— Nejvyšší správní soud

59 A 34/2025- 72 - text  59 A 34/2025 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Lucií Čertíkovou sídlem Uruguayská 11, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. KULK 25358/2025 OŠM 557/2025 OOAK takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 16. 4. 2025, č. j. KULK 25358/2025 OŠM 557/2025 OOAK, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 210 Kč k rukám advokátky Mgr. Lucie Čertíkové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitelky školy Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v Liberci (dále jen „škola“) ze dne 21. 2. 2025, č. j. 7/2024/2025/12. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce z uvedené školy vyloučen z důvodu vyhrožování fyzickým násilím vůči zaměstnancům školy. 2. Ze správního spisu plyne, že řízení ve věci vyloučení bylo zahájeno oznámením ze dne 24. 1. 2025. Do spisu byly zejména založeny zápisy o incidentech ze dne 10. 12. 2024, ze dne 6. 1. 2025 a ze dne 16. 1. 2025 pořízené ředitelkou školy, učitelkou a asistentkou pedagoga. Žalobci bylo prostřednictvím jeho zástupkyně – matky umožněno seznámení se spisem dne 14. 2. 2025. Téhož dne se žalobce k věci také vyjádřil, a to v tom smyslu, že trpí Aspergerovým syndromem, má problémy v sociální interakci. To plyne i z doporučení školského poradenského zařízení, které doporučilo podporu školního psychologa. Toho však škola žalobci od jara 2024 neposkytovala. Škola nemá nastavená pravidla tak, aby se nečekané změny nedostaly k žalobci. V dané věci měl žalobce negativně reagovat na situaci ve třídě, která se právě dozvěděla o změně termínu maturitního plesu. 3. Ředitelka školy v prvostupňovém rozhodnutí popsala incidenty tak, že dne 10. 12. 2024 došlo v její kanceláři k tomu, že žalobce vyhrožoval fyzickým násilím ředitelce školy a asistentce pedagoga – „Pokud vás zbiju s pracovní neschopností kratší než 14 dní, nebude to trestný čin“. Tyto výhrůžky zároveň rozšířil i na všechny učitele – „Po maturitě si to vyřídím se všemi učiteli“. Dále ve školní knihovně, kam byl po incidentu v ředitelně poslán, ukázal asistentce na mobilu text „Hledám někoho, kdo zbije tu 50letou svini“. Asistence pedagoga uvedl, že tím myslí ředitelku školy. Na chodbě pak vyhrožoval asistentce – „Dneska skončíte na JIPce. Dám vám ránu pěstí do spánku“. Dne 6. 1. 2025 pak žalobce své výhrůžky vůči zaměstnancům školy zopakoval v o. p. s. Rytmus Liberec, která mu ve spolupráci se školou pomáhá se zajištěním odborné praxe – „Řekl také, že ředitelce ublíží, že je hrozné, co udělala. Že si to zaslouží. Trval na tom, že si to zaslouží ředitelka i zástupce. Že si to po maturitě vyřídí.“ Nakonec dne 16. 1. 2025 žalobce na školním počítači vyhledával na internetu informace „jak se zbavit mrtvoly ředitelky“, čehož byla svědkem asistentka pedagoga. 4. Ředitelka školy uvedla, že popsaným jednáním došlo k hrubému porušení školního řádu. Žalobce se již dříve dopustil závažného zaviněného porušení povinností stanovených školním řádem, jeho jednání má vzestupnou tendenci. Na podkladě trestních oznámení školy vydalo státní zastupitelství předběžná opatření, která zamezují kontaktu žalobce s ředitelkou školy a asistentkou pedagoga. Za hrubá porušení školního řádu ve formě výhružek fyzickým napadením bylo žalobci již v 1. ročníku uděleno podmíněné vyloučení. Škola si je vědoma, že se jedná o žáka s poruchou autistického spektra, a je k němu přistupováno s ohledem na doporučení speciálně pedagogického centra Liberec. Byla mu vytvořena klidová zóna v knihovně školy, po celou dobu výuky byla přítomna asistentka pedagoga, měl k dispozici školní tablet a další studijní pomůcky. Přesto je pro školu neakceptovatelné, aby žalobce vytvářel atmosféru strachu skrze výhrůžky fyzickým napadením. Diskuse nad termínem maturitního plesu vznikla spontánně ve třídě. Takové situace jsou v kolektivu běžné a nelze je předvídat. Školní psycholog byl k dispozici do 1. 3. 2024, poté se ani přes snahu školy nepodařilo tuto pozici obsadit. Žalobce se dopustil zvlášť závažného porušení povinností stanovených školským zákonem. K tomu ředitelka citovala § 31 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). 