6 As 229/2014 — Nejvyšší správní soud

9 A 141/2015- 55 - text 19 pokračování 9A 141/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobci: a) V. P., bytem [adresa], b) T. Z., bytem [adresa], c) V. B., bytem [adresa], d) V. G., bytem [adresa], e) P. S., bytem [adresa], f) V. Ž., bytem [adresa], všichni zastoupeni Mgr. Reginou Komárkovou, advokátkou se sídlem Pekařská 18, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AGROS farmy morava s. r. o., IČO: 49435141, se sídlem Jungmannova 1337/28, 697 01 Kyjov zastoupena Mgr. Jitkou Špilkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 787/10, 613 00 Brno o žalobách proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 22. 4. 2015, č. j.: 21053/2015-MZE-12151, takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 22. 4. 2015, č. j.: 21053/2015-MZE-12151, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 51.360 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců Mgr. Reginy Komárkové, advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobci se samostatně podanými žalobami domáhali zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým ministr zemědělství rozhodl podle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství") tak, že nevyhověl jejich námitkám proti jednotlivým oznámením Ministerstva zemědělství, Krajské agentury pro zemědělství a venkov Jihomoravský kraj, pracoviště Znojmo (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „zemědělská agentura“) ze dne 3. 12. 2014 ve vztahu k žalobci a) pod č. j. 296/2/2014, ve vztahu k žalobci b) pod č. j. 295/2/2014, ve vztahu k žalobci c) pod č. j. 294/2/2014, ve vztahu k žalobci d) pod č. j. 298/2/2014, ve vztahu k žalobci e) pod č. j. 297/2/2014, a ve vztahu k žalobci f) pod č. j. 293/2/2014, o neprovedení ohlášené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. Soud k návrhu žalobců řízení o žalobách spojil ke společnému projednání usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. 9 A 141/2015-15. Společné řízení o těchto věcech bylo nadále vedeno pod spisovou značkou 9 A 141/2015. 2. Správní orgán I. stupně všem žalobcům oznámil, že neprovedl navržené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů u příslušných půdních bloků (dílů půdních bloků) uvedených v oznámeních a nacházejících se ve čtverci 610-1170 v k. ú. Zábrdovice u Vedrovic, v k. ú. Vedrovice, na části k. ú. Jezeřany, na části k. ú. Kubšice a části k. ú. Moravský Krumlov. Následně, žalovaný námitkám žalobců nevyhověl s odůvodněním, že v dané věci je třeba vycházet z § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), ve znění ke dni nabytí právní moci rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, pobočka Znojmo, o výměně nebo přechodu vlastnických práv, tj. k 15. 4. 2014. Žalovaný vysvětlil, že podle tohoto ustanovení dosavadní nájemní vztahy zanikají k 1. říjnu běžného roku. Pokud tedy žalobci podali ohlášení změny dne 29. 4. 2014, bylo ohlášení předčasné. Jelikož rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv nabylo právní moci 15. 4. 2014, mohly dotčené vztahy zaniknout až k 1. 10. 2014, ledaže by se žalobci dohodli s dosavadním uživatelem (osobou zúčastněnou na řízení) jinak. K takové dohodě dle žalovaného ovšem nedošlo. 3. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách ve znění před účinností zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“), tj. do 31. 12. 2012, který zánik dosavadních nájemních vztahů spojoval s právní mocí rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, nelze použít a nelze ani aplikovat přechodná ustanovení § 22 odst. 8 zákona o SPÚ, neboť ty výslovně řeší jen pravidla řízení o pozemkových úpravách, nikoliv již už otázku povahy ryze občanskoprávní, jakou je např. otázka existence či zániku nájemních vztahů, která vyvstává až po definitivním ukončení správního řízení vydáním rozhodnutí ve věci. 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dodal, že žalobci k námitkám nepřiložili žádnou dokumentaci, z níž by bylo možno dovodit právní důvod užívání v jejich prospěch, ani žádné nové důkazy, které by takový právní důvod osvědčovaly. To však nebrání tomu, aby žalobci podali nová ohlášení změny počínaje dnem 1. 10. 