3As 35/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 432/2009- 284 - text 15 pokračování 9Ca 432/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: B+B cb s.r.o., se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, IČO: 46678948, zast. JUDr. Ivetou Konfrštovou, advokátkou se sídlem U Trojice 780/5, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Brouk a Babka, s.r.o. se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, zast. Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1 o žalobě na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřady průmyslového vlastnictví ze dne 3.11.2009, zn.sp.: O-113827, č.j. O-113827/76886/2008/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 3.11.2009 uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byl zamítnut její rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28.11.2008 o prohlášení kombinované ochranné známky č. 207005 ve znění „BROUK+BABKA“ za neplatnou. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný správní orgán ze zjištění, že předmětná kombinovaná ochranná známka „BROUK+BABKA“ pro výrobky ve třídě 18 mezinárodního třídění výrobků a služeb, jejímž vlastníkem je společnost B+B cb s.r.o. (žalobkyně), byla do rejstříku ochranných známek zapsána dne 27.1.1998. Podáním ze dne 12.1.2000 se navrhovatel RNDr. Jaroslav Košut domáhal výmazu této ochranné známky na základě ust. § 25 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách s odůvodněním, že je majitelem slovních ochranných známek č. 174983 ve znění „Brouk a Babka“ a č. 174985 ve znění „BROUK+BABKA“, které mají dřívější právo přednosti než napadená ochranná známka, přičemž ochranná známka „ Brouk a Babka“ č. 174983 je rovněž zapsána pro shodné a podobné výrobky, jako napadená ochranná známka a tudíž jsou tyto ochranné známky zaměnitelné. V řízení Úřad dne 1.3.2001 rozhodl o tomto návrhu tak, že návrhu vyhověl a předmětnou ochrannou známku vymazal z rejstříku ochranných známek pro rozpor s ust. § 3 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. pro téměř úplnou shodnost jejího znění a pro shodu výrobku ve třídě 18 mezinárodního třídění. Následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21.2.2007 pod č.j. 7A 35/2002 rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že návrh na výmaz byl podán z jiného právního důvodu, než o jakém Úřad rozhodl a vytkl Úřadu, že nechal zcela bez povšimnutí návrh na výmaz ochranné známky na základě ust. § 25 odst. 2 citovaného zákona, přičemž současně návrh na výmaz považoval za neurčitý, neboť navrhovatel se domáhal výmazu na základě ust. § 25 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Následně dne 13.8.2006 ochranná známka zanikla, neboť vlastníkem nebylo ve lhůtě požádáno o obnovu jejího zápisu. Dále v průběhu řízení vstoupil v účinnost zákon č. 441/2003 Sb. a ve věci bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení o výmaz, resp. nyní již o návrhu na prohlášení napadené známky za neplatnou s odůvodněním, že předmětná ochranná známka ke dni 13.8.2006 zanikla a řízení se stalo zjevně bezpředmětným. Toto rozhodnutí o zastavení řízení bylo následně rozhodnutím předsedy Úřadu z 24.6.2008 zrušeno, neboť návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou mohl být ve smyslu § 32 odst. 5 zákona č. 441/2003 Sb. podán, i když ochranná známka zanikla. Následně bylo dne 28.11.2008 vydáno Úřadem rozhodnutí o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, když správní orgán I. stupně překvalifikoval návrh na výmaz ochranné známky za návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, a to na základě ust. § 32 odst. 3 ve spojení s ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a § 32 odst. 1 téhož zákona, neboť z poukazu navrhovatele na shodnost napadené ochranné známky s ochrannou známkou namítanou posuzoval rozpor zápisu s ust. § 3 zákona č. 137/1995 Sb. platného v době podání přihlášky ochranné známky. Dospěl k závěru, že mezi uvedenými ochrannými známkami existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti a to ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., neboť obě ochranné známky obsahují shodné prvky a celkově jsou téměř shodné a byly zapsány i pro shodné výrobky. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami vlastníka napadené ochranné známky (žalobkyně), který namítal, že napadené rozhodnutí nerespektuje rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9A 35/2002 a že správní orgán vlastně rozhodl téměř totožně jako v předchozím rozhodnutí, které bylo zrušeno rozsudkem NSS a přes právní názor tohoto soudu opětovně dovodil, že navrhovatel spatřoval rozpor se zákonem v porušení ust. § 3 zákona č. 137/1995 Sb., čímž nahradil návrh vlastní úvahou, což je v rozporu nejen s návrhovým charakterem výmazového řízení, ale i v rozporu s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně byla toho názoru, že návrh na výmaz nebyl dostatečně konkrétní a nebylo zjevné, zda se navrhovatel domáhal výmazu ochranné známky s účinkem ex tun nebo ex nun. Nadto žalobkyně namítala, že její ochranná známka byla přihlášena a zapsána do rejstříku v době, kdy v seznamu namítané ochranné známky chyběly položky ve třídě 18 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Žalobkyně také namítala nesprávné uplatnění přechodných ustanovení zákona č. 441/2003 Sb., kdy podle něj nelze v tomto případě použít přechodného ust. § 52 odst. 4 uvedeného zákona, neboť takový postup by měl retroaktivní účinky a nelze tedy návrh posoudit ve smyslu ust. § 32 odst. 3 v kombinaci s ust. § 7 odst. 1 písm. a). Naopak dle žalobkyně bylo třeba použít ust. § 52 odst. 1 téhož zákona. Oproti tomu správní orgán použil nepřípustný zužující výklad ust. § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., podle něhož je požadováno prohlášení ochranné známky za neplatnou pouze z důvodu ust. § 4 a 6 zákona. Takový výklad je nepřípustnou retroaktivitou. Oproti tomu názor navrhovatele v řízení byl ten, že NSS nevytkl Úřadu, že návrh na výmaz nezamítl jako takový pro neurčitost, ale pouze, že nerozhodl o celém předmětu řízení. Dle navrhovatele bylo z původního návrhu na výmaz zřejmé, že navrhovatel má v souvislosti s ust. § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. na mysli rozpor s ust. § 3 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný k rozkladovým námitkám žalobce nejprve vyšel ze skutkových zjištění, že kombinovaná ochranná známka č. 207005 žalobce ve znění „BROUK+BABKA“ byla s právem přednosti ode dne 13.8.1996 zapsána do rejstříku ochranných známek dne 27.1.1998 pro výrobky ve třídě 18 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Namítaná slovní ochranná známka navrhovatele č. 174983 ve znění „Brouk a Babka“ byla přihlášena s právem přednosti ode dne 18.12.1991 a zapsána do rejstříku ochranných známek 17.2.1994 pro výrobky a služby zařazené ve třídách 1-35 mezinárodního třídění, tedy je zapsána i v kolizní třídě 18 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Druhá namítaná slovní ochranná známka č. 174985 ve znění „BROUK+BABKA“ byla přihlášena s právem přednosti ode dne 24.4.1992 a zapsána dne 17.2.1994 pro výrobky ve třídách 29, 30 a 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Tato známka zanikla ke dni 24.4.2002 z důvodu neobnovení jejího zápisu. Žalovaný při přezkoumání části napadeného rozhodnutí, týkajícího se návrhu na výmaz podaného podle ust. § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7A 35/2002, totiž z toho, že návrh na výmaz ochranné známky musí obsahovat věcné odůvodnění výmazu. Tyto důvody Úřad nalezl v tvrzení navrhovatele, že ochranné známky jsou zaměnitelně podobné, resp. shodné a že nevýrazná grafická úprava spočívající ve znaménku plus (+) nepostačuje k odlišení napadené a namítané ochranné známky . Vzhledem k tomu, že tyto ochranné známky jsou téměř shodné, nelze od navrhovatele očekávat podrobný rozbor podoby a rozdílu obou ochranných známek. Žalovaný uvedl, že nové rozhodnutí orgánu I. stupně již podrobně uvádí, na základě jakých logických úvah dospěl tento orgán k závěru, v čem navrhovatel spatřuje zápis napadené ochranné známky v rozporu právě s ust. § 3 zákona č. 137/1995 Sb. Tím se tento orgán I. stupně řídil názorem Nejvyššího správního soudu. Žalovaný následně doplnil, že v dalším řízení již musel také zohlednil nový zákon o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. a v tomto případě z přechodného ust. § 52 odst. 4 ve spojení s ust. § 52 odst.1 citovaného zákona dovodil, že je třeba u předmětné ochranné známky posoudit zápisnou způsobilost podle zákona č. 137/1995 Sb., konkrétně podle ust. § 3 tohoto zákona. Ve smyslu ust. § 3 citovaného zákona tedy žalovaný posuzoval, zda napadená ochranná známka obsahuje prvky, které by mohly vést k její záměně s namítan