1 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 255/2011- 68 - text 29 pokračování 10A 255/2011 10A 255/2011 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobkyně: S., spol. s r. o., zastoupena JUDr. Janem Svobodou, advokátem, se sídlem Příkop 27/2a, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2011, č. j. 961/560/11 35656/ENV/11; OV 12/2011, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 31. 5. 2011, č. j. 961/560/11, 35656/ENV/11; OV 12/2011 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 31. 3. 2011, č. j. ČIŽP/46/OOV/SR01/1007394.015/11/HZP, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7808 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Jana Svobody, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 31. 3. 2011, č. j. ČIŽP/46/OOV/SR01/1007394.015/11/HZP (dále „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobkyni ve výroku 1. uložena pokuta ve výši 20 000 Kč podle ustanovení § 125a odst. 2 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „vodní zákon“) a podle § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona za to, že dne 4. 5. 2010 žalobkyně neučinila přiměřená opatření, aby látky závadné vodám (silně znečištěné dešťové a výluhové vody) neodtékaly z areálu kompostárny ve Vyskytné nad Jihlavou volně do okolního terénu, čímž došlo k porušení ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona. Ve výroku 2. byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000 Kč podle § 125g odst. 6 písm. b) a § 125g odst. 2 písm. a) vodního zákona za porušení § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona, jehož se žalobkyně měla dopustit tím, že v provozu kompostárny ve Vyskytné nad Jihlavou zacházela se závadnými látkami ve větším rozsahu bez schváleného havarijního plánu. Žalobkyně uplatnila v žalobě námitky, jež soud pro přehlednost shrnul podle jejich podstaty v následující žalobní body: Jako první žalobní bod namítla, že z hlediska formálních náležitostí předepsaných v ust. § 69 odst. 1 správního řádu napadené rozhodnutí nebylo nikým podepsáno, ani neobsahovalo otisk úředního razítka. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v listinné podobě, a proto mělo mít všechny náležitosti podle ust. § 69 odst. 1 správního řádu. V daném případě nebyl dán žádný důvod pro to, aby rozhodnutí žalovaného v listinné podobě mělo formu používanou v případě jeho doručování v elektronické podobě a následném převedení do podoby listinné. Absenci obsahových náležitostí rozhodnutí podle správního řádu nemůže podle žalobkyně překlenout list papíru s ověřovací doložkou o konverzi do dokumentu v listinné podobě připojený před první stranu napadeného rozhodnutí, jelikož podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka musí být vyhotoven až na konci písemného vyhotovení rozhodnutí a má uzavírat celý text. Podle žalobkyně též podpis osoby provedší konverzi dokumentu žalovaného do listinné podoby („ověřující osoba: M. V.“) nemůže nahradit podpis oprávněné úřední osoby, kterou je podle napadeného rozhodnutí RNDr. M. R., ředitel odboru výkonu státní správy VII, jelikož podpis ověřující osoby M. V. nesplňuje náležitosti dle ust. § 69 odst. 1 správního řádu, podle něhož by bylo možné za určitých podmínek podpis oprávněné úřední osoby nahradit na stejnopisu napadeného rozhodnutí doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r.“ u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou „Za správnost vyhotovení:“ s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Je-li pak k dokumentu připojována ověřovací doložka, tato doložka musí být umístěna až za poslední stránku ověřovaného dokumentu, aby bylo zřejmé, co vlastně bylo předmětem ověření a musí být s listinou spojena pevnou uzávěrou, která musí být přelepena a opatřena razítkem ověřujícího orgánu, aby nemohlo dojít k oddělení jednotlivých listů. To však není případ napadeného rozhodnutí. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že ověřovací doložka konverze do dokumentu v listinné podobě připojená před první stranu napadeného rozhodnutí nesplňuje náležitosti podle ust. § 25 odst. 2 písm. f), g) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jelikož v ní chybí údaj o tom, zda byl vstup podepsán platným uznávaným elektronickým podpisem nebo označen platnou uznávanou elektronickou značkou, číslo kvalifikovaného certifikátu, na němž je uznávaný elektronický podpis založen, nebo číslo kvalifikovaného systémového certifikátu, na němž je uznávaná elektronická značka založena, a obchodní firma akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát vydal, a dále v doložce chybí datum a čas uvedené v kvalifikovaném časovém razítku, číslo kvalifikovaného časového razítka a obchodní firma akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který kvalifikované časové razítko vydal, byl-li vstup kvalifikovaným časovým razítkem opatřen. Navíc tato doložka obsahuje údaj o tom, že tento dokument vznikl konverzí do listinné podoby podle § 69a zákona č. 190/2009 Sb., avšak citovaný § 69a zákon č. 190/2009 Sb. neobsahuje. Tento paragraf obsahuje zákon o archivnictví a spisové službě a navíc § 69a zákona o archivnictví a spisové službě na daný případ vůbec nedopadá, jelikož se týká archivace dokumentů v digitální podobě, nikoli provádění autorizované konverze dokumentů, kterýmžto úkonem se ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. rozumí úplné převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá, že ověřovací doložka konverze do dokumentu v listinné podobě připojená před první stranu napadeného rozhodnutí neobsahuje pravý podpis ověřující osoby M. V., přičemž žalobkyni není známo, o čí podpis se jedná, nicméně z jiných rozhodnutí žalovaného, která jí byla doručena, žalobkyně s jistotou ví, že podpis v ověřovací doložce napadeného rozhodnutí nepatří M. V. V souvislosti s tím žalobkyně namítla, že na první straně napadeného rozhodnutí (nepočítaje jako první stranu ověřovací doložku o konverzi) je v pravém horním rohu drobný křížek a pod ním hůře čitelný drobným písmem napsaný text, z něhož je čitelný pouze text „neplatný podpis“ a ostatní je překryto tmavě šedým křížkem, a tudíž nečitelné. Žalobkyně dovozuje, že napadené rozhodnutí ve formě datové zprávy nebylo podepsáno platným elektronickým podpisem, a proto jako takové nemůže být považováno za rozhodnutí správního orgánu, jelikož není nikým podepsáno. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítla, že podle ust. § 115 odst. 1 vodního zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle správního řádu, popřípadě podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl. Práva a povinnosti subjektů na úseku vodního hospodářství upravuje vodní zákon stejně jako ukládání sankcí za správní delikty spáchané podnikajícími právnickými osobami, tedy pro rozhodování ČIŽP i žalovaného v rámci výkonu státní správy v oblasti vodního hospodářství platí ustanovení správního řádu, a proto měly oba tyto správní orgány postupovat v souladu s ním, což však neučinily. V pátém žalobním bodu žalobkyně namítla, že žalovaný postupoval v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu, neboť nepřezkoumal soulad rozhodnutí ČIŽP a řízení jeho vydání předcházející s právními předpisy. Při zkoumání odvoláním žalobkyně napadeného rozhodnutí ČIŽP se žalovaný řádně nezabýval obsahem tohoto rozhodnutí, jehož výroky vykazují vady vytčené v odvolání a odůvodnění je v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně v odvolání mimo jiné namítala, že se ČIŽP některými jejími námitkami obsaženými ve vyjádřeních nezabývala ani nevysvětlila důvody, proč tak učinila. Žalovaný toto pochybení ČIŽP nijak nenapravil. Jeho rozhodnutí je tak, stejně jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nepřezkoumatelné. V šestém žalobním bodu žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalovaného a zejména rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nerespektuje obsahové náležitosti podle § 68 správního řádu. Žalobkyně zdůraznila, že podle ust. § 68 odst. 2 správního řádu má být ve výrokové části rozhodnutí mimo jiné uvedeno řešení otázky, která je předmětem