— Nejvyšší správní soud

8 Ca 83/2009- 31 - text 9 pokračování 8Ca 83/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Bc. F. L., zast. JUDr. Jiřím Švecem, advokátem, se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 579, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 22.1.2009 č.j. PPR-951-1/ČJ-2009-99KP t a k t o : I. Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 22.1.2009, č.j. PPR-951-1/ČJ-2009-99KP se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Jiřího Švece, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie České republik správy Středočeského kraje ve věci náhrady škody ze dne 4.5.2006 č.j. PSC-54/VO-44-2006, kterým bylo podle ust. § 75 zákona č. 186/1992 Sb. rozhodnuto o odpovědnosti za škodu způsobenou neoprávněným proplacením znalečného znalci MUDr. P. T. zapsaného ve znaleckém deníku pod č. 2679 a 2701 a znalci MUDr. H. zapsaného ve znaleckém deníku pod č. 4520, 4391, 4279, 4280 a 4318 a podle ust. § 82 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. o povinnosti nahradit České republice-Ministerstvu vnitra prostřednictvím Policie České republiky správy Středočeského kraje skutečnou škodu 7 875,- Kč a to 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a současně napadené rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění policejní prezident uvedl, co všechno vyplývá ze spisového materiálu mimo jiné i to, že žalobce byl podle nařízení Ministerstva vnitra č. 73 ze dne 16.11.2001 o řízení, organizaci a výkonu ekonomické činnosti jako vedoucí oddělení obecné kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR Okresního ředitelství Kladno pověřen k výkonu ekonomické činnosti v rozsahu rozpočtových prostředků přidělených na finanční místo „OŘ PČR Kladno“ (pověření ze dne 3.5.2002) a ve smyslu ust. § 26 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, jako příkazce operace k výkonu řídící kontroly (pověření ze dne 8.11.2002). Vyúčtování znalečného, které se provádí podle vyhl. č. 37/1967 Sb. v uvedených případech podle policejního prezidenta obsahovalo výpočet odměny znalce jak paušální částkou podle přílohy, tak i hodinovou sazbou podle § 16 a § 20 cit. vyhlášky. Podle § 23 cit. vyhlášky však nelze podle policejního prezidenta použít oba způsoby výpočtu současně. V případech uvedených v příloze této vyhlášky náleží za znalecký posudek odměna a náhrada nákladů ve výši stanovené paušální částky, nestanoví-li tato vyhláška jinak; ust. § 16, 20 a 21 se v těchto případech nepoužijí. Znalci MUDr. P. T. tak byla neoprávněně vyplacena částka 2 450,- Kč a znalci MUDr. H. částka 5 425,- Kč, tj. celkem 7 875,- Kč. Žalobce jako příkazce operace tím, že odsouhlasil proplacení nesprávně vyúčtovaného znalečného, porušil ust. § 14 a § 15 vyhl. č. 64/2002 Sb. a vyhl. č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb. Žalobce tedy podle policejního prezidenta porušil při výkonu služby svým nedbalostním jednáním služební povinnost, čímž vznikla odpovědnost za škodu pode ust. § 75 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. a podle ust. § 82 odst. 1 uvedeného zákona pak vznikla povinnost k náhradě skutečné škody, která byla vyčíslena částkou 7 875,- Kč. Policejní prezident v odůvodnění svého rozhodnutí se zabýval ust. § 75 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., ust. § 14 a § 15 vyhl. č. 64/2002 Sb., ust. § 15 odst. 2 vyhl. č. 67/2002Sb., ust. § 82 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. Policejní prezident se pak rovněž zabýval námitkami žalobce uvedenými v jeho odvolání. K existenci odlišných právních hodnocení a odlišné praxe týkající se způsobu a výše vyplácení částek znalečného v obdobných případech policejní prezident konstatoval, že odvolací orgán i služební funkcionář se při řešení daného případu přiklonili k názoru Finančního úřadu pro Prahu 7 vyjádřenému v rámci provedené kontroly a následně vydaného platebního výměru, neboť bylo přihlédnuto jak k informaci o jednání porady k problematice výkladu vyhl. č. 37/1967 Sb. ze dne 23.5.2006 (porada se uskutečnila dne 5.4.2006 za účasti pracovníků Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti se závěrem k bodu 8 přílohy), tak i metodickému postupu proplácení znalečného, který vypracoval na základě uvedené informace