1 As 93/2009 — Nejvyšší správní soud

59 A 6/2018- 49 - text  59 A 6/2018 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka v právní věci žalobce: Ing. M.J., bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 000 Praha 8 - Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného, a to konkrétně jména a příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a bydliště žalobce v dokumentu v programu Microsoft Excel nazvaném „Žádosti podané a vyřízené v režimu zák. č. 106/1999 Sb.“, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 17 322 Kč, k rukám jeho právního zástupce Mgr. Václava Voříška, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobce se domáhá ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím ve zveřejnění jeho osobních údajů, konkrétně jména, příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a jeho bydliště, v dokumentu Excel zveřejněném na doméně používané žalovaným pro jeho oficiální webové stránky (https://liberecky-kraj.kraj-lbc.cz/). Dokument je nazván „Přehled žádostí v režimu zákona 2016“, resp. „Žádosti podané a vyřízené v režimu zák. č. 106/1999 Sb.“ a je tvořen tabulkou, která obsahuje informace o podaných žádostech a informace o způsobu jejich vyřízení spolu s osobními údaji žadatelů. Žalobce nedal souhlas ke zveřejnění či zpřístupnění svých osobních údajů při podání žádostí o informace. Dle žalobce je zveřejnění jeho osobních údajů na oficiálních webových stránkách žalovaného v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“, § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Žalobce zdůraznil, že dokument je dostupný pro tzv. vyhledávací roboty, kteří sbírají data o na Internetu dostupných webových stránkách a souborech, tato data jsou následně indexována, aby bylo možné uživateli vyhledávače po zadání dotazu poskytnout požadovaný výsledek. Skutečnost, že dokument byl indexován vyhledávačem Google, prokazuje, že po určitou dobu byl na volně dostupné webové stránce odkaz na něj. Žalobce zdůraznil, že to byl žalovaný, kdo předmětný dokument umístil na Internet a kdo s největší pravděpodobností tento dokument vytvořil. Každý, kdo zadá do vyhledávače Google jméno a příjmení žalobce, se tak k osobním údajům žalobce může dostat a může se také seznámit s předmětem jeho žádostí o informace, které mohou být těmi, kdo neznají motivaci k takovým dotazům, vnímány jako hloupé či obstrukční. Žalobce se proto cítí postupem žalovaného ohrožen, neboť zveřejnění jeho osobních údajů může vést k útokům na něj ze strany veřejnosti. Žalobce odkazoval na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 A 46/2017 - 27, který řešil velmi podobný případ. 2. Žalobce v žalobě dále vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním svých osobních údajů a osobních údajů svého právního zástupce na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu a navrhoval naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. 3. Žalobce navrhoval, aby žalovanému bylo zakázáno pokračovat ve zveřejňování osobních údajů žalobce na jeho webových stránkách, a to konkrétně jeho jména a příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a bydliště v dokumentu Excel nazvaném „Žádosti podané a vyřízené v režimu zák. č. 106/1999 Sb.“ a alternativně určení, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na jeho webových stránkách, a to konkrétně jeho jména, příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a bydliště v dokumentů Excel nazvaném „Žádosti podané a vyřízené v režimu zák. č. 106/1999 Sb.“, byl nezákonný. Současně žalobce požadoval náhradu nákladů soudního řízení. II. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě konstatoval, že přehled žádostí podaných v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím byl zveřejněn v rámci navrženého programu jednání zastupitelstva konaného dne 28. 2. 