2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 16/2017- 47 - text 14 3A 16/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: I. D., narozená dne X, státní příslušnice Ukrajiny bez pobytu na území České republiky zastoupená advokátem Mgr. Petr Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2016, č. j. MV-25254-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhá podanou žalobou zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“ či „odvolací orgán“) ze dne 30. 11. 2016, č. j. MV-25254-4/SO-2016, kterým bylo potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“ či „prvostupňový orgán“) ze dne 23. 9. 2015, č. j. OAM-7397-16/DP-2015. Tímto usnesením prvostupňový orgán podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti žadatelky, nyní žalobkyně, o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (účast v právnické osobě) na území České republiky (dále též „žádost“), jelikož nedoložila doklady požadované podle § 46 odst. 7 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPC“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žadatelka k žádosti podle § 44a ZPC a § 46 odst. 7 písm. e) ZPC nedoložila prvostupňovému orgánu potvrzení finančního úřadu, že obchodní společnost, v níž je žadatelka statutárním orgánem, nedoplatek nemá. Prvostupňovému orgánu sice žadatelka předložila potvrzení, že jako fyzická osoba nemá splatný nedoplatek na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále též „nedoplatek“), avšak společnost X, v níž je žadatelka jednatelkou, má nedoplatek vůči správě sociálního zabezpečení ve výši 16 984 Kč. Žadatelka byla proto podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzvána, aby ve stanovené době doložila zákonné náležitosti žádosti, k odstranění nedostatků jí byla poskytnuta dostatečná lhůta, současně byla poučena, že neodstranění podstatných vad žádosti je důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Jelikož usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím procesním, není správní orgán povinen zkoumat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatelky cizinky. 3. V žalobě podané městskému soudu dne 19. 1. 2017 žalobkyně v prvním žalobním bodu namítá, že napadené rozhodnutí odporuje požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgány v rozporu s ust. § 3 správního řádu nedostatečně zjistily skutečný stav věci. Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím prvostupňového orgánu, který řízení o její žádosti zastavil, aniž by ve věci meritorně rozhodl, porušil tím zásadu legitimního očekávání podle § 2 odst. 4 správního řádu, i § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, resp. § 9 správního řádu. Žalobkyně k tomuto odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 4 As 11/2012. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně poukazuje na to, že prvostupňový orgán podle § 66 odst. 1 písm. c) ZPC v rozhodnutí neuvedl, zda se jedná o vady podstatné, pro které případně řízení zastaví, nebo nikoliv. Ve výzvě k odstranění vad žádosti ze dne 4. 3. 2015, č. j. OAM-07397-6/DP-2016, totiž nedostatečně specifikoval poučení o tom, kdy bude řízení o žádosti zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a kdy bude žádost zamítnuta podle ZPC. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá, že v řízení došlo k procesnímu pochybení, jež mělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Podle žalobkyně rozhodnutí o zastavení řízení má pro ni povahu meritorního rozhodnutí. Bylo proto na místě aplikovat veškeré povinnosti, které musí právní orgán splnit, tedy i podle § 36 odst. 3 správního řádu. Ze spisového materiálu však nelze dovodit, že by se žalobkyně vzdala svého práva na vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, s nimi nebyla seznámena, rozhodnutí prvostupňového orgánu je proto zatíženo nezákonností. Žalovaný porušil i § 4 odst. 1 správního řádu tím, že podle možností nevyšel žalobkyni vstříc. 6. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně upozorňuje, že správní orgány neposoudily přiměřenost dopadu rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-332, správní orgány jsou povinny posoudit přiměřenost dopadu rozhodnutí podle § 174a ZPC na žalobkyni, která v daném případě pobývá na území republiky řadu let. Žalovaný tím porušil i § 44a ZPC. 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 8. 2. 2017 navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K prvnímu žalobnímu bodu konstatuje, že žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje tvrzený rozpor s vybranými ustanoveními správního řádu, proto se takovou námitkou nemůže zabývat. K námitce nedostatečně zjištěného stavu věci žalovaný konstatuje, že žalobkyně byla povinna zákonem požadované náležitosti předložit již při podání žádosti dne 4. 3. 2015. Jelikož k žádosti nebyly doloženy všechny zákonem požadované náležitosti, prvostupňový orgán vyzval žalobkyni k doložení chybějících dokladů, a na její žádost jí lhůtu k doložení chybějících náležitostí prodloužil. Potvrzení finančního úřadu, že obchodní společnost, v níž je žalobkyně statutárním orgánem, nemá vymahatelné nedoplatky, nebyla doložena ani do vydání napadeného rozhodnutí, přitom povinnost doložit uvedenou náležitost vyplývá z § 46 odst. 7 písm. e) ZPC. Aby správní orgán se mohl žádostí zabývat meritorně, musely by mu být doloženy všechny zákonem stanovené doklady. Pokud vada žádosti znemožní správnímu orgánu žádost projednat, je taková vada pojmově podstatnou. Jestliže by žalobkyně předložila prvostupňovému orgánu doklady, jež by prokazovaly skutečnosti, k jejichž doložení byla vyzvána, pak by takové doklady prvostupňový orgán posoudil z formálního i obsahového hlediska, respektive by se meritorně zabýval skutečnostmi, jež by měly vliv na udělení požadovaného povolení. Pakliže by následně prvostupňový orgán dospěl k závěru, že předložené podklady nesplňují podmínky pro vyhovění žádosti, postupoval by podle příslušných ustanovení ZPC a žádost by zamítl. V posuzovaném případě však žalobkyně zůstala nečinná, tudíž prvostupňový orgán nemohl žádost meritorně posoudit, a proto v souladu se zákonem zastavil řízení o žádosti. Žalovaný k tomuto odkazuje na ustálenou judikaturu, například na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. 11 A 134/2015-29. 8. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že ZPC v příslušných ustanoveních stanoví náležitosti, které musí obsahovat žádost o povolení k pobytu. Pokud žadatel některou z obligatorně požadovaných náležitostí ani po výzvě správního orgánu ve stanovené lhůtě nepředloží, jedná se o podstatnou vadu žádosti, jež brání správnímu orgánu pokračovat v řízení. Jsou tudíž dány důvody pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Podle žalovaného prvostupňový orgán ve výzvě k odstranění nedostatků ze dne 4. 3. 2015 dostatečně poučil žalobkyni o následcích neodstranění vad tím, že uvedl: „Pokud výše specifikované vady žádosti spočívající v chybějící náležitosti v uvedené lhůtě neodstraníte, tj. pokud náležitost nebude doložena, bude řízení o Vaší žádosti zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.“. 9. Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný poukazuje na to, že usnesení o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je procesním rozhodnutím. Žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad žádosti, tyto vady ve stanovené lhůtě neodstranila. Spis neobsahuje žádné nové skutečnosti, se kterými by se měla před vydáním rozhodnutí žalobkyně seznámit, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 As 54/2013-50. 10. Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný se neztotožňuje s odkazem žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 Azs 81/2016-33, jeho závěry nelze aplikovat na případ žalobkyně. V citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu se jednalo o ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, účastník řízení před vydáním napadeného rozhodnutí disponoval právem k pobytu na území České republiky. V dané věci podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu bylo vydáno rozhodnutí procesní, při vydání tohoto rozhodnutí správní orgán nezkoumá přiměřenost jeho dopadů do soukromého a rodinného života žadatele. Žalovaný odkazuje v dané věci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j.