9 As 145/2020 — Nejvyšší správní soud

43 A 112/2018- 40 - text 11 43 A 112/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: L. U. bytem X zastoupen Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem sídlem Žitavského 496, 156 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. U. bytem X zastoupena Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem sídlem Žitavského 496, 156 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2018, č. j. 107271/2018/KUSK, sp. zn. SZ 062328/2018/KUSK ÚSŘ/Gr takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2018, č. j. 107271/2018/KUSK, sp. zn. SZ 062328/2018/KUSK ÚSŘ/Gr, a usnesení Městského úřadu Jesenice ze dne 11. 4. 2018, č. j. MěÚj/04772/2018/Tu, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Ing. Davida Veselého, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh správního řízení 1. Dne 9. 8. 2017 podali žalobce a osoba zúčastněná na řízení (dále společně též jen „žadatelé“) k Městskému úřadu J. (dále jen „správní orgán I. stupně“) žádost podle § 94a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 8. 2017 (dále jen „stavební zákon“), o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. X v katastrálním území J. u P. (dále jen „stavba“). 2. Do správního spisu bylo založeno podání Ing. K. V. ze dne 17. 5. 2017 o tom, že se přihlašuje jako účastník řízení do všech v budoucnu projednávaných vyjmenovaných řízení, mj. územních a stavebních, která se týkají vyjmenovaných pozemků, mj. pozemku parc. č. X. K tomuto podání Ing. V. připojil jednak smlouvu o podmínkách výstavby technické infrastruktury v lokalitě J. L. a úhradě kompenzačního příspěvku na vybudování základní infrastruktury obce ze dne 2. 9. 2005, uzavřenou mezi obcí J. a manžely Ing. K. V. a J. V. (dále jen „smlouva z roku 2005“), jednak kolaudační rozhodnutí Městského úřadu Č. ze dne 3. 6. 2010, kterým bylo povoleno užívání stavby „Místní komunikace – lokalita L.“. 3. Dne 8. 9. 2017 správní orgán I. stupně vyzval žadatele, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení, následně k žádosti žadatelů prodloužené do 30. 1. 2018, doplnili žádost mj. o souhlas s připojením pozemku stavby na přilehlou komunikaci od vlastníka tělesa komunikace Ing. K. V. (dále také jen „souhlas s připojením“) s odkazem na vyjádření města J. ze dne 21. 6. 2017, které uvedlo, že souhlasí (za podmínek uvedených ve vyjádření) s připojením nemovitosti k místní komunikaci ulice Návětrná na pozemku č. X, ale upozorňuje, že město J. je pouze vlastníkem samotného pozemku parc. č. X, nikoliv komunikace, a že před zahájením prací je třeba získat souhlas vlastníka tělesa komunikace, Ing. V.. 4. Podáním ze dne 17. 1. 2018 žadatelé svoji žádost doplnili a předložili další požadované podklady. Ohledně souhlasu s připojením požádali o další prodloužení do 30. 4. 2018 s odůvodněním, že Ing. V. byl dne 17. 9. 2017 vyzván, aby předal komunikaci zkolaudovanou již v roce 2010 městu J.. Podáním ze dne 23. 2. 2018 žadatelé doplnili vyjádření Městského úřadu J. jako silničního správního úřadu ze dne 23. 10. 2017, z něhož se podává, že komunikace na pozemku parc. č. X není zařazena do kategorie místní komunikace. Dále doplnili sdělení Městského úřadu Č., z něhož se podává, že na pozemku parc. č. X a dalších čtyřech pozemcích byla povolena stavba s názvem „Místní komunikace – lokalita L., nicméně že rozhodnutí o zařazení této komunikace do kategorie místní komunikace vydáno nebylo. Jde tedy stále o veřejnou účelovou komunikaci. Žadatelé dále předložili souhlas města J. ze dne 21. 2. 2018, č. j. MěÚJ/02590/2018, sp. zn. MěÚJ/02590/2018/01, s připojením stavby na místní komunikaci – ulici N.. V tomto souhlasném stanovisku města je již na rozdíl od stanoviska ze dne 21. 6. 2017 vyjádřen názor, že město je vlastníkem nejen pozemku, ale rovněž účelové komunikace, která je jeho součástí. 5. Správní orgán I. stupně nařídil na den 14. 3. 2018 konání ústního jednání k projednání předložených dokladů ohledně tělesa komunikace na pozemku parc. č. X. O jednání uvědomil Ing. V., město J. a Městský úřad J. jakožto silniční správní úřad. V průběhu jednání vyplynulo, že zatímco město J. má za to, že stavba komunikace splývá s pozemkem, jehož je město vlastníkem, Ing. V. je toho názoru, že vlastníkem tělesa pozemní komunikace je on a má za to, že město nemůže udělit souhlas s napojením na tuto komunikaci. Správní orgán I. stupně setrval na požadavku doložení souhlasu s připojením od Ing. V.. Žalobce ve svých dvou podáních ze dne 15. 