5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

48 A 69/2016- 49 - text 16 48 A 69/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 56, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2016, čj. 7775/2016-NH-30.1-29.1.16, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce napadl žalobou shora označené rozhodnutí žalovaného a domáhá se jeho zrušení. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajské hygienické stanice Středočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 12. 2015, čj. KHSSC 60971/2015, sp. zn. S-KHSSC 17222/2015. Správní orgán I. stupně rozhodl o tom, že žalobce se jako správce pozemní komunikace D5 dopustil v době od 22:00 hod. dne 27. 5. 2015 do 6:00 hod. dne 28. 5. 2015 správního deliktu podle § 92 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2015 (dále jen „zákon o ochraně zdraví“), spočívajícího v porušení povinnosti podle § 30 odst. 1 zákona o ochraně zdraví, tj. povinnosti zajistit technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném tímto zákonem a nařízením vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen „nařízení o ochraně zdraví“), aby hluk nepřekračoval hygienické limity hluku upravené nařízením o ochraně zdraví pro chráněný venkovní prostor stavby. Žalobce se toho dopustil tím, že provozem na uvedené pozemní komunikaci došlo v době od 22:00 hod. dne 27. 5. 2015 do 6:00 hod. dne 28. 5. 2015 v chráněném venkovním prostoru stavby, rodinného domu č. p. X v ulici Na Vypichu v Rudné u Prahy, k prokazatelnému překročení hygienického limitu hluku o 11,9 dB, neboť výsledná naměřená hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku A po korekci k získání dopadajícího zvukového pole činila v noční době LAeq,8h = 63,9 ± 2 dB, přičemž podle § 12 odst. 1 a 3 ve spojení s přílohou č. 3, částí A nařízení o ochraně zdraví činí hygienický limit ekvivalentní hladiny akustického tlaku A v chráněném venkovním prostoru stavby v noční době LAeq,8h = 50 dB. Tímto jednáním žalobce naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu na úseku ochrany veřejného zdraví podle § 92 odst. 1 zákona o ochraně zdraví, za což mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Dle žalovaného měření hluku proběhlo v souladu s normami. Na základě spisového materiálu má za prokázané, že hluk z provozu pozemní komunikace překračoval v chráněném venkovním prostoru zmíněné stavby hygienický limit hluku 50 dB stanovený pro noční dobu podle § 12 odst. 1 a 3 nařízení o ochraně zdraví a jeho přílohy č. 3, části A. Z obou protokolů o měření je zřejmé, že měřený zdroj hluku nebyl ovlivněn hlukovým pozadím ani náhodnými zvukovými událostmi. Výše hygienického limitu hluku byla stanovena v souladu s právními předpisy, přičemž nebyly splněny podmínky pro přiznání tzv. staré hlukové zátěže. Žalovaný má za to, že zákonná úprava účinná v době spáchání správního deliktu je pro žalobce příznivější, její aplikace byla proto správná. Výše pokuty je přiměřená okolnostem případu. Napadené rozhodnutí nelze zrušit, resp. upustit od potrestání, neboť žádost o vydání časově omezeného povolení ani vypracování návrhu na dodatečná protihluková opatření nesplňují podmínky pro upuštění od potrestání podle § 93 odst. 1 zákona o ochraně zdraví. Jedná se totiž o řešení do budoucna, nikoli o bezprostřední odstranění protiprávního stavu. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 3. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávný postup při provádění měření a nesprávné právní zhodnocení míry zavinění žalobce a jeho postupu při odstranění vzniklé situace. 4. Žalobce spatřuje nesprávnost postupu měření v tom, že správní orgán I. stupně při provádění měření vůbec nezohlednil skutečnost, že objekt, u nějž bylo měření prováděno, se nachází mezi dvěma pozemními komunikacemi, dálnicí D5 a místní komunikací Masarykova. Při měření hluku nebyla tato skutečnost žádným způsobem zohledněna a naměřený výsledek není v tomto směru objektivní, neboť je vysoce pravděpodobné, že zachycuje hluk pocházející z obou těchto komunikací, a nelze stanovit jejich podíl na celkové naměřené hodnotě. Žalobce poukázal na to, že ulice Masarykova slouží jako obslužná komunikace pro rozsáhlý logistický park, projíždí tudy proto mnoho kamiónů. Žalovaný