4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 52/2019- 52 - text 10 54 A 52/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: BÜRGER Transport s.r.o., IČO 26451824 sídlem č. p. 302, Libice nad Cidlinou zastoupena advokátem Mgr. Ing. Václavem Králem sídlem Mánesova 808/22, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2019, č. j. 030556/2019/KUSK-DOP/Hav, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2019, č. j. 030556/2019/KUSK-DOP/Hav, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. Václava Krále. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 8. 2018, č. j. MUKOLIN/OD 80401/18-kuti (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 45 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 8. 8. 2016 v 16:56 hodin provozovala na pozemní komunikaci č. II/125 v obci Kolín-Sendražice na ulici Ovčárecká ve směru jízdy na obec Ovčáry motorové vozidlo tovární značky D. (tahač návěsů) registrační značky X (dále jen „zvážené vozidlo“), které spolu s návěsem registrační značky X (dále jen „návěs“) při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené v § 37 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 9. 2018 (dále jen „vyhláška č. 341/2014 Sb.“). Dle zjištění správního orgánu I. stupně došlo k překročení nejvyšší povolené hmotnosti u nápravy č. 2 o 2 865 kg (největší povolená hmotnost 11 500 kg, naměřená hmotnost po odpočtu 14 365 kg) a k překročení nejvyšší povolené hmotnosti motorového vozidla o 4 439 kg (největší povolená hmotnost 18 000 kg, naměřená hmotnost po odpočtu 22 439 kg). 2. Žalobkyně předně namítá, že dne 8. 8. 2016 zvážené vozidlo a návěs neprovozovala svým jménem a na svůj účet, neboť byly půjčeny na celý tento den J. P. (dále jen „vypůjčitel“) pro jeho užívání. K tomu žalobkyně dodává, že smlouvu o výpůjčce ze dne 7. 8. 2016 předložila správnímu orgánu I. stupně. Na základě této skutečnosti proto nemohla být žalobkyně tou osobou, která přestupek spáchala. Vypůjčitel se smluvně zavázal dodržovat veškeré právní předpisy a zajistit, že zvážené vozidlo nepřekročí povolené hmotnostní limity. Odpovědnost za porušení těchto limitů je proto nutné přičítat vypůjčiteli. Zápis v registru silničních vozidel nemá jakoukoliv informační hodnotu k tomu, kdo v daný okamžik zvážené vozidlo skutečně provozoval, jelikož odráží pouze povinnost registrace. V případě převodu vlastnického práva nemá zápis v registru vliv na takové právní jednání. Odpovědnost provozovatele se v takovém případě posuzuje podle okamžiku převodu vlastnického práva, nikoliv dle zápisu v registru. Analogicky lze tento závěr pak aplikovat i na případ výpůjčky, přičemž jednodenní přepis v registru by byl absurdní. Podmínka skutečného „provozování“ vozidla je součástí skutkové podstaty daného přestupku, a proto ji bylo na místě zkoumat (v opačném případě se jedná o přepjatý formalismus). Výklad žalovaného i správního orgánu I. stupně je rozšiřující, a tudíž nepřípustný ve světle zásad správního trestání. 3. Žalovaný i správní orgán I. stupně se dále vypořádali pouze s otázkou liberace, nikoliv však s tím, že žalobkyně své námitky formulovala přímo jako nenaplnění skutkové podstaty přestupku, neboť nebyla osobou, která fakticky v daný okamžik zvážené vozidlo provozovala. 4. Závěrem žalobkyně poukazuje na to, že příslušné měřidlo nebylo v rozhodné době způsobilé správně měřit váhu zváženého vozidla. Příčinou byl stav vozovky. Tuto skutečnost žalobkyně zjistila až v průběhu června 2019. Jako důkaz v této souvislosti navrhuje „Protokol o měřené nerovnosti obrusné vrstvy vozovky – vysokorychlostního vážení v Kolíně-Sendražicích“ ze dne 18. 8. 2016. Důkazy získané tímto měřidlem jsou nepoužitelné, neboť měřidlo ztratilo své ověření podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů. Nepoužitelný je proto vážní lístek ze dne 22. 3. 2018, který představuje jediný důkaz pro závěr o žalobkynině vině. 5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Naměřený údaj z certifikovaného a řádně ověřeného měřicího zařízení představuje objektivní důkaz o naměřené hodnotě hmotnosti. Pokud žalobkyně zpochybňuje zjištění správních orgánů, měla předložit důkazy, že vynaložila veškeré úsilí, aby porušení povinnosti předešla. Jelikož je součástí správního spisu certifikát o ověření měřícího zařízení, obecné námitky žalobkyně nemohou správnost měření zpochybnit. Váhy v době spáchání přestupku ani později nevykazovaly žádnou vadu funkčnosti. Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO: 00066001, (dále jen „KSÚS“) dne 18. 8. 2016 provedla měření příčné nerovnosti vozovky u vážního stanoviště, jehož výsledky prokázaly, že stav komunikace vykazoval odchylky, které byly v rozporu s opatřením obecné povahy Českého metrologického institutu. Podle žalovaného proto přestupky podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích spáchané v tomto místě ode dne 19. 8. 2016 do 31. 12. 2016 nelze považovat za prokázané. Přestupek spáchaný žalobkyní však do tohoto období nespadá. Zároveň nešlo o vadu váhy, nýbrž stavební závadu komunikace. 6. K námitce, že žalobkyně zvážené vozidlo v rozhodné době neprovozovala, s odkazem na judikatorní závěry žalovaný uvádí, že provozovatelem vozidla může být pouze vlastník, nebo provozovatel zapsaný v registru vozidel od vlastníka odlišný. Dualita provozovatelů není přípustná. Zdrojem informací o provozovateli vozidla je pouze registr vozidel. Pokud žalobkyně změnu provozovatele do tohoto registru nezapsala (tj. neuvedla žádnou další osobou jako provozovatele), pak musí nést důsledky takového opomenutí. „Provozovatel vozidla“ nepředstavuje neurčitý právní pojem, neboť jeho definici obsahují další zákony a prováděcí předpisy. Vzhledem k tomu, že zákonodárce zvolil objektivní formu odpovědnosti, pak je žalobkyně primárně identifikovatelnou a konkrétní osobou, která za spáchání přestupku odpovídá. Navíc argumentace samotné žalobkyně je vnitřně rozporná, neboť z předložené smlouvy vyplývá, že žalobkyně provozovatelem zváženého vozidla zůstává. Soukromoprávním jednáním nedojde k přechodu veřejnoprávních práv a povinností (objektivní odpovědnosti) na jinou osobu, zde vypůjčitele. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud rozhodl o věci bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 76 odst. 1 s. ř. s. a účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Ze správního spisu vyplývá, že KSÚS dne 28. 3. 2018 správnímu orgánu I. stupně předala podklady odůvodňující podezření, že žalobkyně spáchala přestupek uvedený v bodu 1 tohoto rozsudku. Součástí správního spisu jsou: vážní lístek z vysokorychlostního kontrolního vážení provedeného dne 8. 8. 2016, evidenční číslo 6029655, vyhotovený dne 22. 3. 2018; předávací protokol KSÚS ze dne 28. 3. 2018 vztahující se k vážnímu lístku; pověření KSÚS k provádění kontrolního vážení; potvrzení o ověření stanoveného měřidla; výpis z karty zváženého vozidla a návěsu a doklad o výsledku kontrolního vážení. 9. Příkazem správního orgánu I. stupně ze dne 3. 7. 2018, č. j. MUKOLIN/OD 61819/18-kuti, byla žalobkyně uznána vinnou ze s