3. a ze dne 28. 3. 2018 vyjádřil nesouhlas s požadavkem správního orgánu I. stupně na doložení souhlasu s připojením jako odporujícím právním předpisů, dále zpochybnil samotné účastenství Ing. V. s poukazem na § 109 stavebního zákona, dále žalobce poukázal na to, že nebyl k ústnímu jednání přizván, stejně jako nebyl přizván zástupce Městského úřadu Č. jako silničního správního úřadu příslušného v otázkách týkajících se účelových komunikací, kterou předmětná komunikace na pozemku parc. č. X je. Žalobce vyslovil názor, že zcela postačí doložený souhlas města J., které je vlastníkem předmětného pozemku, a tudíž i komunikace, která je jeho součástí. V této souvislosti poukázal i na to, že v katastru nemovitostí není vlastnické ani jiné věcné právo Ing. V. ve vztahu k předmětné komunikaci zapsáno. 6. Usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. MěÚJ/04772/2018/Tu, sp. zn. SÚ/10144/2017/Tu (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), správní orgán I. stupně řízení o žádosti žadatelů zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgán I. stupně v odůvodnění uvedl, že žádost měla i jiné vady, k jejichž odstranění však již žadatele nevyzýval, neboť zjistil rozpor s obecnými podmínkami pro využívání území, který brání žádosti vyhovět. Ze smlouvy z roku 2005 správní orgán I. stupně dovodil, že Ing. V. je vlastníkem tělesa předmětné komunikace, a tedy i účastníkem řízení. Dále správní orgán uvedl, že odkazy města J. na judikaturu Nejvyššího soudu pro něj nejsou relevantní, když má za to, že těleso komunikace dosud nebylo městu J. předáno, a tudíž je jeho vlastníkem stále Ing. V.. Vlastnictví či spoluvlastnictví Ing. V. dovodil rovněž z kolaudačního rozhodnutí na předmětnou komunikaci vydaného Městským úřadem Černošice dne 3. 6. 2010. Není-li souhlas s připojením od Ing. V. doložen, stavba nesplňuje požadavek § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). 7. Proti tomuto rozhodnutí podali žadatelé odvolání, v němž namítali, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nebylo zdůvodněno, z jakých skutečností dovozuje správní orgán I. stupně vlastnictví Ing. V. k předmětné komunikaci a o ustanovení kterého právního předpisu se opírá povinnost stavebníka získat souhlas se stavbou od majitele přístupové komunikace. Nadto dle žadatelů taková povinnost z právních předpisů nevyplývá, pročež jsou nezákonné jak výzvy, podle nichž měli žadatelé takový souhlas předložit, tak prvostupňové rozhodnutí. Dále žadatelé zpochybnili, že by se vlastnictví Ing. V. mohlo zakládat na smlouvě, kterou uzavřel v roce 2005 s tehdejší obcí J.. Dle žadatelů předmětná komunikace jako účelová komunikace existovala již v 90. letech minulého století, tedy ještě předtím než byl upraven její povrch. Ing. V. nebyl vlastníkem předmětné komunikace ani v roce 1995, ani v roce 2005 a nemohl se stát jejím vlastníkem jen proto, že upravil její povrch. Žadatelé zpochybnili rovněž závěr správního orgánu I. stupně, že připojení na veřejnou komunikaci mohou realizovat přes vlastní pozemek parc. č. X, když v těsném sousedství s pozemkem, na němž má stavba vzniknout, je desítky let veřejně přístupná pozemní komunikace. 8. O odvolání žadatelů rozhodl žalovaný ve výroku citovaným rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že jej zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že důvodem zastavení řízení bylo nedoplnění podání o prokázání splnění požadavku § 20 odst. 4 vyhlášky, tj. prokázání dopravního napojení na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Ke stavbě bez souhlasu vlastníka tělesa komunikace není zajištěn přístup a příjezd. Na skutečnost, že těleso komunikace je ve vlastnictví Ing. K. V., byli žadatelé výslovně upozorněni městem J. ve vyjádření ze dne 21. 6. 2017. Pokud se proti požadavku správního orgánu I. stupně na doložení souhlasu Ing. V., resp. proti usnesení, jímž bylo řízení z tohoto důvodu přerušeno, neodvolali, zjev