2 As 187/2017 — Nejvyšší správní soud

5 A 81/2016- 43 - text  13 5 A 81/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobců: a) I. K. b) P. K. oba bytem oba zastoupeni Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, se sídlem Praha 4 – Podolí, Ve svahu 531/1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostřední se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2016 č.j. 623/500/16 16258/ENV/16 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru životního prostředí ze dne 4. 11. 2004 č.j. MHMP-126863/2004/OZP-V-100/R-259/Kr (dále jen „rozhodnutí magistrátu“). Rozhodnutím magistrátu byl žadateli – Pražské energetice, a.s. (dále jen „žadatel“) udělen souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu přírodní památky Nad Závodištěm podle § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), vydáno závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., se zásahem do významných krajinných prvků les, údolní niva Vltavy, Berounky a bezejmenného toku – pravý přítok Cholupického potoka a uděleny výjimky podle § 56 odst. 1 ve spojení s § 49 a § 50 zákona č. 114/1992 Sb., ze zákazů daných pro zvláště chráněné druhy rostlin – vrba rozmarýnolistá a živočichů – bramborníček černohlavý, čmelák, koroptev polní, moudivláček lužní, potápka roháč, ropucha obecná, slavík obecný, ťuhýk obecný a veverka obecná a současně stanoveny podmínky pro provádění projednávané činnosti. Rozhodnutí magistrátu bylo vydáno žadateli na základě jeho žádosti pro činnost označenou jako rekonstrukce vedení elektrické energie ve stávající trase podle dokumentace pro územní řízení stavby: „Vedení 2 x 110 kV V303/304 TR Chodov – TR Řeporyje, úsek Modřanská rokle – TR Řeporyje“. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se jedná o nepřípustné odvolání podle § 82 odst. 1 správního řádu uplatněné osobami, které v daném případě nebyly účastníky předmětného správního řízení oznámeného účastníkům řízení dopisem ze dne 14. 9. 2004. Uvedl, že na základě § 14 zákona č. 71/1967 Sb., zákon o správním řízení (správní řád), platného do doby pravomocného skončení řízení vedeného MHMP žalobcům nesvědčily žádné skutečnosti o nezbytnosti zahrnout je do okruhu účastníků řízení. Žalobci nebyli ani žadatelem, o jehož návrhu bylo řízení vedeno a vůči kterému rozhodnutí magistrátu směřuje, ani žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by se rozhodnutí magistrátu mohlo přímo dotýkat práv žalobců nebo jejich právem chráněných zájmů, ani žalobcům postavení účastníka nepřiznává zvláštní právní předpis. 3. Žalovaný dále konstatoval, že z grafické i textové dokumentace vyplývá, že v době rozhodování MHMP nebyl pozemek žalobců parc. č. XXX v k. ú. x reálně nijak (natož bezprostředně) postižen rozhodnutím magistrátu povoleným zásahem spojeným s výměnou existujícího nadzemního vedení velmi vysokého napětí, protože na tomto pozemku nebude probíhat žádná demoliční, stavební či jiná činnost a venkovní (nadzemní) výměna vedení elektrického napětí bude prováděna příjezdem techniky po stávající komunikaci Do Lipin. Co se týká dalších uváděných pozemků žalobců, rozhodnutí magistrátu vydané k záměru v celé trase liniové stavby pro přenos elektrické energie nebude ve svých účincích na žalobce fakticky také vůbec dopadat, protože při provádění pouhé výměny elektrického vedení právě v lokalitě V Lipinách, konkrétně demontáže zemnícího lana a fázových vodičů od stávajícího stožáru č. 24 v jihozápadním rohu pozemku č. (XXX) v k. ú. x k západním směrem umístěnému stožáru č. 25, jak vyplývá z dokumentace (podle pozdějších údajů katastru nemovitostí se jedná o pozemek parc. č. XXX v k. ú. x, který žalobci koupili dne 13. 6. 2008, jak uváděli v řízení o žalobě ukončené rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014 č.j. 8 A 250/2010-85, kterým bylo zrušeno sdělení MŽP k odvolání žalobců proti rozhodnutí Správy chráněné krajinné oblasti Český kras) není dán žádný konkrétní důvod pro zásah do prostředí na uvedeném pozemku, ani na pozemku parc. č. XXX v k. ú. x, tj. stav daného místa nebude dotčen. Z podkladů mimo jiné vyplývá, že zvláště chráněné druhy se na uvedených pozemcích ani nevyskytují. Žalovaný zdůraznil, že samotné vydání souhlasů orgánu ochrany přírody k zásahu do konkrétních významných krajinných prvků, do ochranného pásma přírodní památky a do biotopů zvláště chráněných druhů je pouze jedním z předpokladů pro realizaci investice, neboť žadateli jen dává možnost z hlediska orgánu ochrany přírody takové zásahy provést; rozhodující je přitom konečné rozhodnutí o umístění či povolení stavby vydané příslušným stavebním úřadem. 