2017. Při jednání vzalo zastupitelstvo na vědomí výroční zprávu podávanou podle § 18 zákona o svobodném přístupu k informacím. Přehled žádostí podaných v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím byl předložen pouze jako informace zastupitelům a odkaz, přes který bylo možno tabulku vyhledat na Internetu, je deaktivován. Žalovaný tvrdil, že při zveřejňování programu jednání zastupitelstva dle § 42 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, není správním orgánem, neboť nepostupuje při této činnosti podle správního řádu, a nemůže se proto ani teoreticky jednat o zásah správního orgánu. Navíc se nejednalo o přímý zásah vůči žalobci, neboť informace byly zveřejněny jako podklad pro zastupitele a prvotním cílem nebylo zveřejnit údaje o žalobci. Dle žalovaného je k ochraně veřejných subjektivních práv žalobce příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů a nikoliv soud. Dle žalovaného je navíc zásah do osobnostních práv žalobce pod ochranou civilních a nikoliv správních soudů. Žalovaný dále uvedl, že se nemohlo jednat o nezákonný zásah do práv žalobce, neboť údaje, které požaduje odstranit, jsou údaje, které je možné získat ve veřejné části živnostenského rejstříku po zadání jména a příjmení žalobce. Dle žalovaného proto není možné tvrdit, že se jejich zveřejněním dopustil žalovaný nezákonného zásahu do žalobcových práv. Žalovaný dále uvedl, že správní žaloba na údajný nezákonný zásah byla podána bez předchozího upozornění ze strany žalobce a jejím smyslem je primárně získat náklady řízení za právní zastoupení, což lze považovat za zneužití práva ze strany žalobce, kterému by neměla být poskytnuta právní ochrana. Dle žalovaného je třeba přiměřeně použít část třetí občanského soudního řádu a žalobci, pokud bude mít v řízení úspěch, přiznat náhradu nákladů řízení, pouze pokud by bylo prokázáno, že nejméně 7 dní před podáním návrhu zaslal žalovanému výzvu k plnění, a pokusil se tak dosáhnout splnění povinnosti mimosoudně. Žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Replika žalobce 5. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného především konstatoval, že odkaz na § 42 zákona o krajích je nepřípadný, neboť z tohoto ustanovení nevyplývá, že by měl žalovaný zveřejnit spolu s programem jednání zastupitelstva též osobní údaje všech žadatelů o informace za určité období. Dle žalobce žalovaný při zveřejňování přehledu podaných žádostí také nepochybně jednal jako správní orgán (resp. jako povinný subjekt) podle § 4 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť aktivně zveřejnil v souvislosti s výkonem veřejné moci osobní údaje žalobce, které získal na základě podané žádosti o informace. Je nerozhodné, z jakého důvodu ke zveřejnění osobních údajů žalobce došlo. Podstatné je, že žalobce nedal ke zveřejnění svých osobních údajů souhlas. Žalobce nesouhlasil s úvahou žalovaného, že se měl obrátit na civilní soud, a znovu odkazoval na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 A 46/2017 - 27. Žalobce namítal porušení čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. K tzv. předžalobní výzvě žalobce zdůraznil, že se jedná o institut soukromoprávní, jehož užití nemá ve správním soudnictví žádný precedent. Žalobce se rovněž ohradil proti tvrzení, že podání žaloby je snahou o získání nákladů řízení za právní zastoupení. Pokud žalovaný upozorňoval na skutečnost, že je možné získat osobní údaje žalobce z veřejné části živnostenského rejstříku, žalobce namítal, že tam jsou tyto údaje zveřejněny v souladu s příslušným zákonem, což ale neznamená, že tyto osobní údaje může kdokoliv libovolně šířit, a zasahovat tak do práva na ochranu soukromého a osobního života žalobce. Navíc v živnostenském rejstříku je 10 osob se jménem a příjmením M. J., a pokud by žalovaný zveřejnil například pouze jméno a příjmení žalobce, nebylo by možné žalobce na základě údajů veřejně dostupných v živnostenském rejstříku ztotožnit. Žalovaný však poskytl veškeré základní osobní údaje žalobce a v souvislosti s textem podané žádosti o informace žalobce vystavil riziku, že se jako jiní občanští aktivisté stane předmětem případných ataků. Vzhledem k tomu, že žalovaný po podání žaloby dokument s jeho osobními údaji ze své internetové stránky odstranil, trval žalobce pouze na deklaratorním výroku, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného a to konkrétně jména a příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu a bydliště žalobce v dokumentu v programu Microsoft Excel nazvaném „Žádosti podané a vy