8 As 46/2007 — Nejvyšší správní soud

51 A 37/2024- 38 - text 9 51 A 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Mgr. T. M. bytem X proti žalovanému: Městský úřad Nymburk sídlem Náměstí Přemyslovců 163/20, 288 02 Nymburk v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda žalovaný jakožto přestupkový orgán naložil zákonným způsobem s oznámením žalobce popisujícím tvrzené protiprávní jednání jiné osoby, či se dopustil nezákonného zásahu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Shrnutí žalobního návrhu 2. Žalobce ve své žalobě i v doplňujících podáních podrobně vylíčil událost, ke které došlo dne 25. 10. 2023. Tehdy se na pokladnu Městského úřadu v Lysé nad Labem dostavil J. G. , který se zde choval hrubě k pracovnici za pokladnou a chtěl si ji natáčet. Tehdy se k J. G. dostavil žalobce – jenž je úřední osobou působící u Městského úřadu Lysá nad Labem – a snažil se mu cloněním rukou před objektivem zabránit pořizování obrazových záznamů úředních osob s tím, že také mají svá práva. V reakci na to J. G. adresoval žalobci sdělení: „Tebe si ty buzerante natočím později, a pak si to s tebou vyřídím!“ V tomto sdělení žalobce spatřoval jasnou výhružku, a proto se vydal za odcházejícím J. G. Přitom se ho snažil zadržet a vyzvat k vyčkání na příchod strážníků městské policie, které se mezitím pokoušel neúspěšně dovolat na linku 156. Při snaze zabránit Josefu Garbeľovi v odchodu mu žalobce shodil z hlavy čepici (kšiltovku). J. G. následně vytočil linku 158 a pokoušel se na Policii České republiky (dále jen „Policie ČR“) oznamovat, že byl napaden úřední osobou. Tuto událost žalobce popsal jak policejní hlídce dorazivší na místo, tak i později ve svém oznámení adresovaném dne 20. 11. 2023 Policii ČR. Od ní se informace o inkriminované události dostala k žalovanému coby příslušnému přestupkovému orgánu. 3. Žalovaný následně přistoupil k zahájení přestupkového řízení, v němž byl J. G. obviněn z přestupku proti občanskému soužití spočívajícího ve slovním a fyzickém napadení žalobce. Současně s ním byl z přestupku obviněn též žalobce, a to za shození čepice, jímž se měl dopustit schválnosti. 4. S tímto postupem žalovaného však žalobce nesouhlasí. Je přesvědčen, že se žalovaný obdrženým podnětem nezabýval tak, jak mu zákon ukládá. Podle žalobce měl totiž žalovaný dospět k závěru, že jednání J. G. a představovalo nevyprovokovanou hrozbu, která měla směřovat k vyvolání strachu, a proto měla být žalovaným kvalifikována alespoň jako vyhrožování a hrubé jednání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Dle názoru žalobce rovněž žalovaný zásadně pochybil, pokud oznámení J. G. na linku 158 nevyhodnotil jako křivé obvinění vůči žalobci, neboť o něm nepravdivě oznamoval, že ho údajně napadl zezadu pěstí do hlavy a strčil zezadu za roh domu, a poté se i po příjezdu policistů na místo pokoušel vylíčit žalobce jako původce konfliktu. Žalobce má však za to, že se pouze snažil reagovat na vypjatou situaci, neboť se pokoušel zadržet prchajícího J. G. z místa, a přitom se jej snažil upozorňovat na nutnost vyčkat na příjezd nedaleko sídlících strážníků městské policie. Právě těmito okolnostmi se však žalovaný dostatečně nezabýval, nevyžádal si nahrávku oznámení na linku 158, ačkoliv se tím měl zabývat dle zásady oficiality a zásady materiální pravdy. V rozporu s nimi nedostatečně zjistil skutečný stav věci. Kdyby tak řádně učinil, zjistil by, že inkriminované jednání J. G. vykazovalo znaky vyhrožování i znaky křivého obvinění, a naopak že jednání žalobce spočívající ve shození kšiltovky bylo snahou zadržet podezřelého nenaplňující znaky žádného přestupku. Právě v nedostatečně vyhodnoceném oznámení protiprávního jednání spatřuje žalobce nečinnost na straně žalovaného coby přestupkového orgánu, který s oznámením nenaložil některým ze zákonem předvídaných způsobů, a proto je žalobce s poukazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 48 A 82/2016-22, přesvědčen, že je třeba domáhat se ochrany v řízení podle § 82 a násl. s. ř. s. 5. Žalobce proto navrhuje, aby soud uložil, že„[ž]alovanému se zakazuje v pokračovat v protiprávním jednání spočívajícím v neposkytnutí ochrany před nečinností spočívajícího v žádném opatření – odložení věci, nebo postoupení věci jinému orgánu, anebo zahájení řízení o přestupku učiněnému žalobcem u Policie ČR dne 20. 