5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

41 A 43/2023- 51 - text 15 41 A 43/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Martiny Kotouček Mikoláškové v právní věci žalobkyně: DS Sihelský s.r.o., IČO 25145428 se sídlem č.p. 169, Libštát zastoupena advokátem Mgr. Otakarem Janebou se sídlem U Železné lávky 568/10, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2023, č. j. 063878/2023/KUSK-DOP/Hav, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2023, č. j. 063878/2023/KUSK-DOP/Hav, a rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 23. 8. 2021, č. j. MUKOLIN/OD 78798/21-kuti, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. Otakara Janeby, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), který zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „městský úřad“) ze dne 23. 8. 2021, č. j. MUKOLIN/OD 78798/21-kuti (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť dne 22. 7. 2021 v 16:26 hod. provozovala na pozemní komunikaci parc. č. 687/63 a 701/8 v kat. území Kolín-Sendražice, ul. Ovčárecká, ve směru jízdy na obec Ovčáry, motorové vozidlo tov. zn. MAN, reg. zn. X, které spolu s přípojným vozidlem reg. zn. Y při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené vyhláškou č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „vyhláška č. 209/2018 Sb.“), a to § 5 odst. 2 písm. k) – největší povolenou hmotnost u jízdních souprav, která nesmí překročit 48 tun. Naměřená hmotnost po odpočtu tolerance 5 % byla 48 671 kg, čímž byla povolená hmotnost překročena o 671 kg. Za toto přestupkové jednání uložil městský úřad žalobkyni podle § 42b odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích správní trest pokuty ve výši 9 000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že vysokorychlostní váhy sice byly provozuschopné a technicky způsobilé, neznamenalo to ale, že zaznamenávaly správné hodnoty vážení. Správní orgány se nevypořádaly s důkazy, resp. pochybnostmi, které vznesla žalobkyně v průběhu řízení. Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že nelze přihlížet jako k důkazům k čestnému prohlášení vystavenému společností INF s.r.o. a dodacímu listu, jelikož se jedná o hodnověrné důkazy týkající se hmotnosti vozidla. Pokud poukazovaly pouze na jeden důkaz a nebraly v úvahu jiné, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces. Pokud měly být naměřené hodnoty v rámci odchylek, pak se žalovaný nevypořádal s tím, co jsou tyto přípustné odchylky. Žalobkyně též nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že se nebude zabývat námitkami ohledně způsobu provedení přezkoušení stanoveného měřidla dne 16. 9. 2021 a Stanoviska Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) ze dne 22. 11. 2021. Přezkoušení bylo provedeno v rámci správního řízení u městského úřadu na základě žádosti žalobkyně. Z přezkoušení vyplynulo, že u celkem 10 kontrolovaných vážení z 15 vážení došlo k tzv. nevalidním přejezdům. Přitom se jednalo o soupravu, která nebyla přetížena. Z protokolu o měření č. 6052-PT-V0001-21 ze dne 1. 10. 2021 vyplývalo, že u validních přejezdů se čtyři výsledky přejezdů blíží nejvyšší povolené chybě celkové hmotnosti 5 %. U všech nevalidních přejezdů je chybovost přes 5 %, v jednom případě dokonce 7,1 %. Tento důkaz vyvrací skutečnost, že vysokorychlostní vážení může sloužit jako podklad, na základě kterého lze ukládat postihy ve správním řízení. Výsledek je pouze orientační a měl by být přezkoumán nízkorychlostním vážením. Není zřejmé, proč se s tímto správní orgány nevypořádaly. Žalobkyně dále zpochybňovala celý systém vysokorychlostního vážení a předložila vyjádření soudního znalce Ing. P. F. ze dne 1. 11. 2021, který se vyjádřil k přezkoušení měřidla v Kolíně-Sendražicích dne 16. 9. 2021. Žalovaný měl dle žalobkyně požádat příslušné orgány o vysvětlení sporných skutečností, což se nestalo, neboť žalovaný se tímto odmítl zabývat. Všechny výše uvedené skutečnosti zpochybňují důkaz, na který se správní orgány odvolávají, a to osvědčení předmětného měřidla. Pokud nebude vysvětleno, jakým způsobem dochází k vyřazování tzv. nekorektních přejezdů, není možné stanovit, zda je tento systém skutečně použitelný pro správní trestání. Žalobkyni mělo být umožněno seznámit se s požadovanými informacemi a umožnit jí jejich prověření. 3. Žalobkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Průběh správního řízení a obsah správního spisu 5. Z vážního lístku ev. č. 7610256, jehož součástí je také fotodokumentace, vyplývá, že dne 22. 7. 2021 ve 16:26:25 hodin proběhlo vysokorychlostní vážení na silnici v Kolíně na pozemcích parc. č. 687/63 a 701/8 v kat. území Kolín-Sendražice v ulici Ovčárecká. U vozidla tovární značky MAN s registrační značkou X byla spolu s přípojným vozidlem registrační značky Y naměřena okamžitá celková hmotnost před odpočtem 51 233 kg a po odpočtu 48 671 kg. 6. Součástí správního spisu je mj. potvrzení ČMI o ověření stanoveného měřidla typu CrossWIM, výrobní číslo 190/2017, ze dne 30. 9. 2020, podle něhož byla vysokorychlostní váha dne 14. 9. 2020 ověřena v místě Ovčárecká, Kolín, se zjištěním, že má požadované metrologické vlastnosti (dále jen „potvrzení ČMI o vysokorychlostní váze ze dne 30. 9. 2020“), a osvědčení ČMI o přezkoušení vysokorychlostní váhy ze dne 1. 10. 2021, které bylo vydáno na základě výsledků přezkoušení uskutečněného dne 16. 9. 2021. 7. Městský úřad příkazem ze dne 6. 8. 2021, č. j. MUKOLIN/OD 74183/21-kuti, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích, jehož skutkovou podstatu měla naplnit jednáním uvedeným v odstavci 1 tohoto rozsudku, za což jí byla uložena pokuta ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně podala proti příkazu dne 12. 8. 2021 odpor. 8. Městský úřad pokračoval v řízení a oznámil žalobkyni, kdy se může seznámit s podklady obsaženými ve správním spise. Této možnosti žalobkyně nevyužila. Městský úřad poté dne 23. 8. 2021 vydal prvostupňové rozhodnutí s odůvodněním, že z vážního lístku vyplynulo překročení největší povolené hmotnosti jízdní soupravy o 671 kg. Odpovědnost byla zákonem stanovena jako objektivní a absolutní, ze které se provozovatel vozidla nemůže liberovat. Přestupek byl spáchán, neboť žalobkyně provozovala vozidlo, které při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo právními předpisy stanovené limity, což bylo provedenými listinnými důkazy bezpečně prokázáno. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž vyjádřila přesvědčení, že její vozidlo nemohlo být přetíženo, což doložila dodacím listem, v němž je uvedena hmotnost převáženého nákladu, ze dne 22. 7. 2021 a čestným prohlášením společnosti INF, s.r.o., která je správcem softwaru systému Jampex, které dokládá váhu vozidla při nakládce. Žalobkyně zpochybnila celý systém vysokorychlostního vážení. Údaje zjištěné vysokorychlostním vážením podle ní nebyly správné. Navíc nebylo v praxi zjištěno a ověřeno, zda a z jakých důvodů vysokorychlostní váhy vyřadí nekorektní vážení (např. vlivem přílišné akcelerace či decelerace, nepovoleného manévru, nerovnosti či opotřebení obrusné vrstvy vozovky). Nebyl ani ověřen vliv způsobu jízdy v prostoru vysokorychlostního vážení a dostatečnost odchylky měření. Žalobkyně poukázala i na to, že s jinými dopravci byla jiná přestupková řízení v roce 2016 zastavena, protože vysokorychlostní váha navzdory platné kalibraci nefungovala správně s ohledem na nerovnost obrusné vrstvy vozovky. Dále odkázala na závěry znaleckého posudku č. 2661/01/20 vypracovaného Ing. P. F. k posouzení komunikace č. II/125 v Kolíně a na e-mail žalovaného týkající se měření geometrie vozovky v ulici Ovčárecká. S ohledem na přiložené listiny měla žalobkyně za to, že systém vysokorychlostního vážení není schopen zajistit objektivní údaje o hmotnosti vozidel. Dále podobně jako v žalobě zpochybnila průběh přezkoušení vysokorychlostní váhy a navrhla, aby si žalovaný od ČMI vyžádal informaci, proč 10 kontrolních vážení bylo označeno jako „nevalidní“. Odkázala i na vyjádření znalce Ing. P. F. k tomuto přezkoušení a konstatovala, že osvědčení vysokorychlostní váhy bylo zpochybněno. K odvolání přiložila i protokol o měř