4. Odvolání žalobců tedy nebylo podáno účastníky řízení, a proto jej žalovaný podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl, aniž by ho přezkoumával způsobem stanoveným v § 89 odst. 2 správního řádu. 5. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že na základě skutečnosti, že rozhodnutí magistrátu nabylo právní moci, v souladu s § 94 správního řádu následně zkoumal, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Předpoklady pro zahájení takových řízení žalovaný neshledal pro zjevné uplynutí lhůt pro jejich zahájení. K požadavku žalobců zrušit rozhodnutí magistrátu pro nezákonnost (a řízení zastavit) žalovaný toliko obecně uvedl, že účelem přezkumného řízení jako mimořádného opravného prostředku je náprava nezákonných pravomocných rozhodnutí. Ne každá právní vada rozhodnutí nebo řízení, které předcházelo jeho vydání, je důvodem pro jejich zrušení či změnu v přezkumném řízení. 6. Nad rámec nutného přezkumu žalovaný dodal, že MHMP v daném správním řízení žádné ústní jednání podle § 21 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) nenařídil, proto ani ustanovení § 83 zákona č. 114/1992 Sb., nevyužil. Skutečnost, že žalobcům nebylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení ani rozhodnutí magistrátu, je bez významu, neboť pro jejich účast v daném řízení nebyly důvody. Skutečnost, že stavba je situována na pozemcích v katastrálním území x, neznamená, že je dotčeno zrovna zvláště chráněné území – přírodní památka Modřanská rokle. Její území ani ochranné pásmo záměrem dotčeno není, a správně ani nebylo zahrnuto do výroku rozhodnutí. Ke konstatování žalobců zpochybňujícímu doložení údajů z katastru nemovitostí žalovaný uvedl, že takové údaje ve spise založeny jsou. Zdůraznil, že z rozhodnutí magistrátu vyplývají práva a povinnosti pouze pro žadatele či zhotovitele stavby, přičemž žalobci ani blíže neuvedli konkrétní způsob jimi namítané „zátěže“. Ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ani další speciální ustanovení zákona, podle kterých MHMP rozhodoval, neukládají vlastníku pozemků žádnou povinnost, která by po něm mohla být vymáhána na základě rozhodnutí magistrátu. Pokud mají žalobci zájem zlepšovat stav dochovaného přírodního prostředí na svých pozemcích, mohou tak činit nezávisle na rozhodnutí magistrátu. 7. Žalovaný též konstatoval, že rozhodnutí vydané orgánem ochrany přírody dává žadateli možnost předmětnou stavbu realizovat, avšak pouze z pohledu zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., samo o sobě však realizaci stavby nepovoluje. Ochranu vlastnických práv v řízení a sladění všech zájmů osob dotčených záměrem i všech závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány musí v rámci územního či stavebního řízení podle stavebního zákona zajistit stavební úřad. Ten má najít takové řešení, které bude respektovat práva a právem hájené zájmy účastníků územního či stavebního řízení a bude akceptovatelné jak z pohledu zachování kvalitního životního prostředí, tak i z pohledu potřeby hospodářského rozvoje území. 8. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobci uvedli, že rozhodnutí magistrátu nebylo nikdy doručeno právním předchůdcům žalobců, a tudíž nikdy nenabylo právní moci. Žalobci se dne 14. 4. 2010 náhodně dozvěděli, že běží řízení o změně rozhodnutí magistrátu a následně podali proti rozhodnutí magistrátu dne 19. 4. 2010 odvolání. Žalovaný na odvolání žalobců reagoval sdělením ze dne 2. 6. 2010, ve kterém uvedl, že odvoláním napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 11. 2004 a že ho pro uplynutí lhůt ani v přezkumném řízení (tím spíše v odvolacím řízení) nelze přezkoumat, a že podání žalobců směřující proti pravomocnému rozhodnutí, tedy podnět, proto nezbývá než odložit bez opatření. Následně vydal žalovaný sdělení ze dne 9.6.2010, kterým reagoval na doplnění odůvodnění odvolání z 31. 5. 2010 a v němž uvedl, že rozho