úřad služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR a jež byl pod č.j. PPŘ-2379/KPV-2006 rozeslán služebnám kriminální policie a vyšetřování Policie ČR všech správ krajů (jedná se o dokumenty z roku 2006), ale zejména ze stanoviska ekonomického odboru Ministerstva vnitra k proplácení paušálních částek za znalecké posudky spojené s prováděním pitev ze dne 17.3.2003, jehož závěrem je uvedeno „…v případě znaleckých posudků vyžadovaných v rámci trestního řízení, které jsou spojeny s prováděním pitev, kdy e odměna a náhrada výdajů znalcem účtována paušální částkou podle § 23 a přílohy vyhl. č. 37/1967 Sb., může vyúčtování obsahovat pouze úkony a částky obsažené v předmětné příloze k vyhl. č. 37/1967 Sb.“ Ředitel Policie ČR správy Středočeského kraje považoval závěry z finančních kontrol a následné vydání platebního výměru v souladu s uvedeným stanoviskem odboru MV, proto uznal pochybení v rámci hospodaření s finančními prostředky pracovníky Policie ČR správy Středočeského kraje a proti platebnímu nepodal odvolání. Materiály předložené žalobcem a současně uvedený i právní názor žalobce pak policejní prezident považoval za irelevantní k projednávanému případu, neboť Finanční úřad pro Prahu 7 v době provádění kontroly, stejně jako odbor finanční kontroly MV, vycházel z právního stavu v daném období, tj. pro rok 2004 a 2005. Za irelevantní rovněž považoval policejní prezident námitku ohledně spoluzavinění škody jinou osobou Pokud jde o námitku žalobce, že nebyl seznámen s protokolem o výsledku kontroly ze dne 15.5.2005 č.j. OFK-47/E-2005 vypracovaným odborem finanční kontroly MV, policejní prezident přijal závěr, že nebyl-li žalobce seznámen s uvedeným protokolem, nečiní to řízení o náhradě škody neplatným. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť vymezení porušení jeho povinností je jen citací obecného právního ustanovení v napadeném rozhodnutí citovaných právních předpisů a není z něj zřejmé, jaké konkrétní povinnosti a jakým způsobem žalobce porušil. Má za to, že žádné své povinnosti neporušil a jeho odpovědnost za žalovaným tvrzenou škodu není dána. Navíc neměl možnost seznámit se se zprávou (Zprávou o kontrole použití prostředků státního rozpočtu Ministerstva vnitra ČR, Policií ČR-správou Středočeského kraje v roce 2004) nejen proto, že mu nebyla předložena, ale zejména proto, že v době proplácení předmětných odměn znalcům ještě neexistovala. Uvedl, že mu není zřejmé, na základě jakých skutečností žalovaný došel ke zjištění, že nekontroloval, zda účtované položky v rámci připravované operace jsou účtovány v souladu s právními předpisy, když od samého počátku předmětného sporu je zřejmé, že podstata žalobcova údajného pochybení nespočívá v tom, že by nedbale prováděl kontrolní činnost, nýbrž v rozdílném výkladu příslušného ustanovení. Poukázal rovněž na skutečnost, že policejní prezident odkazuje na metodický postup proplácení znalečného, který měl být pod č.j. PPR-2379/KPV-2006 rozeslán Službám kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, nicméně porada proběhla v dubnu 2006, přičemž proplácení odměn proběhlo v roce 2004, tedy dva roky předtím, než byl předmětný metodický postup vydán. Nesouhlasil ani se závěrem policejního prezidenta o jeho zavinění, tedy že měl vědět, že neprovede-li kontrolu připravované operace k proplacení znalečného, může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Tvrdil, že policejní prezident nijak neprokázal, že by nekontroloval připravované operace, tedy příkazy k úhradě odměn znalcům. Podle žalobce by vznik škody zavinil pouze za situace, kdy by věděl nebo mohl vědět, že jeho právní výklad vyhl. č. 37/1967 Sb. není správný. Uvedl, že v této souvislosti již ve svých minulých podáních poukázal na stanovisko Ministerstva spravedlnosti a Okresního státního zastupitelství v Kladně. Neměl žádné důvody pochybovat, že tato stanoviska jsou správná a nemohl ignorovat závazný právní názor státního zástupce. Znovu pak poukázal na usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.7.2006 č.j. 1KZV 84/2006-101, usnesení téhož zastupitelství ze dne 19.9.2006 č.j. 1KZV 84/2006-158 a usnesení ze dne 28.8.2006 č.j. 1KZN 274/2006-7, usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 16.6.2006 č.j. KZV 32/2006