5. K odvolání žalobce přezkoumal rozhodnutí ředitelky žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný sice shledal pochybení ředitelky, avšak bez vlivu na správnost a zákonnost rozhodnutí. Zápisy založené do spisu dle žalovaného nesplňují náležitosti dle § 55 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ke zjištění a prokázání stavu věci proto žalovaný využil zejména to, co prokázala ředitelka školy jako přímý účastník incidentu. Žalovaný nepochyboval, že žalobce svým jednáním porušil školní řád a školský zákon. Výhružky ředitelce a dalším zaměstnancům školy byly opakované a zvlášť hrubé ve smyslu § 31 odst. 3 školského zákona. Došlo tak ke zvlášť závažnému zaviněnému porušení povinností stanovených školským zákonem. V takovém případě byla ředitelka povinna žalobce ze školy vyloučit. Navíc již v minulosti byla řešena další kázeňská pochybení žalobce. Ten své výhrůžky zopakoval v průběhu dvou měsíců. Ředitelka v souladu se školským zákonem věc oznámila státnímu zastupitelství. Škola dlouhodobě pracuje s doporučeními školského poradenského zařízení, nejde však o školu speciální, ale o běžnou střední školu. Právní předpisy zde platí pro všechny žáky i pedagogy. Je třeba brát v úvahu také zájem ostatních žáků školy na vzdělávání v bezpečném a klidném prostředí. Podpůrná opatření mají žákům se speciálními vzdělávacími potřebami zajistit rovné příležitosti ve vzdělávání a vyrovnat rozdíly způsobené jejich zdravotním znevýhodněním. Škola poskytla žalobci takovou podporu, že byl schopen postoupit do 3. ročníku. II. Žaloba 6. Žalobce ve včasně podané žalobě nejprve zdůraznil, že je žákem s kombinací postižení, který má speciální vzdělávací potřeby a právo na podporu ve vzdělávání ve smyslu § 16 školského zákona na základě doporučení školského pedagogického zařízení (dále jen „ŠPZ“). I dle ŠPZ je žalobce v emočně vypjatých situacích agresivní – většinou slovně. Žalobce v úvodu žaloby popsal, že přístup školy k žalobci před řešenými incidenty neodpovídal jeho potřebám a nebyl souladný s doporučením ŠPZ a se školským zákonem. Zdravotním stavem způsobené problémy byly zaměňovány za problémy výchovné. 7. V pasáži označené jako žalobní body pak žalobce namítl systémovou podjatost, když ve věci rozhodovala škola zastoupená ředitelkou školy, která byla aktérem incidentu, pro který následně vedla řízení o vyloučení. Měla tak sama činit kroky ohledně svého vyloučení z projednání věci, žalobci nelze klást k tíži, že podjatost ve správním řízení, kde nebyl zastoupen advokátem, nenamítl. Ředitelka se netajila ani v minulosti tím, že žalobce je podle ní „problémový“ žák a že škola není „speciální“ školou. Takový postoj je proti základním právům žalobce garantovaným Listinou základních práv a svobod či Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Mezi školou a žalobcem byl dlouhodobě problém spočívající v tom, že škola nerespektovala doporučení ŠPZ. Je nemyslitelné, aby v rukou jedné osoby bylo jak vedení správního řízení, tak aby byla jediným, a proto i zcela zásadním zdrojem důkazů, na základě kterých bylo ve věci samé rozhodováno. Jediné důkazy, o které správní orgán prvního stupně opírá své dokazování, jsou důkazy, které sám vytvořil (ředitelka nebo zaměstnanec školy) a které ani nejsou pořízeny v souladu s § 55 správního řádu. Jedná se v podstatě o úřední záznamy, které představují informaci o tom, jaké osoby by měly být předvolány jako svědci a k čemu by měly vypovídat. Nelze je použít jako důkaz bez dalšího. 8. Rozhodnutí ředitelky potvrdil žalovaný, který je zřizovatelem školy, tedy je se školou provázaný. Systémová podjatost se projevila v tom, že žalovaný konstatoval vadu řízení, a to nemožnost hodnotit některé podklady jako důkazy, kterou však nepovažoval za závažnou. Žalovaný sám konstatuje, že co se týče dokazování, opírá se pouze o tvrzení ředitelky. Žalobce namítá, že nepoužitelnost důkazů v řízení představuje zcela stěžejní vadu, jelikož v tomto řízení neexistuje žádný důkaz, o který by se mohlo rozhodnutí o vyloučení opírat. Ve věci nebylo nařízeno ústní jednání a nebyly provedeny výslechy svědků, kterých by se žalobce mohl zúčastnit a svědky konfrontovat. Žalobci tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Ze stra