11. 2023 a to ve věci vyhrožování pana Garbeľa dne 25. 10. 2024 žalobci ve znění ''natočím si tě později, a pak si to s tebou vyřídím', a ve věci ze dne 25. 10. 2024 oznámení pana Garbeľa na lince 158“, a dále aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný předně zmiňuje, že v souvislosti s danou věcí přišla ze strany žalobce řada podnětů a stížností, jimiž se zabývaly či zabývají Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) a Ministerstvo vnitra. 7. K věci samé žalovaný uvádí, že ze strany Policie České republiky mu nebylo oznámeno jednání J. G. mající spočívat ve vyhrožování „Tebe si ty buzerante natočím později, a pak si to s tebou vyřídím!“, jak uvádí žalobce, a tato skutečnost nevyplývá ani z žádné písemnosti sepsané policií. Naopak z žalobcových vyjádření je dle názoru žalovaného patrné, že si přesná slova pronesená při inkriminovaném incidentu nepamatuje. Žalovaný nicméně zdůrazňuje, že právní kvalifikace přestupků spadá do jeho kompetence a není vázán právním názorem policie. Následně popisuje průběh přestupkového řízení a věnuje se dílčím procesním úkonům, přičemž vysvětluje, proč k nim přistoupil a jakými úvahami byl veden při jejich činění. Má za to, že své závěry řádně odůvodnil ve svém rozhodnutí ze dne 7. 5. 2024, č. j. MUNYM-070/30935/2024/Buř, proti němuž žalobce také podal odvolání (k jejich obsahu podrobněji viz odst. 10-13 níže). Replika a doplňující podání žalobce 8. Žalobce ve svých doplňujících vyjádření vyslovil názor, že žalovaný se ho ve vyjádření k žalobě pokouší vylíčit jako problémového stěžovatele, a to zejména v souvislosti se zmínkami o jeho podáních adresovaných nadřízeným orgánům. V této souvislosti popisuje, jaká podání činil vůči krajskému úřadu, přičemž poukazuje na některé systémové nedostatky související s tím, že úřední osoby působící u krajského úřadu zajišťují paralelně činnost nadřízeného i odvolacího orgánu. 9. Současně žalobce ve svých doplňujících vyjádřeních opětovně líčí průběh události ze dne 25. 10. 2023 týkající se konfliktu s J. G. . V souvislosti s tím předkládá podrobný popis toho, jak by jednotlivé skutky měly být správně právně kvalifikovány, zejména pokud jde o protiprávní jednání J. G. , a podrobně odůvodňuje, proč má za to, že žalovaný pochybil, pokud takto dané skutky nekvalifikoval, ač tak měl učinit v souladu se zásadou oficiality a materiální pravdy ve smysli § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Naopak pokud jde o jednání spočívající ve shození kšiltovky, tak toto mělo být dle zásady in dubio pro reo hodnoceno jako pokus o zadržení možného pachatele, jehož totožnost tehdy nebyla ještě známa, a nikoliv jako jednání směřující k narušení občanského soužití. Vydaná meritorní rozhodnutí o přestupcích 10. Z částí správního spisu předloženého žalovaným i z listin předložených žalobcem soud zjistil, že v souvislosti s událostí ze dne 25. 10. 2023 došlo k zahájení společného přestupkového řízení proti žalobci i proti J. G. , které již bylo meritorně skončeno. V první instanci rozhodl meritorně žalovaný svým rozhodnutím ze dne 7. 5. 2024, č. j. MUNYM-070/30935/2024/Buř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí žalovaného“), na které navázalo rozhodnutí krajského úřadu coby odvolacího orgánu ze dne 29. 7. 2024, č. j. 101714/2024/KUSK (dále jen „odvolací rozhodnutí krajského úřadu“). 11. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaného byl shledán vinným jednak J. G., a to tím, že (ve zkratce) dne 25. 10. 2023 v době mezi 08:30 a 08:55 hodin u poklady v budově Městského úřadu Lysá nad Labem hrubě urazil žalobce slovy „Tebe si ty buzerante natočím později, a pak si to s tebou vyřídím!“, čímž spáchal přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, a dále byl shledán vinným také tím, že po jednání vymezeném předchozím skutku se téhož dne v době mezi 08:55 a 09:15 hodin před budovou Městského úřadu v Lysé nad Labem v reakci na shození čepice agresivně zaútočil na žalobce tak, že s k němu rázně přiblížil, aby po něm hrubým způsobem sáhl ve snaze jej chytit nebo udeřit, když po krátce způsobeném kon