3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

59 A 17/2025- 59 - text  59 A 17/2025 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Hanou Švecovou sídlem Koliště 259/55, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 02 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. KULK 3374/2025, OŠM 1259/2024 OOAK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 15. 1. 2025, č. j. KULK 3374/2025, OŠM 1259/2024 OOAK, a rozhodnutí ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské, Kamenický Šenov, příspěvkové organizace, ze dne 12. 11. 2024, č. j. supss/543/2024, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč, k rukám JUDr. Hany Švecové, advokátky, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské, Kamenický Šenov, příspěvkové organizace (dále jen „škola“), ze dne 12. 11. 2024, č. j. supss/543/2024. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně podle § 31 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ze školy vyloučena. 2. Dne 24. 9. 2024 a 25. 9. 2024 škola vyhotovila zápisy zachycující výpověď žalobkyně a dalších žáků k incidentu, který se toho dne odehrál na půdě školy a následně vedl k vyloučení žalobkyně ze školy. 3. Oznámením ze dne 1. 11. 2024 byla žalobkyně informována o zahájení správního řízení ve věci vyloučení ze školy a o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobkyně práva nahlédnout do spisu nevyužila. V obsáhlém písemném vyjádření ze dne 1. 11. 2024 uvedla, že důvodem vyloučení ze školy bylo její fyzické napadení ze strany spolužačky X. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením, že to měla být ona, kdo fyzicky a slovně napadl spolužačku. Trvala na tom, že konflikt nezačala. 4. Ředitel školy v prvostupňovém rozhodnutí popsal incident tak, že dne 24. 9. 2024 v 11:28 hodin došlo o přestávce k fyzické potyčce mezi dvěma žákyněmi třetího ročníku. Aktérkami konfliktu byla X a žalobkyně. Incidentu předcházela vyhrocená slovní komunikace mezi žákyněmi. Při této hádce došlo ze strany X k náznaku úderu pěstí do obličeje žalobkyně, která náznak úderu pěstí opětovala, zavadila však o nos X. Ta poté vedla hrubý úder do obličeje žalobkyně, které začala téct krev ze rtů. Následovala potyčka mezi oběma žákyněmi s údery a kopanci do různých částí těla. Konflikt byl ukončen příchodem pedagoga. Po tomto incidentu byla na místo povolána rychlá záchranná služba, která žalobkyni odvezla k ošetření. X nejevila zjevné známky vážného poranění a drobné oděrky na ruce jí ošetřili pedagogové. Žalobkyně byla hospitalizována v nemocnici v České Lípě s otřesem mozku, tržnou ránou v oblasti úst a zhmožděnou krční páteří. Ředitel školy dále uvedl, že žalobkyně byla dne 2. 9. 2024 seznámena se školním řádem a byla upozorněna na svá práva a povinnosti. Vyjmenoval shromážděné podklady pro vydání rozhodnutí, jednalo se o vyjádření žalobkyně, vyjádření X, výpovědi svědků, lékařské zprávy, doporučení pedagogické rady a vyjádření žalobkyně k podkladům řízení. Konstatoval, že žalobkyně se k věci písemně vyjádřila a uvedla, že se necítí vinna. Odkázal na § 31 odst. 2 školského zákona a zdůraznil, že žáka lze ze školy vyloučit pouze tehdy, dopustí-li se porušení povinností stanovených školským zákonem, školním nebo vnitřním řádem, tj. povinností, které musí plnit při vzdělávání, v přímé souvislosti s ním nebo při poskytování školských služeb, porušení povinností je zaviněné, tedy k porušení povinností došlo úmyslně nebo z nedbalosti, a porušení povinností je závažné. Uzavřel, že se žalobkyně svým chování dopustila závažných porušení ve smyslu § 31 odst. 3 školského zákona, § 22 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona a čl. 5.2. a, b, d školního řádu. Zmíněné porušení povinností přitom bylo zaviněné a závažné. Rozhodl proto o vyloučení žalobkyně ze školy. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním, v němž uvedla, že byla napadena spolužačkou X. Zdůraznila, že její jednání bylo pouhou obranou reakcí před opakujícími se útoky. Tato reakce nemohla být posuzována jako nepřiměřená a nevybočovala z mezí nutné obrany. Žalobkyně během útoku utrpěla otřes mozku, tržnou ránu v oblasti úst a zhmožděninu krční páteře, což si vyžádalo hospitalizaci. Žalobkyně dále namítala, že v prvostupňovém rozhodnutí absentuje jednoznačné vymezení formy zavinění. Žalobkyně byla potrestána nejtěžším výchovným opatření, které je neúměrné jinak takřka bezproblémovému fungování žalobkyně na škole po dobu dvou let. 6. Podané odvolání žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že celý incident je ve spisu doložen svědeckými výpověďmi. Doplnil, že ředitel školy podle § 31 odst. 2 žáka ze školy vyloučí, pokud se jedná o zvlášť závažné zaviněné porušení povinností stanovených školským zákonem. V posuzovaném případě žalobkyně porušila § 22 odst. 1 písm. b) školského zákona a článek 5.2. a, b a d školního řádu. Žalobkyně dle žalovaného jednala zaviněně ve formě vědomé nedbalosti, neboť je zřejmé, že nechtěla, aby k následkům jejího jednání došlo, nicméně tím, že se aktivně zapojila do fyzického konfliktu jí muselo být jasné, že následky jejího jednání v podobě zranění druhé žákyně nastanou. II. Žaloba 7. Žalobkyně ve včasně podané žalobě předně shrnula relevantní právní úpravu použitou správními orgány. Konstatovala, že dle prvostupňového rozhodnutí se měla dopustit zvláště závažného zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem ve smyslu § 31 odst. 3 školského zákona. Odkaz na porušení čl. 5.2 písm. a), b) a d) školního řádu proto považovala za nepřiléhavý. Z rozhodnutí ředitele školy nadto není jednoznačně patrné, jakým jednáním měla žalobkyně předpisy porušit, neboť popis „svým jednáním“ je neurčitý. Ředitelem školy popsaný skutkový stav neodpovídá ustanovení školského zákona, pod které byl skutek podřazen, a které by umožňovalo rozhodnout o okamžitém vyloučení žalobkyně ze školy. Ojedinělý incident ze dne 24. 9. 2024 definici zvláště závažného zaviněného porušení povinností nenaplňuje. 8. Žalobkyně také namítala, že v průběhu správního řízení vůbec nebyla chráněna její procesní práva zakotvená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žák podezřelý ze spáchání disciplinárního deliktu, v jehož důsledku by mohlo dojít k jeho vyloučení ze školy, má právo vyjádřit se k věci samé, být přítomen projednání věci, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k provedeným důkazům. Žalobkyně tak měla právo být přítomna výslechu svědků a klást jim otázky. 9. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno dne 1. 11. 2024 a veškerá skutková zjištění o průběhu incidentu se opírají pouze o záznamy pořízené ve dnech 24. 9. 2024 a 25. 9. 2024. Z hlediska formy i obsahu představují tyto materiály, pořízené před zahájením řízení, podání vysvětlení ve smyslu § 137 správního řádu. Podle § 137 odst. 4 správního řádu nelze záznamy o podání vysvětlení použít v navazujícím správním řízení jako důkazní prostředek. 10. Žalobkyně dále uvedla, že na její písemnou obranu ředitel školy nijak nereagoval a bez dalšího převzal skutečnosti uvedené spolužačkou X. Výslechy obou účastnic incidentu nebo dalších svědků řádným způsobem provedeny nebyly. Hodnotící úvahy v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zcela chybí. Tyto vady ponechal žalovaný bez povšimnutí. 11. Napadené rozhodnutí obsahuje výčet podkladů, výčet úkonů ve věci, doslovné citace z odvolání žalobkyně a citace ze stanoviska školy. Až na straně 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný bez dalšího konstatoval, že procesní postup ředitele školy byl zákonný. Následně převzal vadné skutkové a právní závěry obsažené ve stanovisku školy k podanému odvolání. Otázkou, zda a jakými důkazními prostředky byl skutkový stav zjištěn, se nezabýval. Sám vycházel pouze z materiálů, které před zahájením správního řízení shromáždila škola. 12. Závěr žalovaného, že žalobkyni muselo být v rámci jejího nedbalostního zavinění jasné, že ji útočnice udeří pěstí do obličeje a poté ji strhne k zemi, žalobkyně označila za zcestný. Žalobkyně nebyla schopna předjímat, jak se vůči ní spolužačka zachová, a nebyla povinna strpět výhrůžky pěstí. Žalovaný se dostatečně nevypořádal ani s námitkou nutné obrany. 13. Z napadeného rozhodnutí dále není zřejmé, z jakého důvodu se žalovaný ztotožnil se závěrem, že žalobkyni je třeba uložit nejpřísnější kázeňské opatření. Volba konkrétního kázeňského opatřen