orgánu k dispozici pro potřeby správního řízení. Žalobce žalovanému vytkl, že podle § 68 odst. 3 správního řádu byl povinen v rozhodnutí uvést konkrétní podklady, ze kterých vychází a úvahy o jejich hodnocení. Napadené rozhodnutí však neobsahuje žádné úvahy, ze kterých by bylo zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s tím, že má na území České republiky rodinného příslušníka, který mu poskytne bezplatné ubytování a plně ho finančně zabezpečí, včetně prostředků na případné dojíždění na pracoviště žalovaného za účelem kontroly součinnosti. Žalobce rovněž namítal, že úvahy žalovaného o možnosti uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu jsou nepřezkoumatelné, jsou natolik všeobecné, že není možno ani rozlišit, zda se vztahují na opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu nebo na opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Z ust. § 46a odst. 1 zákona o azylu přitom vyplývá, že zajištění je možné pouze v případě, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření. Povinností žalovaného je proto přezkoumatelně se vypořádat s tím, proč není možno zajištění nahradit ani jedním v zákoně uvedeným zvláštním opatřením. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí, z něhož citoval. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu. 4. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 29. 6. 2025 č. j. KRPU-121544-22/ČJ-2025-040022-ZZC byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 28. 6. 2025 byl v obci Staňkovice kontrolován hlídkou dálničního oddělení jako spolujezdec ve vozidle, přičemž nepředložil žádný cestovní doklad ani žádné povolení, které by ho opravňovalo ke vstupu a pobytu na území České republiky, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území České republiky neoprávněně. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 3 let vydané dne 30. 6. 2025 podle č. j. KRPU-121544-35/ČJ-2025-040022-ZZC. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Žalobce do policejního protokolu jako účastník řízení dne 28. 6. 2025 kromě jiného uvedl, že je rozvedený, má 3 děti, rodinní příslušníci žijí ve Vietnamu. Do schengenského prostoru přicestoval letecky 8. 6. 2019 do Rumunska za prací. Pracoval tam 22 měsíců na stavbách a následně odcestoval do Německa, kde 1 rok střídal brigády. V létě roku 2022 odcestoval do České republiky za prací, sdělil, že tu pracuje brigádně. Cestovní doklad ztratil asi v Německu. Má v úmyslu pobývat na území schengenského prostoru navždy. Je si vědom skutečnosti, že na území České republiky pobývá neoprávněně bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu. V případě propuštění na svobodu by zůstal v České republice a chodil na brigádu. V České republice ani nikde jinde v EU o mezinárodní ochranu nežádal, ale má to v úmyslu. Na dotaz, zda existují nějaké překážky, které by mu bránily v návratu do Vietnamu, odpověděl, že se bojí ve Vietnamu mafiánů. Má tam dluhy a vyhrožuje mu lichvář, který si najal mafii. Ve Vietnamu nebude podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení, nebude držen v otroctví či nevolnictví, nehrozí mu nucené či povinné práce, nebude v domovské zemi zbaven svobody. Neví, zdali má ve své domovské zemi zaručeno právo na osobní bezpečnost, na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, a neví, zdali jeho záležitosti budou projednány řádným, nezávislým a nestranným soudem. 5. Ze správního spisu dále plyne, že žalobce dne 2. 7. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Dne 3. 7. 2025 pod č. j. OAM-730/BA-BA01-BA06-Z-2025 rozhodl správní orgán o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tj. do 19. 10. 2025. Žalovaný v uvedeném rozhodnutí vycházel ze zjištění, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně bez jakéhokoli povolení k pobytu a bez platného cestovního dokladu. Neoprávněného pobytu si byl přitom dle jeho slov vědom, neučinil však žádné kroky k legalizaci pobytu. Dle správního orgánu, pokud by ho nezadržela policejní hlídka a nezjistila tuto skutečnost, zjevně by ve svém nelegálním pobytu a nelegálním výkonu práce v České republice pokračoval. Dále žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z území členských států EU na dobu 3 let za nelegální pobyt bez cestovního dokladu a povolení k pobytu. Před zajištěním žalobce nikdy nežádal o mezinárodní ochranu, a to nejen v České republice, ale ani v Rumunsku nebo v Německu, kde pobýval, přestože ani v tom mu objektivně nic nebránilo. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce neuvedl žádné objektivní překážky vycestování do vlasti ve vztahu ke státním orgánům nebo bezpečnostním složkám země původu, pouze sdělil, že se obává mafiánů kvůli dluhům. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce nedisponuje cestovním dokladem, ztrátu dokladů nicméně nikam nenahlásil a ani se nepokusil si nový cestovní doklad zajistit. Přiznal, že v České republice pracuje brigádně. Dle žalovaného žalobce tedy kromě nelegálního pobytu rovněž vykonával na území České republiky i Německa nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval kromě pobytových pravidel ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území České republiky. O udělení mezinárodní ochrany žalobce požádal až po zadržení Policií České republiky, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný uzavřel, že žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce pouze ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci správního vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou. Pokud by k jeho zajištění Policií České republiky nedošlo, sám by tento krok v České republice nikdy neučinil. Žalovaný na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo žalobcem motivováno pouze pouhou snahou jakkoli zmařit nucený návrat do vlasti. Žalovaný vzal za prokázané, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet. Z postupu žalobce je tak dle správního orgánu zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany, a že s o hledem na absenci jakýchkoli vazeb v České republice, absenci dokladů, jeho n