1 As 100/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 234/2010- 37 - text 7 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobkyně: D.A., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/4, poštovní schránka 155/SO, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 20.8.2010, č.j. CPR-5962-1/ČJ-2010-9CPR-C213, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 29.9.2010 se žalobkyně domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 20.8.2010, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Znojmo (dále jen „orgán I. stupně) ze dne 11.1.2010, č.j. CPBR-02014/CI-2009-064068 o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a toto usnesení orgánu I. stupně potvrzeno. S účinností k 1.1.2011 přešla pravomoc (§ 69 s. ř. s.) rozhodovat ve věci pobytu cizinců na Ministerstvo vnitra - Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Soud proto na straně žalované jednal s tímto nástupcem ze zákona (zákon č. 427/2010 Sb.). Žalobkyně v podané žalobě namítá, že nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“) a rozhodnutí je tak nezákonné. Žalovaný neoprávněnost podání žalobkyně vyvozuje z okolnosti, že před dnem podání žádosti o prodloužení povolení k pobytu (tedy dnem 17.12.2009) bylo povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání zrušeno orgánem I. stupně dne 18.5.2009 pod č.j. CPBR-00156/CI-2009-064068. Právní moc pak toto rozhodnutí mělo nabýt dne 6.6.2009 a právě okolnost nabytí právní moci tohoto rozhodnutí činí žalobkyně sporným. Zmiňované rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu žalobkyně bylo doručeno pouze opatrovníkovi ustanovenému podle ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v souladu s ustanovením § 25 správního řádu však mělo být doručeno i žalobkyni, neboť pokud správní orgán shledal podmínky pro ustanovení opatrovníka, tedy dospěl ke skutkovým zjištěním spočívajícím v prokazatelné neschopnosti doručovat písemnosti žalobkyni, měl jí předmětné rozhodnutí doručit způsobem podle § 25 odst. 1 správního řádu. V daném případě tak ovšem neučinil a rozhodnutí proto nebylo doposud řádně doručeno a tudíž ani nemohlo nabýt právní moci. Uvedené rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nemohlo doposud nabýt právní moci také z důvodu, že v jeho výroku byla žalobkyni stanovena lhůta pro vycestování z České republiky, a to nejpozději do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. S ohledem na tuto výrokovou část bylo povinností správního orgánu I. stupně doručit toto rozhodnutí také osobně (prostřednictvím veřejné vyhlášky) žalobkyni, neboť tato měla v řízení něco osobně vykonat, čímž byla splněna výjimka v doručování písemností jen zástupci podle § 34 odst. 2 správního řádu. Žalovaný se s výše uvedenými námitkami žalobkyně vypořádal tak, že správní orgán I. stupně sice nesplnil povinnost uloženou mu § 25 odst. 1 správního řádu, avšak tento nedostatek nemá s ohledem na znění věty druhé ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu vliv na běh lhůt, a to včetně lhůty pro odvolání, jejímž marným uplynutím je ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 správního řádu stanovena i lhůta pro nabytí právní moci rozhodnutí. Tato doba se počítá ode dne doručení rozhodnutí zástupci (v tomto případě opatrovníkovi) účastníka řízení. Žalovaný tak považuje rozhodnutí za doručené a pravomocné. Žalobkyně však namítá, že ze strany žalovaného došlo k nesprávnému výkladu ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu, neboť věta druhá znamená pouze, že zákonem předpokládané lhůty se počítají od doručení zástupci, bez ohledu na skutečnost, kdy bylo doručeno zastoupenému. Zastoupenému však musí být doručeno, aby se o řádném doručení dalo vůbec hovořit a pokud žalobkyni doručeno nebylo, mělo to vliv na samotnou řádnost doručení, nikoliv na lhůtu, která měla začít běžet opatrovníkovi po doručení rozhodnutí do jeho rukou. K odkazu na pravomocné rozhodnutí nadřízeného orgánu č.j. OAM-308-3/SŘ-2010 pak žalobkyně namítá, že v něm obsažený právní názor byl vysloven