1 Afs 20/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 109/2014- 52 - text 20 pokračování 30A 109/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: prap. Mgr. Bc. V.S., zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem Plzeň, Guldenerova 547/4, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Nádražní 2, se sídlem Plzeň, Nádražní 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. 3610/2014, vydanému dne 18. července 2014 pod čj. KRPP-80355-14/ČJ-2014-0300KR, t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje č. 3610/2014, vydané dne 18. července 2014 pod čj. KRPP-80355-14/ČJ-2014-0300KR, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13.467,- Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Vlacha, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Ve věci náhrady škody podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen též „ZSP“, „zákon o služebním poměru“ nebo „zákon č. 361/2003 Sb.“), byla žalobkyně rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru č. 29, vydaným dne 4. 4. 2014 pod čj. KRPP-23612-45/ČJ-2013-0300PO, ve spojení s rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve věcech služebního poměru č. 3610/2014, vydaným dne 18. 7. 2014 pod čj. KRPP-80355-14/ČJ-2014-0300KR, shledán odpovědnou za škodu na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje v celkové výši 48.907,50 Kč, kterou způsobila dne 14. 1. 2013 tím, že dostatečně nezabezpečila věci v majetku bezpečnostního sboru tak, aby nedošlo k jejich odcizení, čímž porušila povinnost jí stanovenou v § 94 odst. 1 zákona o služebním poměru, podle kterého je, mimo jiné, příslušník povinen vykonávat službu tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku bezpečnostního sboru, dále svým jednáním porušila část II. písm. b) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje č. 14 ze dne 3. 2. 2011, kdy neučinila při opuštění služebního vozidla taková opatření, aby zamezila odcizeni věcí z něj, a dále svým jednáním porušila čl. 9 závazného pokynu policejního prezidenta č. 190 ze dne 7. 12. 2012, neboť s finanční hotovostí vybranou za uložené blokové pokuty a převzatými pokutovými bloky nemanipulovala tak, aby nedošlo k jejich odcizení: 1) Podle obecné odpovědnosti stanovené § 95 odst. 1 zákona o služebním poměru žalobkyně odpovídá za škodu na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve výši 16.872,50 Kč, kterou způsobila tím, že dostatečně nezabezpečila proti odcizení notebook HP ELITEBOOK 8760W, v.č. CNU 150227M, fotoaparát Canon Power Shot PRO 1, v.č. 0531405417, fotoaparát Canon Power Shot G5, v.č. 6834103219, a fotobrašnu. Náhrada škody v této výši představuje 50 % skutečné výše škody na uvedených věcech, neboť za tuto škodu žalobkyně odpovídá společně a nerozdílně s druhým členem hlídky prap. M.P.; 2) Podle zvláštní odpovědnosti stanovené § 96 odst. 1 zákona o služebním poměru odpovídá žalobkyně za schodek na svěřených hodnotách, který způsobila tím, že v důsledku krádeže ze strany dosud neznámého pachatele neodevzdala bezpečnostnímu sboru pokutové bloky na místě zaplacené série FD/2013 č. D1153165 - 1153180, jejichž převzetí písemně potvrdila, a finanční hotovost vybranou za uložené pokutové bloky ve výši 1.800,- Kč, čímž vznikla na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje škoda ve výši 31.800,- Kč, což je částka, kterou za ně zaplatilo Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje Celnímu úřadu pro Plzeňský kraj. 3) Podle zvláštní odpovědnosti stanovené § 97 odst. 1 zákona o služebním poměru odpovídá žalobkyně za škodu na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, ve výši 235,- Kč za odcizený služební průkaz č. OEČ 283877, jehož převzetí potvrdila svým podpisem a dostatečně jej nezabezpečila proti odcizení. [II] Žaloba 1. Absence zákonem stanovených obsahových náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí Podle § 181 odst. 3 ZSP obsahuje rozhodnutí mimo jiné podpis služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval, a otisk razítka bezpečnostního sboru se státním znakem. