10 As 84/2014 — Nejvyšší správní soud

54 A 185/2018- 46 - text 8 54 A 185/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: E. P., s. r. o. sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem sídlem Perucká 2483/9, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2018, č. j. 127426/2018/KUSK, takto: Žaloba se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Původní žalobce JUDr. T. P. se jako správce konkursní podstaty úpadce P. t. a.s., sídlem X (dále jen „úpadce“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu P., stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 12. 2017, č. j. MeUPB 110894/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad povolil Společenství vlastníků jednotek domu čp. X, X, X, ulice X, sídlem X (dále jen „stavebník“) stavební úpravy bytového domu za účelem změny v užívání sušárny na plynovou kotelnu, P. X X, X, X na pozemcích st. p. X, X a X v katastrálním území B. H. (dále jen „stavba“). 2. Usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 54 A 185/2018 – 36, soud rozhodl, že namísto původního žalobce bude v řízení dále pokračováno se žalobkyní, která se koupí obchodního závodu úpadce stala jeho právní nástupkyní. Žalobkyně tak vstoupila do řízení namísto úpadce coby dosavadního účastníka [§ 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a tedy převzala stav řízení, jaký tu byl v době jejího nástupu (§ 107a odst. 3, § 107 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Soud proto předesílá, že v dalších částech odůvodnění tohoto rozsudku hovoří o podáních činěných žalující stranou jako o podáních žalobkyně, byť fakticky tato podání činil původní žalobce jménem úpadce (do jehož práv žalobkyně vstoupila). II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně předně namítá, že plná moc udělená stavebníkem společnosti T. S. s.r.o. (dále též „zmocněnec“) k zastupování ve správním řízení je vadná a zcela neurčitá. V plné moci není uvedeno, jakou žádost o stavební povolení by měl zmocněnec za stavebníka podat ani v jakém řízení by jej měl zastupovat. 4. Žalobkyně dále namítá, že ve stavebním řízení nebylo doloženo, že by spoluvlastníci společných prostor (vlastníci jednotek) souhlasili s odpojením od centrálního zdroje tepla (dále jen „CZT“) a provedením stavby. Podle žalobkyně nebyl stavebník bez souhlasu vlastníků jednotek oprávněn jakkoliv zasahovat do jejich vlastnického práva. Další vadu stavebního řízení žalobkyně spatřuje v tom, že zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 29. 6. 2017 je neplatný, a proto nemůže být podkladem pro stavební řízení. 5. Žalobkyně brojí též proti postupu stavebního úřadu, který nesprávně vymezil okruh účastníků stavebního řízení, když mezi účastníky nezahrnul všechny spoluvlastníky společných prostor. 6. Žalobkyně dále namítá, že žádost stavebníka zahrnovala mimo jiné trvalé odpojení od CZT a přechod na vytápění z lokální plynové kotelny. Stavební úřad proto měl s ohledem na § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“) přezkoumat žádost stavebníka z hlediska ochrany ovzduší. Stavebník nedoložil, že vytápění z CZT je pro něj technicky nemožné nebo ekonomicky nepřijatelné. Vzhledem ke stávajícímu způsobu vytápění je vyloučeno, že by využívání CZT bylo technicky neproveditelné. Pokud jde o otázku ekonomické nepřijatelnosti, správní orgány vycházely pouze z nesprávného energetického posudku Ing. M. D., Ph.D. (v žalobě zjevně mylně pojmenované „D.“ – pozn. soudu), který předložil stavebník. Žalobkyně přitom nezávislým energetickým posudkem Ing. D. B. ze dne 8. 1. 2018, č. 130886.0, prokázala, že stávající způsob vytápění z CZT není pro stavebníka ekonomicky nepřijatelný. Žalovaný v odvolacím řízení nesprávně vycházel ze stanoviska Krajského úřadu středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, které se opírá o právně nezávaznou metodiku Ministerstva životního prostředí. 7. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaný s výše uvedenými námitkami dostatečně nevypořádal, a proto napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 8. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně není oprávněna vznášet námitky přesahující rámec § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 193/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Dle žalovaného nejsou žalobní body týkající se plné moci udělené zmocněnci a vymezení okruhu účastníků stavebního řízení důvodné, protože nezasahují do právní sféry žalobkyně. Žalovaný uvedl, že žalobkyně nevystupuje v pozici ochránce veřejného zájmu, a proto není oprávněna požadovat přezkoumání žádosti stavebníka z hlediska ochrany ovzduší. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 208/2014 – 43. 9. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které zopakovala nosné žalobní body. IV. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. V. Skutková zjištění ze správního spisu 11. Ze správního spisu zjistil soud následující pro věc relevantní skutečnosti: 12. Dne 25. 9. 2017 podal stavebník žádost o stavební povolení na stavbu plynové kotelny, ke které mimo jiné doložil: - projektovou dokumentaci pro stavební povolení; - plnou moc udělenou společnosti T. S. s.r.o. k zastupování ve věci „vestavby záložního nebo nového zdroje vytápění a ohřevu teplé vody“; - stanovy stavebníka ze dne 26. 10. 2016 (dále jen „stanovy“) podmiňující stavební úpravy a opravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, souhlasem ¾ všech přítomných vlastníků jednotek (čl. IV); - zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 29. 6. 2017, podle jehož bodu 5: „Proběhlo hlasování o realizaci investiční akce, a to výstavbě vlastního zdroje vytápění – plynové kotelny. S realizací souhlasilo 94,28 % spoluvlastníků (přítomných 66, 99% a zmocněných k zastupování 27,29 %) proti bylo 0 % z přítomných spoluvlastníků, hlasování se zdrželo 0 % přítomných spoluvlastníků, schůze se nezúčastnilo 5,72 % (paní G. J.).“ - energetický posudek č. 103751.0 vypracovaný dne 15. 8. 2017 Ing. D., podle kterého není vytápění ze soustavy zásobování tepelnou energií ekonomicky přijatelné; - souhlasné závazné stanovisko Městského úřadu P., odboru životního prostředí, ze dne 9. 11. 2017, č. j. MeUPB 75513/2017/OZP/Wa (dále jen „závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší“); 13. Součástí správního spisu je plná moc, kterou vystavili vlastníci jednotek společnosti T. S. s.r.o. k zastupování ve stavebním řízení. 14. Dne 2. 11. 2017 vydal stavební úřad oznámení o zahájení stavebního řízení, dle kterého se stavební úřad rozhodl upustit od ohledání na místě a od ústního jednání, a současně stanovil lhůtu 10 dnů ode dne doručení oznámení k podání námitek. Následně žalobkyně uplatnila včasné námitky, v nichž argumentovala v zásadě obdobně jako později v žalobě. 15. Dne 6. 12. 2017 vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které částečně směřovalo proti závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „nadřízený orgán ochrany ovzduší“), svým sdělením ze dne 17. 8. 2017, č. j. 108862/2018/KUSK, napadené závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší potvrdil. Následně žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění zejména uvedl, že odvolací námitky žalobkyně přesahují rámec jejího postavení jako účastníka stavebního řízení. VI. Průběh soudního jednání a posouzení věci soudem 16. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a shrnuli jejich podstatné body. Nad rámec referátu podstatného obsahu správního spisu soud neprováděl žádné dokazování. Obecná východiska 17. Soud předně připomíná, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu správní soudy poskytují ochranu tomu, kdo tvrdí, že byl nezákonným správním rozhodnutím zkrácen