v rámci nezákonného přezkumného řízení, které bylo zahájeno na základě podnětu správního orgánu I. stupně rozhodujícího o správním vyhoštění, kdy samotný správní orgán I. stupně dal podnět k přezkumnému řízení. Takovýto podnět je však oprávněn podat pouze a jedině účastník řízení, tedy správní orgán překročil svou pravomoc. Byla tak porušena hierarchie jednotlivých správních orgánů, když podřízený správní orgán nesouhlasící s názorem nadřízeného podal podnět k přezkumu a tomu bylo beze všeho vyhověno, a zároveň byla porušena zásada právní jistoty žalobce, když správní orgán I. stupně byl povinen postupovat v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a měl se řídit právním názorem nadřízeného správního orgánu, neboť jím byl vázán. S ohledem na nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce navrhuje, aby soud toto zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě (doručeném Městskému soudu v Praze dne 1.8.2011) uvádí, že rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu. Má za prokázané, že rozhodnutím č.j. CPBR-00156/CI-2009-064068 ze dne 18.5.2009 byla žalobkyni ke dni 6.6.2009 pravomocně zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, a to z důvodu zániku platnosti povolení k tomuto zaměstnání ke dni 31.12.2008. Žalobkyně tak neměla od 7.6.2009 na území České republiky platné povolení k pobytu K námitce nesprávného doručení rozhodnutí žalovaný plně odkazuje na svoje vyjádření v napadeném rozhodnutí. V dalším pak odkazuje na odůvodnění usnesení orgánu I. stupně č.j. CPBR-00156/CI-2009-064068 ze dne 18.5.2009 a napadeného rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie CPR-5962-1/ČJ-2010-9CPR-C213 ze dne 20.8.2010. Žalobkyně repliku k vyjádření žalovaného nepodala. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Žalobkyně pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání s platností od 1.1.2009 do 31.12.2009. Rozhodnutím orgánu I stupně ze dne 18.5.2009 č.j. CPBR-00156/CI-2009-064068 byla podle § 37 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona o pobytu zrušena platnost tohoto povolení, neboť šetřením orgánu I. stupně bylo prokázáno, že žalobkyni ke dni 31.12.2008 zanikla podle § 100 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, platnost povolení k zaměstnání, čímž cizinka přestala plnit účel pobytu, pro který jí byl dlouhodobý pobyt na území České republiky udělen. Proti tomuto rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebylo podáno odvolání, tudíž mělo podle žalovaného nabýt právní moci dne 6.6.2009. Žalobkyně dne 17.12.2009 podala faxem prostřednictvím svého zástupce k orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Originál byl pak orgánu I. stupně doručen dne 21.12.2009. Orgán I. stupně dne 11.1.2010 podle § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu řízení pod č.j. CPBR-02014/CI-2009-064068 zastavil, s tím, že žadatelka podala žádost v době, kdy k tomu není oprávněna. Kontrolou v evidencích cizinecké policie a v archivovaných materiálech žalobkyně totiž správní orgán zjistil, že žadatelce bylo dne 6.6.2009 pravomocně zrušeno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem zaměstnání a zároveň byla zrušena platnost pobytového štítku FA0653812. Lhůta k vycestování byla stanovena nejpozději do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V tomto případě tedy nelze platnost uvedeného povolení prodloužit, neboť tato již skončila. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání doručené orgánu I. stupně 8.2.2010 a po výzvě k odstranění vad pak toto odvolání odůvodnila tím, že rozhodnutí, kterým jí byla zrušena platnost povolení k pobytu nemohlo ke dni 6.6.2009 nabýt právní moci, neboť bylo doručeno pouze ustanovenému opatrovníkovi a nikoliv zároveň i jí postupem podle § 25 odst. 1 správního řádu, neboť správní orgán shledal podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, tedy dospěl ke skutkovým zjištěním, spočívajícím v prokazatelné neschopnosti doručovat písemnosti účastníci řízení. V této souvislosti odkazuje na rozhodnut