tuto skutečnost při provádění měření žádným způsobem nezohlednil, přestože si toho musel být vědom, neboť při měření tzv. hluku pozadí bylo toto měření prováděno v době, kdy se na dálnici D5 a na přilehlých komunikacích Na Vypichu a Masarykova nevyskytoval žádný provoz. Je zřejmé, že pokud na těchto komunikacích provoz probíhá, je hluková zátěž daného místa tvořena součtem hluku, který vytváří provoz na všech těchto komunikacích. Komunikaci Na Vypichu a Masarykova žalobce nespravuje, a proto za hluk na nich nemůže nést odpovědnost. Provedené měření hluku je tedy neobjektivní a nelze z něj jednoznačně učinit závěr, že naměřená úroveň hluku je způsobena pouze provozem na dálnici D5. Právě tímto závěrem správní orgán I. stupně odůvodňuje porušení povinnosti, které je předmětem uložené sankce. 5. Žalobce odmítl argument žalovaného, že předložený plán opatření k odstranění nadměrného hluku je řešením do budoucna a nikoliv bezprostředním odstraněním protiprávního stavu. Konstatoval, že dálnice D5 byla kolaudována se všemi potřebnými opatřeními, která zajišťovala, aby předpokládaný hluk vznikající při jejím provozu byl eliminován. Zvýšení hlukové zátěže nad přípustnou mez způsobil nárůst dopravy mezi roky 2010 až 2015 nejen na dálnici D5, ale zejména na ulici Masarykova. Tuto skutečnost nelze vyložit jako porušení prevenční povinnosti žalobce, protože vzhledem k rozsahu silnic a dálnic, které spravuje, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby neustále preventivně prováděl měření za účelem zjištění, zda v některém místě nedošlo ke zvýšení hluku nad přípustné limity. 6. Žalobce odmítl také argument žalovaného týkající se bezprostřednosti odstranění protiprávního stavu. Namítl, že bezprostředně poté, kdy správní orgán I. stupně předložil výsledky měření, podnikl okamžitě veškeré objektivně možné kroky k odstranění tohoto stavu. Zadal potřebná měření, která jsou nutná k navržení způsobu odstranění hlukové zátěže. Stanovení způsobu odstranění je nutným krokem k tomu, aby mohla být zpracována projektová dokumentace, která je nutná k provedení potřebných stavebních opatření. Žalobce má za to, že termín „bezprostřední“ je nutno chápat s ohledem na všechny úkony, které musí provést, aby byl protiprávní stav odstraněn, a nikoliv pouze striktně významově. V opačném případě by bylo jedinou možností žalobce, jak dostát své prevenční povinnosti, v podstatě okamžitě zásadně omezit provoz na dálnici, což by mohlo vyvolat daleko větší nepříznivé následky než dočasné překročení hygienických limitů. Žalobce má za to, že s ohledem na to, že neprodleně započal činit opatření nezbytně potřebná k odstranění závadného stavu, je uložená pokuta zjevně nepřiměřená. 7. Žalobce závěrem navrhl, aby z uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil, nebo aby upustil od uložené sankce, případně snížil její výši v mezích stanovených zákonem. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 12. 2016 k námitce hlukového pozadí uvedl, že měření ve věci prováděl správním orgánem I. stupně přizvaný zaměstnanec Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen „zdravotní ústav“). O výsledcích měření byl žalobce informován dne 6. 8. 2015 stejnopisem protokolu o kontrole ze dne 3. 8. 2015, protokolu o měření hluku v mimopracovním prostředí ze dne 10. 7. 2015 a o výpočtu navýšení hladin hluku. Podle § 13 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), mohl žalobce jako kontrolovaná osoba podat proti kontrolnímu zjištění námitky. Žalobce tak neučinil a protokol o kontrole ani protokol o měření hluku nenapadl ani v odporu ze dne 20. 10. 2015, ani v odvolání ze dne 18. 1. 2016. V odporu i odvolání naopak žalobce opakovaně uvedl, že si je vědom protiprávního stavu na dálnici D5. Údaje obsažené v protokolu zdravotního ústavu o měření hluku žalobce nevyvracel ani zmíněnou žalobní námitkou. Pokud namítá nesprávnost měření, pak uvádí pouze obecné a neurčité informace bez souvztažnosti k údajům ve zmíněném protokolu (cit. „je vysoce pravděpodobné“), které nejsou způsobilé vyvrátit obsah protokolu o měření hluku. Uváděné skutečnosti tak žalovaný považuje za účelové a odkázal na protokol zdravotního ústavu ze dne 10. 7. 2015, který tuto žalobní námitku vyvrací. Plyne z něj, že v průběhu