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno v elektronickém formátu, jako soubor „.pdf“. Elektronický formát dokumentu vznikl převedením z listinné podoby do elektronického formátu. Dokument, který byl doručen zmocněnci žalobkyně, je tedy elektronickou kopií původního originálního dokumentu, který obsahoval ruční podpis žalovaného a otisk razítka se státním znakem. Datový soubor, který byl žalobkyni doručen, však nemá vlastnosti originálu nebo ověřené kopie. I když zákon č. 361/2003 Sb. výslovně nestanoví, že účastníkovi řízení se doručuje originál rozhodnutí, je žalobkyně přesvědčena, že k tomu, aby rozhodnutí vydané ve správním řízení mohlo vyvolat předpokládané právní účinky, musí být účastníkovi řízení doručena nikoli „kopie rozhodnutí“, ale rozhodnutí jako takové, za které lze považovat výhradně originál nebo úředně ověřená kopie. Skutečnost, že na elektronicky vyhotovené kopii dokumentu je viditelný rukou vytvořený podpis žalovaného, nelze považovat za podepsání rozhodnutí. Za řádně podepsané rozhodnutí, které je doručováno v elektronické formě, je možné považovat jen rozhodnutí podepsané elektronickým podpisem. Dokument, který byl doručen zástupci žalobkyně, sice obsahuje časové razítko a elektronický podpis, avšak podpis je pouze podpisem centrální podatelny žalovaného, nikoli vlastním podpisem žalovaného. Z napadeného rozhodnutí ani z podpisového certifikátu vloženého do dokumentu, obsahujícím text napadeného rozhodnutí, není seznatelné, že by žalovaný delegoval svá podpisová oprávnění na podatelnu či jiný subjekt. Vzhledem k tomu, že žalovaný podepsal listinnou formu rozhodnutí ručním písmem, lze dovodit, že žalovaný nedelegoval svá podpisová oprávnění v řízeních ve věcech služebního poměru na jiné osoby. Jestliže zákon č. č. 361/2003 Sb. stanoví, že rozhodnutí podepisuje služební funkcionář, musí být rozhodnutí jím podepsáno, nepostačuje, když dokument podepíše elektronicky centrální podatelna útvaru bezpečnostního sboru. Dokument, který byl zmocněnci žalobkyně doručen, nelze považovat ani za výstup autorizované konverze s vlastnostmi úředně ověřené kopie. Skutečnost, že do napadeného rozhodnutí jsou vloženy elektronický podpis a časové razítko, nečiní z dokumentu výstup autorizované konverze, ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 22 odst. 1 písm. a) citovaného zákona se konverzí rozumí mimo jiné „úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru (dále jen „dokument obsažený v datové zprávě“), ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky,“. V ustanovení § 25 téhož zákona jsou stanoveny obsahové náležitosti ověřovací doložky konverze. Dokument, který žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce obdržela, neobsahuje ověřovací doložku konverze, a proto jej nelze považovat za dokument vzniklý konverzí. Takový dokument pak nemůže mít stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu (viz § 22 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). 2. Nesprávné právní posouzení porušení povinnosti zabezpečit automobil Služební funkcionář i žalovaný shledávají zavinění žalobkyně na vzniku škody v údajném porušení prevenční povinnosti, stanovené v § 94 odst. 1 ZSP a v porušení části II. písm. b) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje číslo 14 ze dne 3. 2. 2011. Ustanovení § 94 odst. 1 ZSP stanoví, že příslušník je povinen vykonávat službu tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku bezpečnostního sboru a k bezdůvodnému obohacení. Jestliže žalobkyně využila k zabezpečení vozidla policie, ve kterém se nacházely odcizené věci, všechna technická zařízení, kterými bylo služební vozidlo zabezpečeno, resp. viděla, že těmito prostředky zabezpečuje vozidlo jeho řidič prap. M.P. (neboť lze předpokládat, že vozidlo zabezpečoval jeho řidič, nikoliv spolujezdec), nelze ji činit odpovědnou za odcizení věcí z vozidla, a tedy nelze tvrdit, že porušila shora citované ustanovení. Navíc ke krádeži věcí ze služebního automobilu došlo nikoli tím způsobem, že by pachatel do něj vnikl tak, že by využil jeho nedostatečné zabezpečení, ale tím, že rozbil skleněnou výplň dveří automobilu. Žalovaný nesprávně hodnotí i chování žalobkyně ve vztahu k internímu nařízení, rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje číslo 14 ze dne 3. 2. 2011, který měla porušit tím, že neučinila při opuštění služebního