2014. Na závěr žalovaný také odkázal na rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2006, č. j. 7 As 26/2005-67, podle kterého správní orgán pouze zkoumá, který z účastníků řízení půdu užívá a z jakého právního titulu. 5. Z předložených správních spisů vyplývají tyto další pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: 6. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Znojmo (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 7. 3. 2012, č. j. 777536-KPÚ/3099/06-Po/55/12 byl podle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách ve znění účinném k 31. 12. 2012, schválen návrh Komplexní pozemkové úpravy v k. ú. Zábrdovice u Vedrovic, v k. ú. Vedrovice, na části k. ú. Jezeřany, na části k. ú. Kubšice a části k. ú. Moravský Krumlov, který jménem společnosti AGROPROJEKT PSO, s. r.o. zpracoval Ing. P. J. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 8. 2012. 7. Dne 28. 3. 2014 vydal Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, Pobočka Znojmo (dále jen „SPÚ“) rozhodnutí č. j. SPU 129623/2014/Po podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách, kterým rozhodl o výměně nebo přechodu vlastnických práv k pozemkům v uvedených katastrálních územích. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 15. 4. 2014. 8. Dne 29. 4. 2014 podali žalobci dle § 3g odst. 1 zákona o zemědělství ohlášení změn v evidenci půdy týkajících se půdních bloků (dílů půdních bloků) ve čtverci 610-1170. Zemědělská agentura zahájila řízení ve věci aktualizace evidence půdy – nových půdních bloků, které zasahují do bloků dosud evidovaných pro osobu zúčastněnou na řízení - na základě jednotlivých ohlášení žalobců ze dne 29. 4. 2014, evidovaných ve vztahu k žalobci a) pod č. j. 296/2014, ve vztahu k žalobci b) pod č. j. 295/2014, ve vztahu k žalobci c) pod č. j. 294/2014, ve vztahu k žalobci d) pod č. j. 298/2014, ve vztahu k žalobci e) pod č. j. 297/2014, a ve vztahu k žalobci f) pod č. j. 293/2014. Další řízení mělo u každého ze žalobců obdobný průběh; nejdříve správní orgán I. stupně každému z nich oznámením ze dne 9. 6. 2014 oznámil, že provedl změny na příslušných pozemcích dle ohlášení, poté žalovaný usnesením ze dne 10. 10. 2014 k námitkám osoby zúčastněné na řízení oznámení ve vztahu ke všem žalobcům zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. 9. Správní orgán I. stupně posléze dne 3. 12. 2014 vydal nová oznámení, kterými však žalobcům oznámil, že ohlášené změny neprovedl. Ze stručného odůvodnění těchto jinak identických oznámení vyplývá, že správní orgán I. stupně přitom vycházel právě z usnesení ministra zemědělství ze dne 10. 10. 2014, kterým ministr vyhověl námitkám osoby zúčastněné na řízení. Dodal, že „ohlášené změny [žalobci] v evidenci LPIS budou provedeny v souladu s výše uvedeným usnesením.“ 10. Jak již bylo uvedeno, proti těmto oznámením podali všichni žalobci námitky, kterým žalovaný nevyhověl nyní napadeným rozhodnutím. II. Obsah žalob 11. Žalobci shodně v žalobách nejdříve stručně shrnuli dosavadní průběh řízení a odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména však upozornili na skutečnost, že správní orgán I. stupně nejdříve dne 9. 6. 2014 vydal oznámení o provedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy. 12. Žalobci se s výše popsanými právními výklady žalovaného neztotožnili. 13. Zaprvé, dle žalobců žalovaný používá zužující výklad přechodného ustanovení § 22 odst. 8 zákona o SPÚ. Zákon o pozemkových úpravách však upravuje řízení o pozemkových úpravách jako celek, včetně případného řešení hmotněprávních otázek a přechodné ustanovení zákona o SPÚ odkazuje na použití dosavadního zákona jako celku, nikoliv s výjimkou řešení zániku nájemních vztahů. Nájemní vztahy dle této právní úpravy mají zanikat právní mocí rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Uvedený právní názor žalobci opřeli i o znění přechodného ustanovení § 25 odst. 2 novely, které řeší otázku zániku zatímního bezúplatného užívání. Žalobci odkázali na úmysl zákonodárce, aby oba tyto druhy právních vztahů zanikaly ke stejnému okamžiku, tj. zde rozhodnutím podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Samostatnou výslovnou zmínku bezúplatného užívání v přechodných ustanoveních žalobci odůvodnili tím, že uvedeným způsobem zaniká bezúplatné užívání u pozemkových úprav byť i jen zahájených přede dnem účinnosti novely, zatímco u nájmů dochází k zániku rozhodnutím dle